Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 199/2016 - 27

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V. P., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 4. 2016, č. j. 1018/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2016, č. j. – 46,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení II. výroku v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované specifikovanému tamtéž.

[2] Byť stěžovatel splňuje první z podmínek pro ustanovení zástupce podle , , ve znění pozdějších předpisů, tj. jsou u něj dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, druhá z podmínek dle městského soudu naplněna nebyla.

[3] Ustanovení zástupce není nezbytné k ochraně stěžovatelových práv, neboť je schopen sám adekvátně argumentovat a hájit svá práva. Podaná žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti a stěžovatel v ní srozumitelně vylíčil tvrzené důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí. Projednávaná věc navíc není po skutkové ani právní stránce složitá. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel je vzhledem ke svému nepříznivému stavu upoután na lůžko. Právo na přístup k soudu může v projednávané věci dostatečným způsobem realizovat prostřednictvím písemných podání.

II. Obsah kasační stížnosti

[4] Stěžovatel v kasační stížnosti zdůraznil, že žalovaná je profesním sdružením advokátů, což mezi nimi vyvolává značnou nerovnováhu. Domnívá se, že z tohoto důvodu by měl být v řízení zastoupen advokátem. Navíc je těžce zdravotně postižený a trvale upoutaný na lůžko, což mu fakticky znemožňuje jakoukoli účast v řízení. Pokud mu nebude ustanoven advokát, bude mu fakticky zabráněno v přístupu k soudu. Rozhodnutí městského soudu považuje ve světle všech důkazů, které do řízení doložil, za šokující, absurdní, diskriminující a nepřípustné.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost stěžovatele směřuje proti rozhodnutí městského soudu, kterým byl zamítnut jeho návrh na ustanovení zástupce, nemusí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).

[6] Poté přistoupil k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ). Přezkumem usnesení městského soudu v tomto rozsahu dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[7] Podstatou projednávané věci je otázka, zda je k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné, aby byl v řízení před městským soudem zastoupen advokátem. Jedná se totiž o jednu z podmínek, která musí být podle splněna pro ustanovení zástupce z řad advokátů, jehož hotové výdaje a odměnu hradí stát.

[8] Judikatura Nejvyššího správního soudu týkající se naplnění této podmínky je dlouhodobě stabilní a jasná. „Advokát bude ustanoven zástupcem účastníka k ochraně jeho zájmů tehdy, jde-li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže potřeba ochrany práv účastníka v soudním řízení vyjde najevo, např. z nekvalifikovaných podání účastníka, jímž se na soud obrací apod. Vzhledem k tomu, že největší nároky po odborné stránce klade na účastníka řízení formulování samotného návrhu (žaloby), navíc v poměrně krátkém časovém úseku, je právě obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany práv účastníka“ (viz rozsudek ze dne 27. 5. 2004, č. j. – 64, nebo ze dne 31. 5. 2011, č. j. – 62). Je vhodné poznamenat, že novela provedená vložila do citovaného ustanovení příslovce „nezbytně“, což mělo podle důvodové zprávy zdůraznit mimořádnost tohoto institutu (srov. tisk č. 319/0, Poslanecká sněmovna, VI. volební období, digitální repozitář, www.psp.cz).

[9] Podle obsahu žaloby je zjevné, že stěžovatel se bez problémů orientuje v hmotněprávních a procesních předpisech, zná svá práva a také je uplatňuje. V projednávaném případě nadto nejde o věc mimořádně složitou, jež by vyžadovala odbornou právní pomoc. Žalovaná napadeným rozhodnutím neurčila stěžovateli advokáta, neboť mu již byl ustanoven soudem. On tvrdí, že žádal o ustanovení advokáta pro věc jinou. Půjde tedy pouze o posouzení, zda žalovaná rozhodovala o ustanovení advokáta pro věc, pro kterou stěžovatel požadoval, případně o přezkum závěru, že již advokáta má. V takové situaci podmínky pro ustanovení zástupce podle naplněny nejsou.

[10] Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že stěžovatel je dle svého tvrzení trvale upoután na lůžko a nemůže se zúčastnit soudního jednání. S ohledem na výše uvedené je totiž nepravděpodobné, že před městským soudem vyvstane potřeba jakéhokoli dokazování, ostatně ani účastníci žádný důkazní návrh nevznesli. Nelze tedy předpokládat, že bude třeba nařídit jednání.

[11] Nejvyšší správní soud stejně jako městský soud uzavírá, že stěžovatel může v projednávané věci sám dostatečně hájit svá práva, podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle proto naplněny nebyly.

IV. Závěr a náklady řízení

[12] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil žádné z kasačních námitek ani neshledal vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, proto kasační stížnost podle , věty poslední, zamítl.

[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. září 2016

JUDr. Radan Malík

předseda senátu