Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nad 272/2016 - 39

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 40

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) J. K., b) N. K., oba zastoupeni Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem se sídlem Politických vězňů 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 3. 2016, č. j. MV-189328-5/VS-2015, v řízení o návrhu Krajského soudu v Praze na určení místní příslušnosti,

t a k t o :

K řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 3. 2016, č. j. MV-189328-5/VS-2015, j e místně p ř í s l u š n ý Městský soud v Praze.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou podanou dne 15. 5. 2016 u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí ministra vnitra, jímž byl zamítnut rozklad žalobců proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 15. 9. 2015, č. j. VS-4948/835.3/2-2014, kterým nebylo podle , o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), vyhověno jejich žádosti o udělení státního občanství České republiky.

[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. - 22, postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Praze s odůvodněním, že podle věty první , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je k řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je cizinec v den podání žaloby hlášen k pobytu; jde-li o cizince, který nemusí hlásit pobyt, krajský soud, v jehož obvodu se převážně zdržuje, a v ostatních případech krajský soud, v jehož obvodu byl zjištěn pobyt cizince na území. V daném případě jsou žalobci hlášeni k pobytu na adrese T. n. 1731, R. u P. Žalobci tedy byli v den podání žaloby hlášeni k pobytu v obvodu Krajského soudu v Praze. Městský soud pak v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o pobytu cizinců uzavřel, že k řízení o žalobě proti napadenému rozhodnutí bude dána místní příslušnost Krajského soudu v Praze.

[3] Krajský soud v Praze s postoupením věci vyjádřil svůj nesouhlas přípisem ze dne 24. 10. 2016, č. j. - 32. Věc proto předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Podle Krajského soudu v Praze je k řízení příslušný Městský soud v Praze, a to ve smyslu věty první , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství České republiky totiž není vydáváno v řízení podle zákona o pobytu cizinců, a tudíž se na něj nemůže vztahovat právní úprava obsažená v zákona o pobytu cizinců.

[4] Nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci byl Nejvyšším správním soudem shledán důvodným.

[5] Podle platí, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

[6] V kontextu dané věci je třeba předně uvést, že určení místní příslušnosti je v upraveno v , podle něhož, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Odchylná pravidla pro určování místní příslušnosti jsou pak obsažena mj. ve shora citovaném zákona o pobytu cizinců.

[7] Městský soud v Praze se v usnesení o postoupení věci Krajskému soudu v Praze dovolával aplikace právě § 172 odst. 6 zákona o pobytu cizinců tedy předpokládal, že se uplatní kritéria (zvláštní) místní příslušnosti stanovená tímto předpisem. Krajský soud se naopak domnívá, že je namístě určit místní příslušnost v souladu s právní úpravou obsaženou v

[8] Nejvyšší správní soud v této souvislosti uvádí, že zmiňované ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující zvláštní místní příslušnost bylo do zákona o pobytu cizinců včleněno , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další předpisy. Z důvodové zprávy k této novele pak vyplývá, že „[c]ílem navržené změny je změnit místní příslušnost v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí vydávanému podle zákona o pobytu cizinců. Tato změna se dotkne zejména věcí pobytu cizinců či řízení o žalobě proti rozhodnutí o správním vyhoštění nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území Policie ČR. Pod pojem „věci pobytu cizinců“ je třeba zařadit rozhodování Ministerstva vnitra v agendách dlouhodobých a trvalých pobytů, (včetně pobytů občanů EU a jejich rodinných příslušníků), jejichž rozhodování spadá do jeho věcné působnosti. Změna se nedotýká problematiky víz, kde je soudní přezkum umožněn jen v určitých případech. Navrhovaná změna místní příslušnosti by měla eliminovat zatížení Městského soudu v Praze. Návrh rovněž počítá s případy, které se budou řídit obecnou místní příslušností stanovenou .“ Důvodem pro zavedení této zvláštní místní příslušnosti tak podle citované důvodové zprávy byla především snaha o rovnoměrné rozložení nápadu žalob u jednotlivých krajských soudů, avšak nelze v žádném případě přehlížet skutečnost, že tato změna místní příslušnosti se týká pouze řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí vydávanému podle zákona o pobytu cizinců. Ze samotné dikce zákona o pobytu cizinců pak nelze usuzovat, že by se zde obsažená zvláštní úprava místní příslušnosti měla uplatnit i pro řízení o žalobách podaných proti správním rozhodnutím vydaným podle jiných právních předpisů.

[9] Nejvyšší správní soud pak na tomto základě konstatuje, že rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství České republiky, jakož i případné rozhodnutí rozkladové, nejsou vydávána v rámci řízení vedeného podle zákona o pobytu cizinců, a tudíž se na ně nemůže vztahovat právní úprava obsažená v zákona o pobytu cizinců. Jelikož zvláštní ustanovení o místní příslušnosti soudů neobsahoval, bylo třeba užít obecné právní úpravy , tj. že k řízení je místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Nejvyšší správní soud tak v dané věci shledal zákonným názor Krajského soudu v Praze, přičemž bylo možné považovat za přiléhavé i jeho tvrzení, že „[s]kutečnost, že v daném případě nelze vycházet z toho, že správní orgán vykonával svou působnost ve Středočeském kraji, a aplikovat větu druhou , pak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2016, č. j. Nad 272/2015 – 58.“

[10] Proto lze uzavřít, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí o žádosti o udělení státního občanství České republiky, resp. proti rozkladovému rozhodnutí v této věci, je místně příslušným soudem Městský soud v Praze, neboť sídlo Ministerstva vnitra se nachází v Praze (konkrétně Praha 7), tj. v obvodu Městského soudu v Praze (viz bod 1 Přílohy 2 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

[11] Ze všech popsaných důvodů Nejvyšší správní soud shledal důvodným nesouhlas Krajského soudu v Praze s postoupením věci Městským soudem v Praze, a proto rozhodl ve smyslu tak, že k řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 9. 3. 2016, č. j. MV-189328-5/VS-2015, je místně příslušný Městský soud v Praze. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2016

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu