Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 203/2016 - 44

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: ARRIVA MORAVA a.s., IČ: 25827405, se sídlem Vítkovická 3133/5, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupen JUDr. Jakubem Dohnalem, Ph.D., advokátem, se sídlem Palackého 75/21, 779 00 Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, 128 01 Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/12132-52/51, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2016, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2016, č. j. - 30, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

II. Žalobci s e v r a c í soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce žalobce JUDr. Jakuba Dohnala, Ph.D., advokáta, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 7. 6. 2016, č. j. MPSV-2016/12132-52/5, kterým byl zamítnut jeho rozklad proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 9. 2. 2016, č. j. 2015/51745 - 523, kterým byl určen JUDr. V. P. zprostředkovatelem ve sporu o uzavření kolektivní smlouvy mezi zaměstnavatelem (žalobcem) a Nezávislým odborovým svazem automobilové dopravy.

Usnesením ze dne 9. 8. 2016, č. j. – 30 (dále „napadené usnesení“), městský soud posoudil žalobu jako nepřípustnou ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a proto ji podle odmítl. V odůvodnění městský soud uvedl, že se v daném případě jedná o věc vyplývající z poměrů soukromého práva, když uzavření kolektivní smlouvy a vyjednávání o ní jsou vztahem mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli. Toto určení je rozhodující i pro posouzení charakteru rozhodnutí o určení zprostředkovatele dle , o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů (dále „“), neboť správní orgán zde pouze poskytuje určitou součinnost zúčastněným stranám, aby došlo k uzavření kolektivní smlouvy. Městský soud při úvaze o tom, zda se jedná o rozhodnutí vyplývající z poměrů práva soukromého či o rozhodnutí o veřejném subjektivním právu žalobce, vycházel i z toho, že v případě řízení před rozhodcem, které následuje podle zákona o kolektivním vyjednávání po neúspěšnosti řízení před zprostředkovatelem, spory o zrušení rozhodnutí rozhodce o plnění závazků z kolektivní smlouvy přísluší rozhodovat krajským soudům v občanskoprávním řízení. I tato skutečnost podporuje dle městského soudu závěr, že rozhodnutí vydaná ve sporech týkajících se uzavření kolektivní smlouvy jsou rozhodnutími v oblasti práva soukromého. Podle městského soudu se měl žalobce domáhat svých práv návrhem v občanském soudním řízení podle částí páté , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). O tomto postupu byl žalobce v napadeném usnesení poučen.

Proti napadenému usnesení nyní žalobce (dále „stěžovatel“) brojí kasační stížností, jejíž součástí je návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel uvádí, že pracovní právo je právem, ve kterém se promítají jak prvky soukromého práva, tak prvky práva veřejného. Tato skutečnost se projevuje v tom, že kolektivní vyjednávání se na jedné straně uskutečňuje mezi rovnými subjekty, nicméně na straně druhé do těchto vztahů ingeruje také stát, a to např. právě určením zprostředkovatele. Podle stěžovatele je pro posouzení věci určující, o jaké právní skutečnosti bylo žalovaným ve správním řízení rozhodováno. Zatímco návrh řešení sporu při kolektivním vyjednání, který zpracovává zprostředkovatel, a následný výsledek tohoto sporu se dotýkají přímo soukromoprávní sféry stěžovatele, určení zprostředkovatele se nikterak soukromoprávní sféry stran kolektivní smlouvy nedotýká. Stěžovatel tak napadeným rozhodnutím byl dotčen na svých veřejných subjektivních právech. Stěžovatel se domnívá, že všechny teorie rozlišování soukromého a veřejného práva (teorie zájmová, mocenská, organická a teorie metody právní regulace) svědčí ve prospěch jeho argumentace. Stěžovatel na závěr odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2016, č. j. – 83, který se týkal obdobné věci.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, je podána osobou oprávněnou a stěžovatel je zastoupen advokátem.

Kasační stížnost je rovněž podle a násl. přípustná a jsou v ní namítány důvody dle ustanovení , tj. nezákonnost rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Na tomto místě Nejvyšší správní soud považuje za vhodné podotknout, že s ohledem na skutečnost, že napadeným rozhodnutím krajského soudu je usnesení o odmítnutí žaloby, je v takovém případě možno z povahy věci v kasační stížnosti namítat pouze nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle zmiňovaného ustanovení

Rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti je to, zda je pro přezkoumání napadeného rozhodnutí dána pravomoc soudů ve správním soudnictví. Na to již Nejvyšší správní soud poměrně nedávno poskytl jednoznačnou odpověď. V rozsudku ze dne 30. 6. 2016, č. j. – 83, totiž uvedl: „Pro posouzení projednávané věci je tak určující zodpovězení otázky, o jaké právní skutečnosti bylo žalovaným ve správním řízení rozhodováno. Za zcela zásadní považuje Nejvyšší správní soud nutnost odlišení rozhodnutí žalovaného o určení zprostředkovatele od případného následného výsledku, k němuž je zprostředkovatel v rámci kolektivního sporu cíleně určován, a jímž je jisté „podání pomocné ruky“ stranám kolektivní smlouvy při jejím uzavírání (nutno připomenout, že zprostředkovatel, na rozdíl od rozhodce určeného podle § 13 zákona o kolektivním vyjednávání, není oprávněn vydat autoritativní rozhodnutí, nýbrž toliko poskytnout návrh na řešení sporu, který strany smlouvy mohou akceptovat či nikoliv – viz § 12 zákona o kolektivním vyjednávání). Zatímco návrh na řešení sporu se dotýká přímo soukromoprávního postavení stran kolektivní smlouvy, když předurčuje jejich právní vztahy, rozhodnou-li se na jeho základě kolektivní smlouvu uzavřít, samotným určením zprostředkovatele pro konkrétní kolektivní spor není dle názoru zdejšího soudu soukromoprávní sféra stran kolektivní smlouvy nikterak přímo ovlivněna (srov. v této souvislosti přiměřeně závěry Nejvyššího správního soudu související s otázkou přezkoumávání rozhodnutí o zařazení osob do evidence žadatelů vhodných ke zprostředkování osvojení dítěte, ve srovnání se samotným rozhodnutím o osvojení, vyslovené v rozsudku ze dne 20. 3. 2015, č. j. – 46, publ. pod č. 3234/2015 Sb. NSS; dostupné na www.nssoud.cz). Shora popsané platí stejně tak pro vztah mezi rozhodnutím žalovaného o určení rozhodce a následným meritorním rozhodnutím tohoto rozhodce, o němž již zákon výslovně stanoví, že je přezkoumatelné soudem podle ustanovení (viz věta třetí zákona o kolektivním vyjednávání).“ Nejvyšší správní soud poté dospěl k závěru, že rozhodnutím o určení zprostředkovatele (a rozhodnutím o rozkladu) nedochází k přímému zásahu do soukromoprávní sféry. Jelikož ale může být tímto rozhodnutím účastník zkrácen na svých právech (srov. ), je toto rozhodnutí přezkoumatelné správními soudy dle

Nejvyšší správní soud v nyní přezkoumávaném případě neshledal žádné důvody, pro které by se měl od citovaného názoru odchýlit, a proto shledal napadené usnesení nezákonným. Napadené usnesení tedy zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o kasační stížnosti bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a učinění dalších procesních úkonů.

V novém rozhodnutí městský soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (srov. ).

Protože nebylo rozhodováno o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud podle ust. věta prvá , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč (k tomu obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015, č. j. - 30).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. října 2016

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu