Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 189/2016 - 29

– 30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: LEVIOR s.r.o., se sídlem Tovačovská 3488/28, Přerov, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 7. 2014, čj. 2559-6/2014-900000-304.4, čj. 2551-6/2014-900000-304.4, čj. 2549-6/2014-900000-304.4, čj. 2561-6/2014-900000-304.4, čj. 2546-6/2014-900000-304.4, čj. 2556-6/2014-900000-304.4, čj. 2548-6/2014-900000-304.4, čj. 2545-6/2014-900000-304.4, čj. 2553-6/2014-900000-304.4, čj. 2557-6/2014-900000-304.4, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 28. 6. 2016, čj. - 134,

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Kasační stížností ze dne 9. 8. 2016 brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, jímž odmítl jeho žalobu proti výše uvedeným rozhodnutím žalovaného ve věcech vyměření antidumpingového cla.

[2] Podle , o soudních poplatcích (dále jen „ “), vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podle zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.

[3] Stěžovatel neuhradil soudní poplatek současně s podáním kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud jej proto vyzval usnesením ze dne 17. 8. 2016, čj. - 12, k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 2 týdnů od doručení výzvy. Současně jej poučil, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví. Tato výzva byla stěžovateli doručena dne 18. 8. 2016.

[4] Stěžovatel soudní poplatek nezaplatil v dodatečné lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem a neučinil tak ani následně (soudní poplatek nebyl do dnešního dne doplacen). Nejvyšší správní soud proto řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s zastavil.

[5] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že dne 1. 9. 2016 stěžovatel požádal o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku do 15. 9. 2016. Tuto žádost Nejvyšší správní soud posoudil jako žádost podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích. Podle uvedeného ustanovení platí, že pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě k zaplacení soudního poplatku sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit.

[6] S ohledem na skutečnost, že důvody žádosti o prodloužení lhůty stěžovatel vůbec neuvedl, netvrdil tedy žádné okolnosti svědčící o nebezpečí z prodlení a ani nedoložil, že bez své viny soudní poplatek nemohl dosud uhradit, Nejvyšší správní soud neshledal stěžovatelovu žádost opodstatněnou. Ostatně i požadovaná prodloužená lhůta k zaplacení soudního poplatku již marně uplynula.

[7] Podle nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 26. října 2016

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu