Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 257/2016 - 17

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Herba Vitalis s. r. o., se sídlem Maltézské náměstí 537/4, Praha 1, zastoupeného Mgr. Petrem Břečkou, advokátem se sídlem Chlumova 1436/3, Jihlava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. - 78,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2016, č. j. - 78, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 9. 7. 2012, č. j. 3609-9/2012-170100-21, zamítl žalovaný odvolání žalobce (dále „stěžovatel“) proti třinácti platebním výměrům ze dne 5. 5. 2011 a osmnácti platebním výměrům ze dne 6. 5. 2011, kterými Celní úřad Praha 1 vyměřil stěžovateli spotřební daň z lihu, neboť zjistil, že stěžovatel vyrábí bylinné extrakty a elixíry obsahující alkohol.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 19. 8. 2016, č. j. - 78. Městský soud konstatoval, že je souladné s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, pokud má být stěžovateli spotřební daní zdaněna výroba bylinných extraktů a elixírů vyrobených z lihu, který stěžovatel nakupoval od výrobce a který již byl předtím zdaněn.

II.

[3] Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu, který podřadil

[4] Stěžovatel nejprve brojil proti tomu, že městský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, aniž by pro takový postup byly splněny podmínky stanovené v , neboť stěžovatel rozhodnutí bez ústního jednání ani nenavrhl, ani s ním nevyslovil souhlas. Takovým postupem městský soud zkrátil stěžovatele na jeho právu zaručeném článkem 38 odst. 2d.

[5] Dále stěžovatel vytýkal městskému soudu, že při posuzování jeho žaloby zcela pominul právo Evropské unie. Podle něj totiž doplňky stravy nepodléhají harmonizované spotřební dani z lihu, a pokud u nich české orgány platbu spotřební daně přesto vynucují, dostávají se do kolize s právem Evropské unie, které má vůči vnitrostátnímu právu přednost.

[6] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III.

[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s napadeným rozsudkem a setrval na názoru, že stěžovatelem vyráběné „Extrakty ze živých rostlin“ a „Elixíry Byliny z klášterní zahrady“ měly podléhat spotřební dani z lihu.

IV.

[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[9] Kasační stížnost je důvodná.

[10] Svou prvou námitkou stěžovatel namítá, že městský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, aniž by byly splněny podmínky stanovené v Stěžovatel sice tuto námitku chybně podřadil ustanovení , které dopadá toliko na „rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení“, nikoli na meritorní rozsudky, to však nic nemění na projednatelnosti této kasační námitky, kterou je ovšem nutno podřadit pod , neboť stěžovatel fakticky namítá „jinou vadu řízení“ před městským soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

[11] Dle může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli, nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

[12] V posuzované věci ze soudního spisu nevyplývá, že by předseda senátu zaslal stěžovateli výzvu k vyjádření účastníka k rozhodnutí soudu o věci samé bez jednání. Výzva učiněná vůči stěžovateli se v soudním spise nenachází. Na č. l. 26 spisu městského soudu je toliko usnesení obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku za návrh na přiznání odkladného účinku a poučení o důsledcích jeho včasného nezaplacení. Na č. l. 27 spisu městského soudu je sice výzva podle , ovšem adresovaná pouze žalovanému a spojená s výzvou k případnému uplatnění námitky podjatosti a k vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku obsaženému v přiložené žalobě.

[13] Městský soud tak rozhodl o věci bez nařízení jednání, aniž by stěžovateli řádně doručil výzvu k vyjádření souhlasu s takovým postupem.

[14] Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 11. 11. 2004, č. j. - 59, publ. pod č. NSS, dospěl k závěru, že rozhodl-li soud o věci bez nařízení jednání, aniž žalobci řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postupem, došlo v řízení k vadě, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a je proto důvodem pro jeho zrušení [ ]. Účastníku nelze upřít právo na veřejné projednání jeho věci v jeho přítomnosti včetně možnosti vyjádřit se k věci (d).

[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud shrnuje, že v posuzované věci shledal důvodnou kasační námitku spočívající v jiné vadě řízení před soudem, neboť městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, aniž by byly pro tento postup splněny zákonné podmínky ve smyslu

[16] Za této situace se Nejvyšší správní soud již nezabýval další kasační argumentací stěžovatele a rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). Městský soud je v dalším řízení vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v tomto rozsudku ( ).

[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. listopadu 2016

Mgr. David Hipšr

předseda senátu