Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 232/2016 - 24

- 25

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Mgr. L. S., proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 3/5, Praha 1, proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 10. 2. 2014, č. j. 100-8-27378-III-08, kde byla žalovanou podána kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2016, č. j. – 35, v řízení o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Zdeňka Kühna z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. ,

takto:

Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Zdeněk Kühn není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

[1] Žalovaná se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí rektora žalované specifikované tamtéž. Tímto rozhodnutím rektor změnil své rozhodnutí ze dne 22. 8. 2008, č. j. 100-8-27378-III-08, tak, že žalobkyni, studentce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, nově vyměřil poplatek za delší studium ve výši 9 012 Kč, ve zbytku své původní rozhodnutí potvrdil.

[2] Věc byla rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu přidělena desátému senátu složenému mj. ze soudce JUDr. Zdeňka Kühna a je vedena pod sp. zn. .

[3] Soudce JUDr. Zdeněk Kühn po seznámení s obsahem spisu oznámil skutečnosti svědčící o své podjatosti ve smyslu a 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Uvedl, že je zaměstnanec žalované strany sporu, neboť je na částečný úvazek zaměstnán v pracovním poměru k Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byť ve věci vedené pod sp. zn. nejde přímo o věc Právnické fakulty, kde působí, formálně vzato jde o tentýž právní subjekt (Univerzitu Karlovu), objektivně proto mohou být dány důvody pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu citovaných ustanovení. Osobně se ve věci podjatý necítí.

[4] Předseda Nejvyššího správního soudu neshledal jednoznačné důvody pro vyloučení JUDr. Zdeňka Kühna z projednávání a rozhodnutí věci. V souladu s , větou poslední, je proto k rozhodnutí o této otázce příslušný jiný senát. Věc byla v souladu s rozvrhem práce Nejvyššího správního soudu předložena devátému senátu.

[5] Podle soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Podle soudce, který zjistí důvod své podjatosti, oznámí takovou skutečnost předsedovi soudu a v řízení zatím může provést jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Předseda soudu na jeho místo určí podle rozvrhu práce jiného soudce nebo jiný senát. Má-li předseda soudu za to, že není dán důvod podjatosti soudce, nebo týká-li se věc předsedy soudu, rozhodne o vyloučení Nejvyšší správní soud usnesením, a jde-li o soudce, Nejvyššího správního soudu, jiný jeho senát.

[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v d (dále jen „ “) a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y).

[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a také Ústavního soudu plyne, že nestrannost soudce je subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoli jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu - lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu sp. zn. , N 127/6 SbNU 429).

[9] K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( y). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

[10] Otázkou vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci tehdy, kdy působí (vyučuje) na univerzitě, která je účastníkem řízení, se Nejvyšší správní soud v minulosti opakovaně zabýval. V usnesení ze dne 29. 10. 2014, č. j. – 70, vymezil základní kritéria pro hodnocení povahy a intenzity zaměstnaneckého vztahu soudce k univerzitě, kterými je zejména jeho délka, aktuálnost a faktická intenzita činnosti (výuky). Podstatné také je, zda se věc týká té fakulty, na které soudce působí.

[11] V odkazované věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že soudce byl pro svůj poměr k univerzitě vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, neboť se jednalo o přibližně desetiletý zaměstnanecký vztah, aktuální a poměrně intenzivní (soudce vyučoval sedm předmětů), ve věci navíc byly přezkoumávány úkony děkana právnické fakulty, na které soudce vyučoval, a rektora univerzity, tedy orgánů zaměstnavatele, které spolurozhodují o tom, zda bude soudce na dané fakultě působit, a rovněž ovlivňují výši odměny za jeho pedagogické působení. Podobně judikoval např. v usnesení ze dne 4. 9. 2015, č. j. Nao 247/2015 – 27.

[12] V projednávané věci byla situace podstatně odlišná. Zaměstnanecký poměr JUDr. Zdeňka Kühna k Univerzitě Karlově, respektive její Právnické fakultě, je sice aktuální a relativně intenzivní, neboť v akademickém roce 2016/2017 vyučuje šest předmětů, dva v zimním a čtyři v letním semestru, a je také členem Vědecké rady Právnické fakulty (srovnej vyjádření JUDr. Zdeňka Kühna a informace dostupné na webových stránkách Právnické fakulty Univerzity Karlovy). Stěžejní však je, že věc vedená pod sp. zn. se netýká Právnické fakulty, ale Filozofické fakulty, na které JUDr. Zdeněk Kühn nijak nepůsobí. Jeho vztah k univerzitě jako takové je pouze zprostředkovaný skrze vazbu na Právnickou fakultu, a proto není takové povahy a intenzity, aby odůvodňoval vyloučení z projednávání a rozhodnutí nynější věci. Naopak lze zcela oprávněně předpokládat, že JUDr. Zdeněk Kühn, který jako soudce Nejvyššího správního soudu splňuje vysoké požadavky na morální a profesní úroveň osobnosti soudce, bude i v projednávané věci rozhodovat nestranně a nezávisle.

[13] Jak již bylo uvedeno, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon a výjimku z takto stanovené příslušnosti lze připustit pouze výjimečně. Byť JUDr. Zdeněk Kühn má k účastníku řízení (žalované Univerzitě Karlově) určitý vztah, nejedená se o vztah, který by zavdal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. V projednávané věci je naopak třeba akcentovat právo na zákonného soudce ve smyslu y. Soud proto JUDr. Zdeňka Kühna z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. nevyloučil.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. října 2016

JUDr. Radan Malík

předseda senátu