Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 190/2016 - 35

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: G. A., zastoupená Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL. M. eur., advokátem se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, se sídlem Nádražní 2437/2, Plzeň, proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2016, čj. KRPP-78310-14/ČJ-2016-030022, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2016, čj. -38,

t a k t o :

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2016, čj. -38, s e r u š í .

II. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 5. 2016, čj. KRPP-78310-14/ČJ-2016-030022, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení.

III. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti.

IV. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Vymezení věci a argumenty kasační stížnosti

[1] Žalobkyně byla rozhodnutím žalované ze dne 17. 5. 2016, čj. KRPP-78310-14/ČJ-2016-030022, zajištěna za účelem jejího předání do Maďarska jako státu příslušného podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“), a to na dobu 45 dní, neboť dle názoru žalované byly dány důvody pro zajištění dle a 3 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve spojení s nařízení Dublin III.

[2] Krajský soud žalobu proti rozhodnutí žalované kasační stížností napadeným rozsudkem zamítl. Krajský soud uvedl, že žalovaná se realizovatelností předání žalobkyně do Maďarska zabývala dostatečně. Dle názoru krajského soudu pak „polemiku o tom, zda je možné předání žalobce do Maďarské republiky, např. s ohledem na systémové nedostatky je nutné především vést v řízení o předání cizince do odpovědného členského státu podle nařízení EU č. 604/2013, neboť právě v tomto řízení musí být přesně vyhodnoceny správním orgánem veškeré skutečnosti rozhodné pro realizovatelnost předání žalobce do konkrétního státu.“ Krajský soud nepřisvědčil ani žalobním námitkám týkajícím se údajně nezákonné délky zajištění.

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti, resp. jejím doplnění, proti tomuto rozsudku namítla, že doba zajištění 45 dnů neodpovídá požadavkům vyplývajícím z čl. 28 odst. 3 nařízení Dublin III, jakož i závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2015, čj. -32, které na projednávanou věc dopadají.

[4] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázala na své vyjádření v řízení před krajským soudem.

II.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, napadá rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka je řádně zastoupena ( ). Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout i bez návrhu ( a 4 ).

[7] Kasační stížnost je důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž absence by sama o sobě postačovala k jeho zrušení; dospěl přitom k závěru, že rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelností trpí, a to z následujících důvodů.

[9] Nejvyšší správní soud poznamenává, že podstata projednávané věci spočívá v otázce, zda bylo při vydání rozhodnutí o zajištění reálně možné očekávat, že dojde k dosažení účelu zajištění, tj. – jinak vyjádřeno – zda mohlo v průběhu zajištění stěžovatele dojít k jeho předání do Maďarska. Podmínka tzv. reálného předpokladu zajištění sice není v zákoně o pobytu cizinců ani v nařízení Dublin III výslovně uvedena, vyplývá však přímo ze zákazu svévolného zbavení či omezení svobody zakotveného v d, písm. f) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a také z y základních práv Evropské unie. Aby byl zásah do osobní svobody cizince přípustný, musí mimo jiné sledovat vymezený účel, kterým je v tomto případě předání cizince do státu příslušného k posouzení jeho žádosti o mezinárodní ochranu. Správní orgán je proto při rozhodování o zajištění cizince povinen předběžně posoudit, zda je realizace tohoto cíle alespoň potenciálně možná. Pokud je odpověď záporná, nelze o zajištění rozhodnout (srov. shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. -150).

[10] V rozsudku ze dne 11. 8. 2016, čj. -27, Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že je nezbytné, aby se žalovaná při rozhodování o zajištění cizince vždy zabývala aktuální situací v zemi, do níž má být cizinec předán, a výslovně se vyjádřila k otázce realizovatelnosti předání z hlediska čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Je-li (aktuálně) touto zemí Maďarsko, je nepřípustné, aby se k této otázce vyjadřovala pouze povšechně a v rovině obecného tvrzení o bezpečné zemi. Problematičnost situace žadatelů o mezinárodní ochranu v Maďarsku je totiž všeobecně známou skutečností a nevládní organizace a Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky poukazují na konkrétní skutečnosti, které by mohly nasvědčovat existenci závažných důvodů pro existenci systémových nedostatků maďarské azylové praxe (srov. též například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2016, čj. -45).

[11] V projednávané věci žalovaná k této otázce uvedla pouze to, že jí v době rozhodování „nejsou známé žádné skutečnosti, které by mohly zmařit předání účastníka řízení do Maďarska. V současné chvíli se správní orgán na základě znění nařízení EU č. 604/2013 důvodně domnívá, že Maďarsko je povinno účastníka řízení převzít. Jedinou překážkou, proč není možné předat účastníka řízení ihned, jsou v tomto nařízení uvedené lhůty.“

[12] Je tedy zřejmé, že odůvodnění napadeného rozhodnutí žalované bylo zcela obecné, a to přesto, že si žalovaná jako kompetentní správní orgán musela být vědoma skutečností, které realizovatelnost předání do Maďarska relevantně zpochybňují. Požadavku, aby se dostatečně zabývala tamější současnou situací, proto nedostála a odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu

[13] K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správního orgánu přitom soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť je pojmově spjata s jeho soudním přezkumem. Není přitom podstatné, zda ji stěžovatelka v žalobě namítala (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2004, čj. -35, č. NSS). Krajský soud pochybil, pokud za této situace napadené rozhodnutí právě a již pro nedostatek důvodů nezrušil a místo toho je věcně přezkoumal. Proto je i jeho rozsudek nepřezkoumatelný ve smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, čj. -91).

[14] Jelikož již toto pochybení postačuje ke zrušení napadeného rozsudku, Nejvyšší správní soud se již námitkami týkajícími se údajně nezákonné délky zajištění stěžovatelky nezabýval.

III.

Závěr a náklady řízení

[15] Pro uvedené Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu. Jelikož také napadené správní rozhodnutí trpí podstatnou vadou, která způsobuje jeho nezákonnost, pro kterou mělo být zrušeno již v řízení před krajským soudem, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že za použití současně zrušil také rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

[16] Zruší-li Nejvyšší správní soud vedle napadeného rozsudku též rozhodnutí správního orgánu, rozhodne podle věty druhé nejen o nákladech řízení o kasační stížnosti, ale i o nákladech řízení před krajským soudem. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a podle jí tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu je patrno, že náklady řízení spočívají v odměně advokáta dle s přihlédnutím k bodu 5., , a d) a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za zastupování v řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 3100 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis doplnění kasační stížnosti) a paušální náhrada hotových výdajů 3krát 300 Kč, celkem částka 10 200 Kč, kterou je žalovaná povinna vyplatit stěžovatelce do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce. Žalovaná ve věci úspěšná nebyla a právo na náhradu nákladů řízení tedy nemá.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. října 2016

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu