Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 205/2016 - 42

- 43

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudkyň Barbary Pořízkové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: P. T. N. M., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2015, čj. MV-102869-4/SO-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2016, čj. -48, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 26. 5. 2015, čj. OAM - 1354-15/ZR-2015, ve spojení s rozhodnutím Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 26. 8. 2015, čj. MV-102869-4/SO-2015.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 26. 5. 2015 bylo žalobkyni podle , o pobytu cizinců na území České republiky, zrušeno povolení k trvalému pobytu a stanovena lhůta 30 dnů k vycestování z území České republiky. Správní orgán přistoupil ke zrušení povolení k trvalému pobytu žalobkyně z důvodu, že nepřetržitě po dobu delší než 6 let pobývala mimo území České republiky. Žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 8. 2015 zamítla odvolání žalobkyně a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni. Současně požádala, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek. Tomuto návrhu krajský soud usnesením ze dne 15. 10. 2015 vyhověl. V rámci meritorního přezkumu shledal soud žalobu nedůvodnou a rozsudkem ze dne 24. 8. 2016 ji zamítl.

[3] Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností, se kterou spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V návrhu poukázala na skutečnost, že v důsledku rozhodnutí žalované bude nucena území České republiky opustit, aby se vyhnula případnému správnímu vyhoštění. Sama možnost vedení řízení o správním vyhoštění pro ni představuje významný negativní zásah, neboť se vystavuje nebezpečí, že se v budoucnu nebude moci do České republiky vrátit. Zdůraznila také právo na spravedlivý proces, k němuž patří i možnost, aby se mohla osobně účastnit soudního řízení a být v kontaktu se svým právním zástupcem. Dále uvedla, že na území České republiky mají v současné době povolen trvalý pobyt všichni její rodinní příslušníci, tedy rodiče a starší sestra. Nucené vycestování by tedy pro ni znamenalo i velmi citlivý zásah do jejího soukromého a rodinného života. Závěrem poukázala na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, čj. -100, a ze dne 4. 10. 2005, čj. -76.

[4] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasila. Konstatovala, že důvodem pro zrušení povolení k trvalému pobytu stěžovatelky byla skutečnost, že po dobu delší 6 let pobývala mimo území států Evropské unie. Odmítla proto argumentaci, že by návrat stěžovatelky do Vietnamu pro ni přestavoval nepřiměřený dopad do jejího života, jestliže na dobu delší 6 let dobrovolně vycestovala a žila ve Vietnamu bez rodičů i sestry. Žalovaná je současně přesvědčena, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by představovalo rozpor s důležitým veřejným zájmem, neboť je zájem na tom, aby na území České republiky nesetrvávali cizinci, kterým byl trvalý pobyt pravomocně zrušen.

[5] Před samotným posouzením tohoto návrhu Nejvyšší správní soud k institutu odkladného účinku uvádí následující. Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti soud zjišťuje kumulativní splnění zákonných předpokladů uvedených v ustanovení (dále jen ), tj. 1) výrazného nepoměru újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud připomíná, že odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele jako účastníka řízení před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí.

[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávané věci jsou zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti splněny. Přihlédl přitom zejména k rodinným vazbám stěžovatelky. V České republice pobývají oba rodiče stěžovatelky a její sestra, tedy její nejbližší příbuzní. Skutečnost, že byla v průběhu svého studia po nějakou dobu z legitimních důvodů od své rodiny odloučena, neznamená, že by tím popřela svůj blízký vztah k rodičům a sestře a ztratila právo cítit potřebu s nimi společně žít.

[7] Nejvyšší správní soud dále zohlednil skutečnost, že správní rozhodnutí byla založena na závěru, že stěžovatelka pobývala delší dobu mimo území České republiky. V důvodech rozhodnutí tak Nejvyšší správní soud neshledal žádné konkrétní okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by samotné přiznání odkladného účinku kasační stížnosti mohlo kolidovat s důležitým veřejným zájmem. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti se účinky napadeného rozhodnutí pouze odkládají. I v případě, že je správní rozhodnutí vydáno ve veřejném zájmu, neznamená nutně odklad jeho účinků rozpor s tímto veřejným zájmem. K naplnění veřejného zájmu může postačovat i pozdější nastoupení účinků správního rozhodnutí. Nejvyšší správní soud současně nezjistil, že by přiznáním odkladného účinku potenciálně hrozila jakákoli újma jiným osobám.

[8] Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelce vyhověl a její kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Do rozhodnutí o kasační stížnosti se tak pozastavují účinky rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2015, čj. MV-102869-4/SO-2015, i rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 26. 5. 2015, čj. OAM-1354-15/ZR-2015.

[9] Současně Nejvyšší správní soud upozorňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, čj. -76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu