Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 124/2012 - 63

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDR. Karly

Cháberové a soudkyň JUDr. Dany Černé a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce:

Hnutí DUHA – Přátelé země Česká republika, Údolní 33, Brno, IČ: 15547779, zastoupen

JUDr. Jaromírem Kyzourem, advokátem, Praha 5, Ostrovského 2061/27, proti žalovanému:

Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65, Praha 10, v řízení o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 25. ledna 2012, č.j. 18/510/12-2 O 1/12,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu, kterou se domáhal přezkoumání

rozhodnutí žalovaného ze dne 25. ledna 2012 č.j. 18/510/12-2 O 1/12, kterým bylo zamítnuto

jeho odvolání proti usnesení České inspekce životního prostředí oblastního inspektorátu

České Budějovice (dále jen ČIŽP) ze dne 13.9.2011, č.j. ČIŽP/42/OOP/1106446.010/11 CJL,

a kterým bylo toto usnesení potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím ČIŽP rozhodla, že

žalobce není účastníkem řízení, které bylo vedeno podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č.

, o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č.

).

pokračování 2 6A 124/2012

Žalobce uvedl, že dne 8.9.2011 se přihlásil jako účastník řízení vedeného podle § 88

odst. 1 písm. n) ve věci zásahu v oblasti Ptačího potoka na území

Národního parku Šumava. Dne 14.9.2011 mu bylo doručeno sdělení ČIŽP ze dne 13.9.2011,

č.j. ČIŽP/42/OOP/1106446.010/11/CJL, které sice nemělo formální náležitosti usnesení, ale

které je třeba vzhledem k jeho obsahu považovat za usnesení podle § 28 odst. 1 zákona č.

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), že žalobce

nemůže být účastníkem předmětného správního řízení. Žalobce uvedl, že nesouhlasí se závěry

žalovaného, že občanská sdružení nemohou být účastníkem správního řízení o uložení sankce

za správní delikt. Dle žalobce se ustanovení vztahuje na

všechna správní řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny

chráněné podle tohoto zákona. Za zájem ochrany přírody a krajiny lze považovat i vymáhání

dodržování právních norem zaměřených na jejich ochranu, proto sem spadají i sankční řízení,

jako je tomu v tomto konkrétním případě. Rozhodnutí vydaná v těchto řízeních ovlivňují

aplikační praxi zákona. Řešení těchto otázek má pak zásadní význam pro správu a jiné lidské

aktivity uskutečňované v chráněných územích. Výklad umožňující občanským sdružením

vystupovat jako účastníci správních řízení ve věcech správního trestání vedených podle

je rovněž v souladu s Úmluvy o přístupu k informacím,

účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního

prostředí (dále jen Aarhuská úmluva), podle kterého má být osobám z řad veřejnosti zaručeno

právo přístupu do správních řízení, která se týkají porušování vnitrostátních právních norem

na ochranu životního prostředí.

Žalobce reagoval na názor vyslovený v odůvodnění napadeného rozhodnutí a na odkaz

na rozsudky Nejvyššího správního soudu, ve kterých bylo vysloveno, že čl. 9 odst. 3

Aarhuské úmluvy nemá přímý účinek. Uvedl, že tento názor není v právní nauce

jednoznačný. Zdůraznil, že bylo na žalovaném, aby zajistil, že výklad a aplikace § 70 odst. 2

bude co možná nejvíce konformní s Aarhuské úmluvy.

Žalovaný však nelogicky a nesystémově vyjímá správní trestání z okruhu řízení, na která se

vztahuje § 70 odst. 2 předmětného zákona. Žalobce odkázal na implementační příručku

vydanou Evropskou hospodářskou komisí s tím, že tento text podporuje správnost jeho

názoru.

Žalobce dále citoval z odůvodnění napadeného rozhodnutí věty, ze kterých dovodil, že

argumentace žalovaného trpí vnitřní rozporností. Jestliže řízení slouží k ochraně přírody a

krajiny, musí při něm být dotčen zájem na jejich ochraně. Rovněž argument spočívající

v poukazu na , o právu na informace o životním

prostředí není správný. Žádost o informace o životním prostředí může podat kdokoliv, proto

je legitimní omezit zpřístupňování informací, aby nemohly být zneužity v konkurenčním boji,

apod. Naproti tomu ustanovení zakotvuje pro občanská

sdružení, jejichž hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny, možnost být účastníkem

správního řízení. Zákonodárce tak počítá s tím, že díky této zvláštní úpravě budou mít tyto

subjekty informace z probíhajících správních řízení o správním trestání z titulu svého

účastenství, pokud se rozhodnou toto oprávnění využít. Sankční řízení upravené v zákoně

slouží k naplňování účelu zákona a takové řízení se dotýká zájmů ochrany přírody a krajiny.

Ve formě individuální a generální prevence nutí adresáty právních norem zachovávat

zákonnost.

Žalobce dále uvedl, že poukaz žalovaného na rezortní výklad vzniklý již v dřívější

době není správný, v mezidobí došlo k vydání novějšího stanoviska a rovněž se stal účinným

čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy.

pokračování

Rozhodnutí žalovaného je dle žalobce v rozporu s gramatickým výkladem i

s výkladem teleologickým. Nesprávným výkladem došel

žalovaný k vadnému závěru ohledně možnosti občanského sdružení účastnit se sankčních

řízení a vydal nezákonné rozhodnutí. Vyšetření deliktů a ukládání odpovídajících sankcí

slouží k prosazování zájmů ochrany přírody a sankční řízení je tedy řízením, které se dotýká

zájmů ochrany přírody a krajiny. Účast veřejnosti v těchto řízeních může být prevencí přílišné

shovívavosti orgánů ochrany přírody při rozhodování o porušení zákona.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že ČIŽP neformálním sdělením žalobce

informovala o tom, že neakceptovala jeho oznámení, že se bude účastnit řízení ve věci uložení

pokuty Správě Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava za protiprávní jednání

dle a odst. 3 písm. n) ČIŽP neměla pochybnosti

o tom, že občanské sdružení účastníkem řízení o uložení sankce není, a proto nevydala

v tomto řízení usnesení. Podání žalobce ze dne 20.12.2011 vzhledem ke zjištěným

skutečnostem žalovaný považoval za odvolání proti tomuto sdělení ze dne 13.9.2011 č.j.

ČIŽP/OOP/1106446.010/11/CJL.

Ke sporné otázce, zda řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt dle § 88 zákona

č. je správním řízením, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a

krajiny chráněné tímto zákonem, žalovaný uvedl, že zastává názor, že sankční řízení vůči

tomu, kdo porušil konkrétní povinnost stanovenou zákonem, není řízením, při němž mohou

být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné Žalovaný

odkázal na výkladová stanoviska vypracovaná v rámci rezortu ministerstva. Dále žalovaný

poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29.6.2007 č.j. -69, ve

kterém byla řešena otázka účastenství obce s tím, že postavení obce jako účastníka sankčního

řízení bylo rovněž vyloučeno. Řízení o uložení sankce za protiprávní jednání je řízením „v

zájmu ochrany přírody“, ale nelze položit rovnítko mezi řízení, které je v zájmu ochrany

přírody, a řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. Dle žalovaného není

článkem 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy správním orgánům stanovena povinnost přiznat

občanským sdružením postavení účastníka sankčních řízení dle

Rozhodnutím o uložení pokuty jsou dotčeny pouze povinnosti a práva povinné osoby.

Žalobce k vyjádření žalovaného podal repliku, ve které uvedl, že argumentaci

žalovaného považuje za nepřesvědčivou a účelovou. Výkladová stanoviska žalovaného nejsou

pramenem práva a zmiňované výkladové stanovisko bylo vydáno v době, kdy pro Českou

republiku nebyla závazná Aarhuská úmluva. Pokud se jedná o zmiňovaný rozsudek

Městského soudu v Praze, č.j. -69, jedná se zřejmě o ojediněle vyslovený

právní názor, který nenalezl uplatnění v aplikační praxi. Obce jsou zcela běžně účastníky

sankčních řízení podle Rovněž v předmětném řízení obce

vystupují jako účastníci řízení. Aplikační praxe ohledně účastenství obcí a občanských

sdružení v sankčních řízeních je tedy u žalovaného nejednotná a zvolené řešení nemá oporu

v zákoně. Zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen rozsudkem Nejvyššího

správního soudu ze dne 12.12.2008, č.j. -122, a nelze z něj tedy ani vycházet.

Nelze předjímat, že účast občanských sdružení v sankčních řízeních bude vždy spočívat

jedině v uvádění tvrzení a důkazů nepříznivých pro osobu, proti níž se řízení o uložení sankce

vede. Přístupy znemožňující efektivní účast ekologických organizací v řízeních, která spadají

pod čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy odmítají jak orgány Úmluvy, tak soudní dvůr EU. Činnost,

kvůli níž se předmětné sankční řízení vede, zasáhla území, které je součástí mokřadů

mezinárodního významu, a v tomto případě, kdy zásahy poškodily jedno z nejvýznamnějších,

pokračování 4 6A 124/2012

zvláště chráněných území v ČR se ukazuje, jak je důležité vznášet do vymáhání právních

norem na ochranu přírody a sankčních řízení zvláště prvky transparentnosti a podrobit je

veřejné kontrole. Žalobce dále poukázal na dobu trvání řízení s tím, že i včasnost postihu je

jedním z aspektů, který je třeba hodnotit, má-li být sankce považována za adekvátní a má-li

působit dostatečně preventivně pro další podobná jednání. Znemožnění účasti v uvedeném

sankčním řízení pro žalobce znamenalo nemožnost vyjádřit se k podkladům k rozhodnutí,

využít prostředky ochrany před nečinností správního orgánu a nemožnost přispět k naplnění

účelu sankčního řízení a tím i zájmu ochrany přírody a krajiny.

Při jednání zástupce žalobce zopakoval námitky uvedené v žalobě a v replice

k vyjádření žalovaného. Dotčenost zájmů ochrany přírody a krajiny v sankčních řízeních lze

dovodit z toho, že správní trestání působí jako nástroj generální i individuální prevence,

kterým se vymáhá dodržování zákona. Dále poukázal na to, že pokuty jsou příjmem Státního

fondu životního prostředí, jedná se tedy o finanční prostředky, jejichž další využití je určeno

k ochraně přírody a krajiny. Jestliže ustanovení má zaručovat

kontrolu veřejnosti v dané oblasti, mělo být žalobci přiznáno v daném případě postavení

účastníka řízení i vzhledem k tomu, že pokuta byla ukládána rezortní organizaci řízení

žalovaným. V daném případě je zřejmé, že orgány ochrany přírody vůči Správě Národního

parku Šumava nevyužily všechna oprávnění, aby jednak zabránily jednání se škodlivými

následky pro významnou lokalitu a jednak aby řízení proběhlo v časově přijatelném úseku.

Zdůraznil, že nebyl respektován cíl stanovený v čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy. Navrhl

zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

Zástupkyně žalovaného s odkazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí a na

vyjádření k žalobě zdůraznila, že předmětem sankčního řízení je porušení povinnosti

stanovené zákonem, nejedná se o dotčení zájmů na ochranu přírody a krajiny. K účastenství

obcí v sankčních řízeních uvedla, že účast obcí je zákonem stanovena v § 71 odst. 3 a úprava

vztahující se k postavení obcí v sankčním řízení je odlišná od právní úpravy vztahující se

k postavení spolků. Kontrolu činnosti správních orgánů mohou spolky vykonávat

prostřednictvím zákona o právu na informace. Navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Ze správního spisu, který byl soudu předložen, vyplývá, že žalobce zaslal ČIŽP

oznámení ze dne 6. 9. 2011, že má zájem být podle účastníkem

řízení o uložení pokuty ve věci zásahu v oblasti Ptačího potoka na území Národního parku

Šumava. ČIŽP na toto oznámení reagovala sdělením ze dne 13.9.2011 č.j.

ČIŽP/OOP/1106446.010/11/CJL, ve kterém žalobci sdělila, že případy, pro které je

občanským sdružením umožněno účastnit se správních řízení, jsou zamýšlené zásahy a

zahajovaná správní řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny

chráněné podle zákona. Správní řízení, které je vedeno se Správou Národního parku a

chráněné krajinné oblasti Šumava není správním řízením, při kterém mohou být dotčeny

zájmy ochrany přírody a krajiny, neboť jde o řízení o uložení pokuty. V tomto řízení se

zjišťuje pouze to, zda došlo jednáním subjektu k naplnění skutkové podstaty správního deliktu

a rozhoduje se o výši pokuty za tento správní delikt. Proti tomuto sdělení podal žalobce

odvolání, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že odvolání se zamítá a

usnesení ČIŽP se potvrzuje.

V odůvodnění rozhodnutí ministerstvo nejprve popsalo postup ČIŽP se závěrem, že

sdělení ze dne 13.9.2011 je třeba považovat za rozhodnutí, že odvolateli nepřísluší postavení

účastníka předmětného sankčního řízení.

pokračování 5 6A 124/2012

Pokud se jedná o posouzení správnosti závěru ČIŽP, k tomu odvolací orgán uvedl, že

čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy vytyčuje jako cíl zajištění přístupu široké veřejnosti ke

správním a soudním řízením, ponechává však stranám značnou míru uvážení v tom, jakým

způsobem tento cíl prostřednictvím své vnitrostátní právní úpravy zajistí. Přímá

aplikovatelnost tohoto článku Úmluvy je vyloučena. Přístup veřejnosti k informacím

v záležitostech životního prostředí je upraven v zákoně č. , o právu na informace

o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zapojení veřejnosti prostřednictvím

občanských sdružení do rozhodování v záležitostech ochrany přírody a krajiny je upraveno v

Odstavec 3 tohoto ustanovení umožňuje občanskému sdružení za

splnění stanovených podmínek nabýt postavení účastníka správních řízení, při nichž mohou

být dotčeny zájmy ochrany a přírody chráněné podle tohoto zákona. V zákoně není výslovně

definováno, co je zájem ochrany přírody a krajiny chráněný podle tohoto zákona. Odvolací

orgán vyslovil názor, že ten je dán účelem zákona stanoveným v § 1 jako udržení přírodní

rovnováhy v krajině, ochrana rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, šetrné

hospodaření s přírodními zdroji a vytvoření soustavy Natura 2000 v ČR v souladu s právem

Evropských společenství. Toto je pak blíže rozvedeno v § 2 téhož zákona. Aby byl účel

zákona naplněn, zákon stanoví řadu povinností fyzickým i právnickým osobám. Podmínky,

omezení či zákazy, zákon zmocňuje k jejich stanovení, vyhlášení, vydání či uložení orgány

ochrany přírody a stanoví činnosti vázané na povolení a souhlasy vydávané orgánem ochrany

přírody ve správním řízení. Za správní řízení, v němž mohou být dotčeny zájmy ochrany

přírody a krajiny, lze považovat dle odvolacího orgánu takové správní řízení, jehož

předmětem je činnost či záměr, které by mohly přivodit nepříznivé dopady na přírodu nebo

krajinu, ohrozit nebo zhoršit jejich stav. V takových řízeních, ať jsou vedena podle jiných

zákonů nebo podle , má občanské sdružení za splnění podmínek

stanovených v možnost získat postavení účastníka řízení se

všemi jeho právy a povinnostmi. Správní trestání je však prostředkem státního donucení

k chování právních subjektů v souladu se zákonem. V sankčním řízení je postihováno jednání

v rozporu s právem, jímž došlo k porušení nebo nesplnění některé ze zákonem stanovených

právních povinností nebo povinností uložených na základě zákona. K protiprávnímu jednání

již došlo a smyslem řízení o uložení sankce je vyvození důsledků pro pachatele. Řízení o

uložení pokuty je řízením směřujícím k ochraně přírody a krajiny (projevuje se složka

preventivní), nikoliv k jejímu ohrožení nebo poškození. Žalovaný v odůvodnění napadeného

rozhodnutí zopakoval poukaz na stanovisko výkladové komise ministerstva životního

prostředí z roku 2001, ve kterém výkladová komise dospěla k závěru, že v řízení o uložení

pokuty nejsou dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Ke změně tohoto závěru po účinnosti

Aarhuské úmluvy nedošlo. Pokud by přicházela v úvahu účast občanského sdružení

v sankčním řízení, neupravoval by možnost

odepření zpřístupnění informace, týkající se neukončených řízení a nepravomocných

rozhodnutí o přestupcích a jiných správních deliktech. Odvolacímu orgánu není známo, že by

některému občanskému sdružení bylo přiznáno v sankčním řízení postavení účastníka řízení.

Názor vyslovený v tomto případě tedy není v rozporu se zásadou legitimního očekávání.

Městský soud v Praze na základě žaloby v rozsahu žalobních bodů, kterým je vázán

( ), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání

předcházelo, a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Při přezkoumání

rozhodnutí soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

správního orgánu ( ).

pokračování 6 6A 124/2012

Žalobce se v daném případě domáhal postavení účastníka řízení, které bylo zahájeno

se Správou Národního parku Šumava podle § 88 odst. 1 písm. e) a odst. 3 písm. n) zákona č.

, s odkazem na a na Aarhuské

Úmluvy. Vyslovil názor, že i v řízení o uložení pokuty za správní delikt mohou být dotčeny

zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné uvedeným zákonem, a proto mu mělo být přiznáno

postavení účastníka tohoto řízení.

Ustanovení upravuje účast občanů prostřednictvím jejich

občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů v řízeních týkajících se ochrany přírody.

V odstavci 3 tohoto ustanovení je mimo jiné stanoveno, že občanské sdružení je oprávněno za

podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení. Případy podle

odstavce 2 pak představují zásahy a zahajovaná správní řízení, při nichž mohou být dotčeny

zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona.

Dle názoru soudu je třeba při rozhodování o tom, zda občanskému sdružení (spolku)

přísluší postavení účastníka řízení, rozlišovat, co je předmětem řízení. Jestliže předmětem

řízení má být vydání zákonem vyžadovaného souhlasu či závazného stanoviska, uložení

opatření k zachování požadovaného stavu, případně další úkony příslušného správního orgánu

vztahující se přímo k zamýšleným zásahům, které by se mohly mít dopad na stav přírody a

krajiny, jedná se nepochybně o řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a

krajiny chráněné Jiná situace však nastává v řízení o uložení pokuty

za správní delikt. Toto řízení je zahajováno tehdy, jestliže k zásahu do zákonem chráněných

zájmů již došlo, a jeho předmětem je prioritně zájem na tom, aby právnické, případně i

fyzické osoby, dodržovaly zákonem stanovené povinnosti. Pro případ, že tuto povinnost

poruší, upravuje zákon možnost uložení sankce. Byť nelze v případě porušení povinnosti

stanovené v zákoně č. a uložení sankce podle tohoto zákona zcela oddělit

správní trestání od zájmů na ochraně přírody a krajiny, jedná se pouze o souvislost mezi

zájmy na ochraně přírody a krajiny a zájmy na dodržování povinností stanovených zákonem

č. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že za správní řízení, v němž

mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, lze považovat dle odvolacího orgánu

takové správní řízení, jehož předmětem je činnost či záměr, které by mohly přivodit nepříznivé

dopady na přírodu nebo krajinu, ohrozit nebo zhoršit jejich stav. V takových řízeních, ať jsou

vedena podle jiných zákonů nebo podle , má občanské sdružení za

splnění podmínek stanovených v možnost získat postavení

účastníka řízení se všemi jeho právy a povinnostmi. Správní trestání je však prostředkem

státního donucení k chování právních subjektů v souladu se zákonem. V sankčním řízení je

postihováno jednání v rozporu s právem, jímž došlo k porušení nebo nesplnění některé ze

zákonem stanovených právních povinností nebo povinností uložených na základě zákona.

K protiprávnímu jednání již došlo a smyslem řízení o uložení sankce je vyvození důsledků pro

pachatele. Řízení o uložení pokuty je řízením směřujícím k ochraně přírody a krajiny

(projevuje se složka preventivní), nikoliv k jejímu ohrožení nebo poškození. Odůvodnění

napadeného rozhodnutí není v tomto směru vnitřně rozporné. Žalovaný hovoří o ochraně

přírody a krajiny ve spojitosti s účelem zákona a srovnává situace, kdy je vedeno sankční

řízení za jednání, kterým bylo životní prostředí poškozeno či ohroženo, a kdy se jedná o

rozhodnutí, která by teprve mohla mít na ochranu přírody a krajiny dopad. Pokud žalobce

poukazoval na to, že by měl mít možnost dohlížet na kvalitu a rychlost rozhodování orgánů

ochrany přírody v předmětném řízení, neboť Správa Národního parku Šumava je rezortní

organizací, k tomu považuje soud za potřebné uvést, že žalobci nepřísluší postavení orgánu

dohledu nad výkonem státní správy z hlediska rychlosti řízení, případně úvahy o výši sankce.

Vzhledem k tomu, že v řízení o uložení pokuty nemůže být orgánem ochrany přírody

pokračování 7 6A 124/2012

rozhodováno o záležitostech, které mají bezprostřední dopad na stav přírody a krajiny, není dán prostor pro účast spolků založených s cílem ochrany přírody a krajiny.

V řízení o uložení pokuty za správní delikt podle je

účastníkem řízení subjekt, který se deliktního jednání dopustil a mohou jím být i obce při

splnění podmínek stanovených v Podle tohoto ustanovení

obce jsou ve svém územním obvodu účastníkem řízení podle tohoto zákona, pokud v téže věci

nerozhodují jako orgány ochrany přírody. Ze srovnání právní úpravy účastenství občanských

sdružení a obcí je třeba dovodit, že právní úprava je odlišná. Skutečnost, že zákon nevylučuje

v případě obcí jejich účast v řízení o správním deliktu, jedná-li se o věc spadající do jejich

územního obvodu a nerozhodují-li v této věci jako orgány ochrany přírody, neznamená, že

takové postavení přísluší i občanským sdružením.

Soud má za to, že právní úprava obsažená v zákoně č. ohledně zajištění

účasti veřejnosti v řízeních majících dopad na zájmy ochrany přírody a krajiny je dostatečná i

z hlediska čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy. V tomto ustanovení je stanoveno, že navíc - aniž by

tím bylo dotčeno přezkoumání zmíněné výše v odstavcích 1 a 2 - každá strana zajistí, aby

osoby z řad veřejnosti splňující kritéria, pokud jsou nějaká stanovena ve vnitrostátním právu,

měly přístup ke správním nebo soudním řízením, aby mohly vznášet námitky proti jednání,

aktům nebo opomenutí ze strany soukromých osob nebo orgánů veřejné správy, jež jsou v

rozporu s ustanoveními jejího vnitrostátního práva týkajícího se životního prostředí. Žalovaný

v odůvodnění napadeného rozhodnutí oprávněně odkázal na judikaturu Nejvyššího správního

soudu při řešení otázky výkladu citovaného čl. 9 odst. 3 Aarhuské úmluvy. Ani výklad

použitý žalovaným při vydávání napadeného rozhodnutí není s tímto citovaným ustanovením

v rozporu. Byť mají být podle této mezinárodní smlouvy zajištěny právo na přístup k

informacím o životním prostředí, podíl veřejnosti na rozhodování o otázkách životního

prostředí a přístup k právní ochraně v záležitostech životního prostředí v co možná nejširším

rozsahu, neznamená to, že by vnitrostátní právní úprava musela zajišťovat přístup spolkům do

všech řízení vedených podle Stanovit další podmínky účastenství je

v pravomoci jednotlivých zemí. Dle názoru soudu řízení o uložení sankce má z důvodů

uvedených shora specifický charakter a žalobci proto nebylo přiznáno postavení účastníka

předmětného řízení o uložení pokuty v souladu s příslušnými právními předpisy. Rovněž jako

vadu nelze hodnotit odkaz na výkladová resortní stanoviska. Tato stanoviska nejsou právně

závazná, ale odkaz na ně nemůže způsobit nezákonnost rozhodnutí.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána

důvodně, a proto ji podle zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , když žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému nálady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

[OBRÁZEK]pokračování 8 6A 124/2012

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 6. října 2016

JUDr. Karla Cháberová v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Kotlanová