Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 244/2015 - 81

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Daniely Zemanové, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: J. T., zast. Mgr. Jiřím Kuďouskem, advokátem, se sídlem Osvoboditelů 2649, Louny, proti žalované: Věznice Pardubice, se sídlem Husova 194, Pardubice, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2015, čj. -56,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 10. 2015, čj. -56, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jiřímu Kuďouskovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti v částce 9245 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení

[1] Rozhodnutím ze dne 5. 2. 2015, čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305, uložila žalovaná žalobci (dále jen „stěžovatel“) kázeňský trest dle a f) , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „“). Stěžovatel se dopustil porušení vězeňského řádu, neboť u něj byla nalezena nepovolená věc, a to elektronický přístroj značky OVERMAX (hra tetris), za což mu byl uložen nepodmíněný trest propadnutí této věci [ ] a umístění do uzavřeného oddělení na sedm dnů, s výjimkou doby stanovené k plnění určených úkolů [ ].

[2] Ve věci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podal stěžovatel žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. V tomto podání ze dne 11. 3. 2015 namítal nezákonnost postupu žalované při ukládání trestu a jeho nepřiměřenost, neboť hru si přivezl z Věznice Vinařice, kde její užívání bylo povoleno a kde byl v rámci výkonu trestu odnětí svobody umístěn před převezením do Věznice Pardubice, tj. zařízení žalované. Netušil, že v zařízení žalované je zakázáno držení tohoto přístroje, neboť mu byl při vstupní kontrolní prohlídce ponechán. V žalobě uvedl, že proti rozhodnutí žalované podal stížnost na oddělení prevence a stížností, bylo mu však řečeno, že si má podat žalobu ke krajskému soudu. V jiné části žaloby uvedl, že se proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu odvolal ke speciálnímu pedagogovi, dožadoval se rozhodnutí, ale vychovatelka mu ho odmítla vydat, proto k žalobě připojuje pouze rozhodnutí ze dne 5. 2. 2015.

[3] Krajský soud dne 27. 4. 2015 postoupil žalobu stěžovatele Okresnímu soudu v Jičíně s odůvodněním, že se jedná o občanskoprávní agendu, o níž v I. stupni rozhodují okresní soudy. Okresní soud věc předložil Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o věcné příslušnosti, který jej poučil, že věc spadá do správního soudnictví. Žaloba stěžovatele byla následně postoupena zpět Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky a žalobu odmítl pro nepřípustnost dle , (dále jen „“) ve spojení s

II. Shrnutí kasační stížnosti

[4] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností, kde poukazuje na nepřiměřenost kázeňského trestu a nezákonný postup žalované v řízení o uložení tohoto trestu. Zejména pak namítá, že soud se nevypořádal s jeho tvrzením, že vyčerpal řádné opravné prostředky proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Domníval se, že skutečnost, že proti tomuto rozhodnutí podal ústní stížnost, byla zaznamenána na druhém stejnopise rozhodnutí v kolonce vyhrazené pro tyto účely. Stěžovatel uvádí, že byl po celou dobu přesvědčen (a stále je), že stížnost proti rozhodnutí žalované podal, což potvrzuje skutečnost, že ji s ním osobně projednal speciální pedagog (tj. zaměstnanec příslušný k projednání stížnosti), který mu ústní formou sdělil i výsledné zamítnutí stížnosti. Písemné vyjádření speciálního pedagoga však od žalované neobdržel, proto byl nucen v žalobě uvést rozhodnutí žalované o kázeňském trestu, na což také v žalobě výslovně upozornil. Usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby považuje za nezákonné. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Žalovaná považuje kasační stížnost za nedůvodnou, trvá na závěrech učiněných v rozhodnutí. Stěžovatel nepodal ústní ani písemnou stížnost ve smyslu . Jako důkaz předkládá vyjádření svých zaměstnanců a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, neboť stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[6] Kasační stížnost je podle ustanovení a násl. přípustná. Rozsah přezkumu rozhodnutí soudu je v tomto případě vymezen povahou a obsahem přezkoumávaného rozhodnutí. Jestliže krajský soud žalobu odmítl, může Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti zkoumat pouze to, zda byly splněny zákonem stanovené důvody pro odmítnutí žaloby; jakékoliv jiné námitky nejsou přípustné [ s. ř. s]. Pod nezákonnost ve smyslu tohoto ustanovení lze podřadit vady řízení před soudem, které měly nebo mohly mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, či důvody zmatečnosti (srov. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, čj. -98, rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2004, čj. -49).

[7] Nejvyšší správní soud je při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné ( a 4 ). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v těchto intencích, přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelem a shledal, že kasační stížnost je důvodná.

[8] V napadeném usnesení krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nevyužil řádné opravné prostředky proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu vydanému v I. stupni správního řízení a žalobu stěžovatele ve věci rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu odmítl. Nejvyšší správní soud se proto vyjádří nejprve k povaze řízení o řádném opravném prostředku v režimu a dále k postupu krajského soudu v projednávané věci.

[9] V souladu s vykonávají kázeňskou pravomoc nad odsouzenými generální ředitel Vězeňské služby a ředitelé věznic, popř. jiní zaměstnanci Vězeňské služby. Proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu v I. stupni správního řízení je přípustný řádný opravný prostředek, tj. stížnost dle , o němž rozhoduje ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.

[10] Dle interních předpisů žalované rozhodovala o uložení kázeňského trestu stěžovatele ve smyslu a f) v I. stupni správního řízení vychovatelka. Stěžovatel byl v jejím rozhodnutí o možnosti podat řádný opravný prostředek poučen, s tím, že „Proti tomuto rozhodnutí lze podat stížnost písemně nebo ústně do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí prostřednictvím toho, kdo rozhodnutí vydal ( ). O opravném prostředku bude rozhodovat speciální pedagog“.

[11] Nejvyšší správní soud považuje na tomto místě za vhodné poukázat na jistá specifika správního řízení o řádném opravném prostředku, tj. stížnosti. Stížnost ve smyslu je v souladu s poučením žalované možné podat i ústní formou. O samotném podání (ústní) stížnosti by tedy měl být učiněn alespoň záznam ve spise, resp. v samotném rozhodnutí I. stupně o uložení kázeňského trestu, kde je pro tyto účely vyhrazena kolonka. Podstatný je také způsob, jakým k rozhodování o takové stížnosti dochází. Rozhodnutí speciálního pedagoga o stížnosti, včetně odůvodnění, totiž není vydáváno jako samostatné rozhodnutí s novým číselným identifikátorem, nýbrž je také součástí prvoinstančního rozhodnutí žalované. Rozhodnutí vydaná v I. a II. stupni správního řízení o uložení kázeňského trestu jsou tudíž součástí jednoho a téhož dokumentu.

[12] Vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení před krajským soudem, který podání stěžovatele nejprve postoupil Okresnímu soudu v Jičíně k zařazení do občanskoprávní agendy, Nejvyšší soud připomíná, že některá rozhodnutí o uložení kázeňského trestu (např. umístění do uzavřeného oddělení) jsou rozhodnutími, která se dotýkají základních práv a svobod ( Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a podléhají přezkumu ve správním soudnictví (viz , srov. též nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. ). Rozhodnutí žalované o uložení kázeňského trestu podle a f) je tedy přezkoumatelné správním soudem. Podmínkou řízení je v souladu s vyčerpání opravných prostředků, pokud je zvláštní zákon připouští. Nerespektování této zásady má za následek odmítnutí žaloby pro nepřípustnost dle (viz rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2005, čj. -65).

[13] Ze spisu krajského soudu vyplývá, že stěžovatel označil věc jako „žalobu ve věci rozhodnutí o uložení kázeňského trestu čj. VS 28/99/004/2015-21/OVT/305 od paní vychovatelky Ing. R. Š. ze dne 5. 2. 2015“. Ve vlastnoručně psaném podání obsáhle popsal okolnosti předcházející zabavení elektronické hry tetris a svůj náhled na činnost příslušníků Vězeňské služby ve věznici Pardubice. Nejvyšší správní soud připouští, že podání je rozsáhlé a nepřehledné, jedná se v podstatě o souvislý text, bez jakéhokoliv členění a grafického oddělení jednotlivých tvrzení. Je zde však mimo jiné uvedeno (na str. 5 podání), že stěžovatel podal proti rozhodnutí žalované dne 11. 5. 2015 stížnost na Oddělení prevence a stížností, spolu s návrhem na předvolání svědků. V této souvislosti uvedl, že chtěl „[…] tyto svědky udat do stížnosti proti rozhodnutí a podat podstatné důvody stížnosti podáním těchto svědků, ale nebylo mu to umožněno […].“ Na str. 10 žaloby stěžovatel uvádí, že se odvolal proti rozhodnutí ke speciálnímu pedagogovi, následně se domáhal sdělení, jak bylo zamítnutí jeho odvolání odůvodněno, nebyl s tím však seznámen. Z těchto důvodů zaslal soudu pouze rozhodnutí žalované.

[14] Stěžovatel tedy v žalobě identifikoval rozhodnutí žalované v podstatě správně (neboť identifikátor rozhodnutí o opravném prostředku speciálního pedagoga je totožný s identifikátorem rozhodnutí vydaném v prvním stupni), tvrdil, že využil svého práva podat proti němu opravný prostředek, a popsal, proč přiložený opis rozhodnutí neobsahuje výrok ani odůvodnění rozhodnutí o opravném prostředku.

[15] Krajský soud se v rozporu se zákonem s tvrzením týkajícím se podání opravného prostředku nevypořádal, a bez odůvodnění konstatoval, že ho stěžovatel nevyčerpal. Jeho rozhodnutí o odmítnutí žaloby dle ve spojení s založené na nevyčerpání opravných prostředků je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné, což je vada, ke které by Nejvyšší správní soud musel přihlédnout i nad rámec kasační stížnosti z úřední povinnosti.

[16] Nejvyšší správní soud dále poukazuje na obecnou povinnost soudů posoudit podání účastníků podle obsahu. Žaloba podaná stěžovatelem i přes výše zmíněné nedostatky splňovala náležitosti podání uvedené v Je však třeba uvést, že neobsahovala jednoznačně vymezený žalobní petit, což je však odstranitelná vada řízení. Bez znalosti návrhu výroku rozsudku si není možné učinit spolehlivý závěr o tom, o jaký žalobní typ se jedná. Pokud by byl mezi obsahem žaloby a navrženým petitem rozpor, je třeba takovou vadu odstranit postupem dle (viz rozsudek NSS ze dne 9. 7. 2009, čj. -197).

[17] Na základě výše uvedeného je krajský soud v dalším řízení povinen posoudit nejprve přípustnost žaloby a další podmínky řízení v souladu s obsahem žaloby a případné vady žaloby odstranit postupem dle V případě meritorního přezkumu si krajský soud vyžádá kompletní spisový materiál vztahující se k uložení kázeňského trestu, a případně provede další dokazování tak, aby mohl řádně posoudit námitky stěžovatele.

[18] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že žalovanou v záhlaví rozhodnutí označil shodně s označením použitým krajským soudem v napadeném usnesení. Po posouzení obsahu podání a učinění závěru ohledně typu žaloby a napadeného rozhodnutí bude ze strany krajského soudu též namístě zvážit správné označení žalovaného subjektu.

[19] Advokát, který byl stěžovateli ustanoven v řízení o kasační stížnosti, ho zastupuje v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2010, čj. -42, i v dalším řízení před krajským soudem.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[20] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadené usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu je nezákonné [ ], proto ho zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

[21] Napadené usnesení bylo zrušeno včetně výroku II týkajícího se nákladů řízení o žalobě, neboť se jedná o výrok závislý na výroku I ve smyslu Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

[22] V novém řízení rozhodne krajský soud o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

[23] Nejvyšší správní soud stěžovateli ustanovil k jeho žádosti zástupce z řad advokátů, přičemž náklady zastupování stěžovatele nese stát. Nejedná se však o náklady řízení o kasační stížnosti ve smyslu ustanovení , o jejichž náhradě má podle po zrušení napadeného usnesení rozhodovat v dalším řízení krajský soud. Rozhodne o nich proto Nejvyšší správní soud.

[24] Odměna zástupci stěžovatele Mgr. Jiřího Kuďouska za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a doplnění kasační stížnosti podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“) činí 2 x 3100 Kč podle a advokátního tarifu, celkem 6200 Kč. Zástupci stěžovatele náleží také náhrada hotových výdajů sestávající z režijního paušálu za každý úkon právní služby ve výši 2 x 300 Kč ( advokátního tarifu).

[25] Dále se hradí cestovní výdaje vzniklé v souvislosti s návštěvou stěžovatele ve Věznici Nové Sedlo dne 29. 2. 2016 osobním vozidlem Citroen Xsara z Loun do Nového Sedla a zpět (celkem 70 km). Podle , , náleží zástupci za každý 1 km jízdy základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Základní náhrada činí 3,80 Kč za 1 km jízdy [ , o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad (dále jen „“)], celková základní náhrada tak činí 266 Kč (70 km x 3,80 Kč). Náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty činí 174,60 Kč [průměrná cena benzinu 95 oktanů činila 29,70 Kč dle ; průměrná spotřeba určená z údajů technického průkazu (11/6,2/7,9 l na 100 km) je 8,4 l na 100 km; 70 km/100 km x 29,70 Kč x 8,4 l = 174,60 Kč]. Náhrada cestovních výdajů zástupce tak činí celkem 440,60 Kč (266 Kč + 174,60 Kč). Náhrada za promeškaný čas strávený cestou v délce 2 hodin (4 půlhodin) podle advokátního tarifu činí 400 Kč.

[26] Celkem tedy zástupci stěžovatele náleží odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promeškaný čas ve výši 7640,60 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty (DPH), zvyšuje se celková částka o tuto daň ve výši 21 %, tedy o 1604,50 Kč. Zástupci stěžovatele tak bude vyplacena částka ve výši 9245 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu