Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 178/2015 - 41

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Davida Hipšra v právní věci navrhovatelů: a) Ing. J. V., b) R. V. zastoupených Mgr. Radovanem Dospělem, advokátem se sídlem Marešova 305/14, Brno, proti odpůrkyni: obec Telnice, se sídlem úřadu Růžová 243, Telnice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Bařinou, advokátem se sídlem Nová 285/33, Troubsko, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu obce Telnice schváleného usnesením Zastupitelstva obce Telnice ze dne 17. 12. 2012, č. 35/12, o kasační stížnosti navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2015, čj. – 102,

t a k t o :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. 11. 2015, čj. – 102, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

1. Návrhem podaným dne 26. 6. 2015 u Krajského soudu v Brně se navrhovatelé domáhali zrušení části opatření obecné povahy – Územního plánu obce Telnice schváleného usnesením Zastupitelstva obce Telnice ze dne 17. 12. 2012, č. 35/12 (dále též „napadené OOP“).

II.

2. Krajský soud rozsudkem ze dne 11. 11. 2015, čj. – 102, návrh zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje.

III.

3. Navrhovatelé (stěžovatelé) brojili proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodů uvedených v a d)

4. V prvním okruhu námitek stěžovatelé nesouhlasili se závěrem krajského soudu, podle kterého neumožňuje zohlednit skutečnosti, které nastaly až po vydání napadeného OOP. Krajský soud z tohoto předpokladu nesprávně dovodil, že převážnou část žalobních námitek bylo třeba odmítnout, protože se opíraly o , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném od 1. 1. 2013, tedy až po vydání napadeného OOP. Postup odpůrkyně po nabytí účinnosti předmětného OOP měl a má zásadní vliv na práva stěžovatelů. Dne 7. 10. 2014, tedy téměř dva roky po vydání napadeného OOP, odpůrkyně nechala zapsat do katastru nemovitostí předkupní práva plynoucí z napadeného OOP, která se vztahovala k pozemkům ve vlastnictví stěžovatelů. Tento postup byl v rozporu se stavebním zákonem ve znění účinném od 1. 1. 2013 a i s jeho předchozím zněním. Odpůrkyně měla povinnost zaslat informaci o vymezení předkupních práv vztahujících se k veřejně prospěšným stavbám a veřejně prospěšným opatřením v územním plánu příslušnému katastrálnímu úřadu v co nejkratší době po vydání územního plánu z důvodu ochrany práv dotčených subjektů. Namítaným zásahem do práv stěžovatelů se krajský soud vůbec nezabýval.

5. V dalším okruhu námitek stěžovatelé vytkli krajskému soudu, že nesprávně posoudil vymezení veřejně prospěšných staveb a opatření označených jako D7 a D30. Plocha D30 může být ve svém účelu (zajištění přístupové cesty k ploše P70) zcela nahrazena plochou D7, je tedy prokazatelně zcela nadbytečná a nepřijatelně duplicitní. Vymezení plochy D30 přitom negativně zasahuje do práv stěžovatelů. Byť krajský soud připustil existenci určitých návrhem namítaných rozporů v napadeném OOP, účelově tvrdil, že nejsou takového charakteru, aby mohly zasáhnout práva stěžovatelů. Tento závěr není ničím podložen, je proto nepřezkoumatelný. Stěžovatelé uvedli v návrhu konkrétní příklad negativního zásahu do práv, který spočíval v tom, že byli nesprávným označením a vymezením ploch uvedeni v omyl, v jehož důsledku se domnívali, že plocha D30 není veřejně prospěšnou stavbou, a proto necítili potřebu proti ní cokoliv namítat. Podání námitek, které mohly být uplatněny v procesu pořízení územního plánu, již nelze namítat v řízení o umístění stavby. Stěžovatelům tak bylo odňato právo řádně a včas uplatnit námitky proti vymezení plochy D30. Soud ponechal zásah do práv stěžovatelů bez ochrany a s námitkami se řádně nevypořádal.

IV.

6. Odpůrkyně se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila s rozsudkem krajského soudu. V průběhu celého procesu vytváření a schvalování územního plánu postupovala v souladu s platnými a účinnými právními předpisy. Změna právního předpisu, k níž došlo po vydání napadeného OOP, nemůže jít k tíži odpůrkyně.

7. Námitka týkající se duplicity veřejné dopravní a technické infrastruktury je podle odpůrkyně nepravdivá a nemá vliv na soulad napadeného OOP s právními předpisy. V územním plánu jsou vymezeny zastavitelné plochy Z7, Z8 a Z65, ke kterým je třeba zajistit přístup. Ten je řešen pomocí plochy D7 (která má zajistit přístup k Z8 a části Z65 určeným pro bydlení v rodinných domech) a plochy P70 (která má zajistit přístup k Z7 určené pro objekt se sociálními službami).

V.

8. V replice stěžovatelé zdůraznili, že proces pořizování územního plánu (včetně jeho dopadů na práva vlastníků nemovitostí) je kontinuálním procesem a nelze na něj nahlížet jako na ukončený okamžikem vydání OOP. V posuzované věci nejde ani tak o zákonnost samotného vydání napadeného OOP, ale spíše o zákonnost jeho dalšího uplatňování. Odpůrkyně vědomě poškodila práva stěžovatelů a nerespektovala nově stanovené povinnosti. Není možné tvrdit, že po vydání územního plánu již po celou dobu jeho platnosti nemusí být dodržovány nově přijaté zákony.

9. Ve vztahu ke druhému okruhu námitek stěžovatelé setrvali na stanovisku, že dopravní obslužnost plochy občanské vybavenosti P70 může být plně zajištěna dopravní plochou D7. Dopravní plocha D30 je proto prokazatelně nadbytečná, čímž nepřípustně zasahuje do práv stěžovatelů. Územní plán se nemůže zabývat umístěním jednotlivých staveb, argumentace odpůrkyně je proto nepřiléhavá.

VI.

10. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

11. Kasační stížnost je důvodná.

12. Nejvyšší správní soud musel z úřední povinnosti přihlédnout k vadě řízení před krajským soudem, která spočívala v rozhodnutí věci bez nařízení jednání, aniž by soud vyzval stěžovatele v souladu s k vyjádření, zda s takovým postupem souhlasí.

13. Podle „[s]oud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.“ Nezbytným předpokladem fikce souhlasu, na základě které soud může o návrhu rozhodnout bez jednání, je tedy doručení výzvy k vyjádření, zda účastník souhlasí s tímto postupem.

14. Jakkoliv krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že „věc byla projednána bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek dle “, toto tvrzení nemá oporu v obsahu soudního spisu. Z doručenky datové zprávy zaslané zástupci stěžovatelů připojené k č. listu 73 spisu krajského soudu vyplývá, že jim bylo zasláno pouze usnesení vyzývající k úhradě soudního poplatku a poučení o možnosti namítat podjatost podle Naopak podle doručenky datové zprávy zaslané odpůrkyni, připojené k témuž listu soudního spisu, byla odpůrkyni zaslána mimo jiné výzva podle Údajům na doručenkách odpovídají také y založené ve spisu krajského soudu (č. listu 74 až 77). Výzva podle adresovaná stěžovatelům se ve spisu nenachází. Souhlas stěžovatelů k rozhodnutí věci bez nařízení jednání není obsažen ani v samotném návrhu ze dne 26. 6. 2015, ani v replice ze dne 2. 10. 2015. Na č. listu 98 se nachází pouze souhlas odpůrkyně s rozhodnutím věci bez jednání, který je podmíněn tím, že návrh bude zamítnut.

15. Nejvyšší správní soud proto považoval za prokázané, že výzva podle nebyla stěžovatelům odeslána. V posuzované věci nebyly splněny podmínky ani dalších případů výslovně předvídaných , kdy by soud mohl rozhodnout o věci samé bez jednání, neboť návrh byl zamítnut (srov. ve spojení s a a contrario).

16. Právo účastníka řízení na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně možnosti vyjádřit se k věci, je v ústavněprávní rovině zaručeno d. Rozhodl-li soud o věci bez nařízení jednání, aniž navrhovateli řádně doručil výzvu k vyslovení souhlasu s takovým postupem ( ), došlo v řízení k vadě, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu (srov. např. rozsudky ze dne 11. 11. 2004, čj. – 59, č. NSS, ze dne 29. 11. 2005, čj. – 58, nebo ze dne 30. 9. 2009, čj. – 62). K vadám podle je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( )

17. Nejvyšší správní soud se v tomto okamžiku nemůže vyjádřit k námitkám uplatněným stěžovateli v kasační stížnosti vztahujícím se vymezení ploch dopravní obslužnosti v napadeném OOP (viz odst. 5 a 9), protože nelze předjímat další vývoj věci v návaznosti na případné jednání před krajským soudem. Vypořádání těchto námitek by bylo předčasné a potvrzení, nebo popření správnosti závěrů krajského soudu by postrádalo svůj význam.

18. Ve vztahu k ostatním námitkám shrnutým v odst. 4 a 8, které brojí proti postupu odpůrkyně po vydání OOP, Nejvyšší správní soud pouze obecně podotýká, že předmětem řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je přezkum zákonnosti samotného OOP a procesu, který jeho vydání předcházel. Tomu odpovídá také , podle kterého „[p]ři přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.“ V rámci tohoto typu řízení nelze přezkoumat navazující procesy nebo následný postup obce, která územní plán vydala. Pro účely posuzované věci není rozhodné, zda se žalobní námitky směřující proti postupu odpůrkyně po vydání OOP opíraly o správné znění zákona (v této části bylo odůvodnění napadeného rozsudku nadbytečné), tyto námitky nemohou být v rámci řízení podle a násl. přezkoumány již jen z toho důvodu, že brojí proti skutečnostem, které nastaly až po vydání napadeného OOP. Na tomto závěru by nemohlo nic změnit ani případné jednání před krajským soudem.

19. Nejvyšší správní soud uzavřel, že krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, proto napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení ( . ). V něm krajský soud rozhodne vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku ( ). Krajský soud rozhodne v novém rozhodnutí rovněž o nákladech řízení o této kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 25. října 2016

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu