Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 169/2016 - 28

- 29

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: H. V. T., zastoupen Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 4, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. - 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Bc. Filipa Schmidta, LL.M., s e u r č u j e částkou 4.114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2015, č. j. OAM-21/LE-BE02-HA08-2015 (dále též „napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

II.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Krajskému soudu předně vytýkal, že nevypořádal všechny uplatněné žalobní námitky. Poukazoval i na stanovení krátké lhůty k odstranění vad žaloby. Dále namítal nesprávné posouzení doplňkové ochrany. Obsáhle poukazoval i na (rodinné, ekonomické a sociální) důsledky návratu do země původu. Je názoru, že krajský soud měl rozhodnutí žalovaného zrušit. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu, jakož i rozhodnutí žalovaného.

IV.

[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek krajského soudu, se kterým se ztotožnil. Kasační námitky neshledal důvodné. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnout pro nepřijatelnost.

V.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.

[8] Pokud stěžovatel poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu , odkazuje Nevyšší správní soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. - 26, ze dne 22. 1. 2004, č. j. - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. - 62, či ze dne 13. 4. 2004, č. j. - 37, ze kterých vyplývá povinnost krajského soudu řádně vypořádat uplatněné žalobní námitky. Podle názoru zdejšího soudu se krajský soud dostatečně zabýval uplatněnými žalobními námitkami. Rovněž zdůvodnil, z jakých důvodů se nemohl některými námitkami zabývat. Krajský soud k tomu poukázal na relevantní judikaturu, podle níž není povinností soudu se zabývat obecnými žalobními tvrzeními. Nejvyšší správní soud v souladu se svou konstantní judikaturou doplňuje, že žalobní body stanoví meze přezkumu napadeného správního rozhodnutí ( ). Správní soud není povinen ani oprávněn za žalobce konkrétní důvody nezákonnosti správního rozhodnutí dovozovat, tedy z vlastní iniciativy nahrazovat projev vůle žalobce a sám vyhledávat vady napadeného správního aktu. Pokud žalobce žalobní bod neformuloval dostatečně konkrétně uvedením určitých skutečností, a s tím spojených právních důvodů, na nichž je tento žalobní bod založen, nelze nyní úspěšně krajskému soudu vytýkat, že se jím nezabýval. Je to totiž právě stěžovatel, který v souladu s dispoziční zásadou vymezuje předmět řízení i rozsah a obsah žalobních bodů (srovnej a ). V uvedené otázce však stěžovatel bezezbytku povinnosti formulovat řádně a určitě uvedený žalobní bod nesplnil, nese proto také negativní následky takového postupu v podobě nemožnosti věcného přezkoumání jeho neurčitých tvrzení v řízení před soudem (srv. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 Afs 6/2011 - 42, ze dne 19. 12. 2014, č. j. - 31, ze dne 17. 4. 2015, č. j. - 50, či nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. , ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. ). Zkrácení práv stěžovatele ve shora nastíněné intenzitě nelze spatřovat ani v tom, že ustanovenému zástupci byla stanovena předmětná lhůta k odstranění vad žaloby. Tento postup byl jednoznačně ve prospěch stěžovatele, který podal velmi obecnou žalobu, přičemž jak vyplývá z obsahu soudního spisu, zástupce stěžovatele ve stanovené lhůtě žalobu řádně doplnil. Nic mu přitom nebránilo rozvést obecná tvrzení uvedená v žalobě, což judikatura výslovně připouští (srv. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, či na něj navazující judikaturu, např. rozsudek ze dne 21. 10. 2015, č. j. - 39).

[9] Stran doplňkové ochrany lze rovněž odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, ze dne 13. 3. 2009, č. j. - 68, ze dne 28. 11. 2008, č. j. - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, ze dne 12. 5. 2016, č. j. - 19 atp.). Z této judikatury přitom nelze dovodit, že by stěžovatelem v kasační stížnosti uváděné důvody měly bez dalšího zaručovat udělení této ochrany. Se žalovaným, resp. krajským soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje i v tom, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla v posuzovaném případě podána účelově, ve snaze legalizovat pobyt. Jak přitom vyplývá z judikatury, snaha o legalizaci pobytu nemůže být azylově relevantním důvodem (viz například rozsudky zdejšího soudu ze dne 16. 2. 2005, č. j. - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44 či krajským soudem citovaný rozsudek ze dne 24. 2. 2005, č. j. - 94).

[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle ust. odmítl.

[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[12] Podle poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát ( ve spojení s ). Při přiznání odměny v dané věci Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. - 41, a určil odměnu výše uvedenému advokátovi ve výši 3.400 Kč [jeden úkon právní služby po 3.100 Kč dle a , ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení téže vyhlášky (návrh ve věci samé – doplnění důvodů kasační stížnosti), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 téže vyhlášky]. Jelikož je zástupce plátcem DPH, zvýšil soud odměnu o 21 %, odpovídající částce 714 Kč. Celková částka 4.114 Kč bude k rukám advokáta vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. října 2016

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu