Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 A 31/2016 - 28

RO ZSUDEK

JM ÉNEM REPUBLI KY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem

v právní věci žalobce: D. V. L., nar. „X“, státní příslušnost Vietnam, bytem „X“, zastoupený

Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Policie

České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. BOX 78,

Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15.9.2016, č.j. CPR-13728-

2/ČJ-2016-930310-V237,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí

žalovaného ze dne 15.9.2016, č.j. CPR-13728-2/ČJ-2016-930310-V237, kterým bylo

zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství

policie Jihomoravského kraje, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání

a eskort, ze dne 8.3.2016, č.j. KRPB-123241-37/ČJ-2014-060022-SV, kterým bylo žalobci

uloženo správní vyhoštění a stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území

členských států Evropské unie v délce 6 měsíců s tím, že počátek uvedené doby byl v souladu

s ustanovením , o pobytu cizinců na území České republiky

(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), stanoven od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění

k pobytu na území České republiky. Rovněž bylo ve výroku uvedeno, že se na žalobce

nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců.

Pokračování 2 42A 31/2016

Žalobce namítal, že nebyl řádně zjištěn stav věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti

ve vztahu k otázce existence důvodů znemožňujících vycestování žalobce do země původu.

Správní orgány ohledně této otázky vycházely ze závazného stanoviska Ministerstva vnitra

České republiky, Odboru azylové a migrační politiky ev. č. 28624 ze dne 19.1.2016.

K tomuto závaznému stanovisku v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uvedeno, že

„podle je obsah závazného stanoviska závazný pro

výrokovou část rozhodnutí správního orgánu“. Žalobce zdůraznil, že správní orgán bez

dalšího zkoumání a prověřování převzal závěry obsažené v předmětném závazném stanovisku

jako podklad pro tu výrokovou část svého rozhodnutí, ve kterém konstatuje, že na žalobce se

nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. Takový

postup ve vztahu k závaznosti závazného stanoviska pro rozhodování o správním vyhoštění

však dle názoru žalobce není v souladu s , (dále

jen „ “), a ani s ustanovením zákona o pobytu cizinců.

Dle žalobce upravuje pouze formu, nikoli však obsah závazného

stanoviska, kdy vlastní závaznost takového stanoviska pro správní orgán, který vydává

správní rozhodnutí, musí vyplývat až z konkrétního ustanovení zvláštního zákona, které

současně podmiňuje vydání rozhodnutí předchozím závazným stanoviskem. V § 120a odst. 1

zákona o pobytu cizinců však dle žalobce žádná závaznost závazného stanoviska pro

rozhodnutí správního orgánu neplyne, neboť je zde dána pouze jediná podmínka, a to, že

správní orgán je povinen si vyžádat takové závazné stanovisko od ministerstva, nikoli však to,

že by toto závazné stanovisko bylo bez dalšího závazné pro vlastní rozhodnutí správního

orgánu prvního stupně.

Z uvedeného žalobce dovozuje, že postup správního orgánu prvního stupně nebyl

v souladu s ustanovením a ani s ustanovení

zákona o pobytu cizinců. Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně totiž vyplývá, že bez

dalšího vlastního přezkumu toho, zda jsou na straně žalobce dány důvody znemožňující jeho

vycestování z území České republiky, učinil závěr, že se na žalobce nevztahují důvody

znemožňující vycestování dle § 179 zákona o pobytu cizinců. Jestliže závaznost závazného

stanoviska není výslovně stanovena zvláštním zákonem, tedy v daném případě § 120a zákona

o pobytu cizinců, pak byl dle žalobce postup správních orgánů, kdy bez dalšího z obsahu

závazného stanoviska vycházely v rozporu s ustanovením a je tedy

postupem nepřezkoumatelným. Jestliže pak odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí potvrdil,

pak tento postup dle žalobce znemožnil, aby odvolací orgán přezkoumal prvostupňové

rozhodnutí plně v souladu s .

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

Žalovaný uvedl, že neupravuje pouze formu, ale také procesní

stránku institutu, který je označen jako rozhodnutí podmíněné závazným stanoviskem.

Závazným stanoviskem je úkon, který správní orgán učinil na základě zákona a který není

samostatným rozhodnutím ve správním řízení. Jeho obsah je závazný pro výrokovou část

rozhodnutí správního orgánu. Správní orgán, který rozhoduje v navazujícím řízení, tedy

nedisponuje oprávněním závazné stanovisko jakýmkoliv způsobem extenzivně interpretovat,

nebo jej obsahově měnit. V případě závazného stanoviska se jedná o subsumpci správních

aktů. Závazné stanovisko nevyvolává samostatné právní následky vůči příjemcům, ale

zavazuje správní orgán ve vztahu k obsahu finálního správního rozhodnutí. Finální rozhodnutí

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 42A 31/2016

je pak projevem vůle více vykonavatelů veřejné správy. Závazné stanovisko je možné vydat

jen tam, kde to zákon výslovně předpokládá. Správní orgán, který je podle zákona příslušný

rozhodovat ve správním řízení, nesmí požadovat předložení závazného stanoviska v případě,

že mu tuto povinnost neukládá zákon, a to ani v případě, že by takový postup byl přínosný

za účelem zjištění věci. Závaznost obsahu závazného stanoviska dle žalovaného plyne přímo

ze zákona, který povinnost předložit závazné stanovisko zakotvuje. Zákon přímo explicitně

definuje postavení správních orgánů, které vydávají závazná stanoviska, jako orgánů

dotčených a správní orgán se z tohoto postavení nemůže vyvázat. Správní úřad, který

rozhoduje v navazujícím řízení, je potom ex lege obsahem závazného stanoviska vázán

a nedisponuje žádným oprávněním jakýmkoliv způsobem toto stanovisko interpretovat anebo

jej obsahově měnit. Závazné stanovisko dle žalovaného podmiňuje výrokovou část ve věci

samé. Bude-li tedy závazné stanovisko negativní a brání vydání navazujícího rozhodnutí, je

správní orgán v navazujícím řízení povinen žádost o vydání navazujícího rozhodnutí

zamítnout. Bude-li však obsah závazného stanoviska jednoznačný, nebude správní orgán

disponovat žádným prostorem pro správní uvážení. Jinou modalitou by bylo, jestliže by

závazné stanovisko připouštěno více interpretací, to však v daném případě nenastalo.

O žalobě soud rozhodl v souladu s ust. , soudní řád

správní (dále jen „ “), bez jednání, neboť žalovaný i žalobce s tímto postupem výslovně

souhlasili.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu

hlavy druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ustanovení

odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a ustanovení věty první

Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to

pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během 10denní lhůty po oznámení

napadeného rozhodnutí dle ustanovení § 172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Povinností

žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu

zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud

přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo

které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle ustanovení Takové

nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

V ustanovení § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců je uvedeno, že policie v rámci

rozhodování o správním vyhoštění podle § 119 a 120 zákona o pobytu cizinců je povinna si

vyžádat závazné stanovisko ministerstva vnitra, zda vycestování cizince je možné (§ 179

zákona o pobytu cizinců).

V ustanovení je uvedeno, že závazné stanovisko je úkon

učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve

správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu.

Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány.

V odst. 3 citovaného ustanovení je pak uvedeno, že jestliže bylo v průběhu řízení

o žádosti vydáno závazné stanovisko, které znemožňuje žádosti vyhovět, neprovádí správní

orgán další dokazování a žádost zamítne.

Institutu závazných stanovisek využívá zákonodárce v případech, kdy předpokládá, že pro posouzení určité konkrétní skutečnosti, která je podstatná pro rozhodnutí ve věci samé, je

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 42A 31/2016

kompetentnější jiný správní orgán, než ten před kterým se vede správní řízení ve věci samé,

ale nepovažuje za vhodné, aby se o dané dílčí otázce vedlo samostatné správní řízení. Za

takové situace pověří zákonodárce dotčený orgán k tomu, aby o určité skutečnosti vydal

závazné stanovisko, které je následně pro správní orgán před kterým se vede řízení ve věci

samé závazné pro výrokovou část rozhodnutí.

Z výše citovaného ustanovení § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců jednoznačně

vyplývá, že platný právní předpis uložil prvostupňovému správnímu orgánu vyžádat si

v rámci řízení o správním vyhoštění žalobce závazné stanovisko od Ministerstva vnitra

ohledně posouzení otázky, zda je žalobcovo vycestování do země původu možné. Dle názoru

soudu uvedené ustanovení je nutno chápat nikoli pouze jako uložení povinnosti policii

předmětné závazné stanovisko si vyžádat, ale současně i jako zákonné zmocnění pro

Ministerstvo vnitra k vydání takového závazného stanoviska. V důsledku toho je pak nutno

závazné stanovisko ohledně možnosti vycestování žalobce vydané Ministerstvem vnitra

chápat jako úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným

rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí ve

věci samé. Stanovisko Ministerstva vnitra tak splňuje zákonné znaky závazného stanoviska

zakotvené v ustanovení . Za této situace policie rozhodující o

správním vyhoštění zcela správně ve vztahu k posouzení možnosti vycestování žalobce do

země původu neprováděla žádné další dokazování v rámci správního řízení, neboť byla ve

vztahu k posouzení této skutečnosti vázána závěrem obsaženým ve vyžádaném závazném

stanovisku vydaném v souladu s § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců Ministerstvem vnitra.

O skutečnostech, jejichž posouzení bylo předmětem závazného stanoviska, již správní orgán

ve správním řízení vedeném o věci samé neprovádí další dokazování. Dle soudu tedy

postupovaly správní orgány v souladu s právními předpisy, když za situace, kdy účastník

řízení nikterak nezpochybňoval závěry obsažené v závazném stanovisku, bez dalšího

vycházely z výroku uvedeného závazného stanoviska a o otázce možnosti vycestování

žalobce nevedly další dokazování.

K námitce žalobce, že v ustanovení § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců není

výslovně stanovena závaznost závazného stanoviska Ministerstva vnitra o možnosti cizince

vycestovat do země původu, soud uvádí, že již ze samotné skutečnosti, že zákonodárce

stanovisko vydávané v předmětném řízení Ministerstvem vnitra označil termínem „závazné

stanovisko“, vyplývá, že předmětné stanovisku je pro vydání rozhodnutí ve věci samé pro

správní orgán rozhodující o správním vyhoštění skutečně závazné. Slovní spojení „závazné

stanovisko“ je nutno chápat jako název právního institutu, jehož obecná právní úprava je

zakotvena v . Skutečnost, že zákonodárce skutečně pojem „závazné

stanovisko“ chápal v § 120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců jako označení konkrétního

právního institutu dokládá i to, že v odkazu pod čarou obsaženém u uvedeného sousloví je

výslovně odkazováno na ustanovení .

Veškeré námitky uplatněné žalobce shledal soud jako nedůvodné.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji ve výroku ad I. rozsudku podle zamítl.

Současně v souladu s ust. věty první ve výroku ad II. rozsudku

nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci

úspěch a žalovanému náklady řízení nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 42A 31/2016

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom,

kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno

pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 24. listopadu 2016

Mgr. Václav Trajer v. r.

samosoudce

Za správnost vyhotovení:

Gabriela Zlatová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)