Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (8)30 A 83/2016 - 102.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 83/2016 - 102
Legal thesis
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobců: a) Ing. P. Š. a b) H. Š., proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, odbor metodiky a řízení pozemkových úprav, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 2 RP4823/2016-202001, č. j. SPU 160327/2016, ve věci účastenství v řízení o pozemkových úpravách,
t a k t o :
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, sp. zn. 2 RP4823/2016-202001, č. j. SPU 160327/2016, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému zpět k dalšímu řízení.
II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč, a to každému z žalobců ad a) a b) ve lhůtě do 30 dnů právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) napadli žalobci ad a) a b) v záhlaví citované rozhodnutí žalovaného, kterým bylo ve výroku:
I. zamítnuto odvolání žalobce a) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád správní řád “),
II. zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce b) podle § 92 správního řádu a
III. potvrzeno usnesení Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Kraj Vysočina, pobočky Žďár nad Sázavou (dále jen „krajský pozemkový úřad“), ze dne 18. 1. 2016, č. j. SPU 022221/2016, dle kterého žalobce ad a) není dále účastníkem řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou, a to z důvodu změny obvodu upravovaného území.
II. Stručný obsah správního spisu
Řízení o předmětných pozemkových úpravách bylo zahájeno dne 27. 1. 2011, přičemž rozhodnutím krajského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2013, č. j. SPU 376468/2013, byl schválen návrh těchto komplexních pozemkových úprav. Proti citovanému rozhodnutí bylo podáno odvolání ze strany žalobců, jakož i dalších účastníků řízení (A. M. a společnosti Schimansky s.r.o.). Státní pozemkový úřad z pozice odvolacího orgánu napadené rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav zrušil a věc vrátil krajskému pozemkovému úřadu zpět k dalšímu řízení (doplnění řízení a vydání nového rozhodnutí).
V návaznosti na závěry odvolacího orgánu obsažené ve zrušujícím rozhodnutí posoudil krajský pozemkový úřad účelnost řešení pozemků, které byly předmětem pozemkových úprav, a posléze přistoupil ke změně obvodu komplexních pozemkových úprav s tím, že vyčlenil mj. pozemky ve vlastnictví a spoluvlastnictví žalobců a zahrnul je mezi pozemky neřešené dle § 2 zákona č. 139/2002 Sb. , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách “). Žalobci tak v důsledku později provedené změny obvodu pozemkových úpravy přestali být podle názoru krajského pozemkového úřadu účastníky řízení, o čemž byli vyrozuměni oznámeními ze dne 21. 12. 2015, zn. 396151/2015, sp. zn. 2RP8728/2011-130766 (Ing. P. Š.) a zn. SPU 396417/2015, sp. zn. 2RP8728/2011-130766 (H. Š.). S těmito oznámeními ovšem oba žalobci vyjádřili svůj nesouhlas, a proto krajský pozemkový úřad přistoupil k vydání:
- usnesení ze dne 18. 1. 2016, zn. SPU 022221/2016, sp. zn. 2RP8728/2011-130766, o tom, že Ing. P. Š. – jako spoluvlastník pozemků ev. na LV č. 59 a vlastník pozemků ev. na LV č. 86 vše v k. ú Budeč u Žďáru nad Sázavou – není dále účastníkem řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou (doručeno dne 20. 1. 2016);
- usnesení ze dne 18. 1. 2016, zn. SPU 022781/2016, sp. zn. 2RP8728/2011-130766, o tom, že H. Š. – jako spoluvlastník pozemků ev. na LV č. 59 v k. ú Budeč u Žďáru nad Sázavou – není dále účastníkem řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou (doručeno dne 5. 2. 2016).
V obou případech se přitom krajský pozemkový úřad v odůvodnění usnesení primárně odkázal na závěry odvolacího řízení, kterými je vázán s tím, že: „[p]obočka posoudila účelnost a oprávněnost řešení pozemků nacházejících se v zastavěném a zastavitelném území obce s ohledem na ustan. § 2 zákona a z obvodu upravovaného území touto změnou vyloučila pozemky v zastavěném území a zastavitelných plochách stanovených ve schváleném územním plánu Obce Budeč“. A dále konstatoval, že: „[r]ovněž pobočka posoudila účelnost a oprávněnost řešení pozemků nacházejících se na výše uvedených listech vlastnictví (LV č. 59 a č. 86 – pozn. krajského soudu) a na základě jednání ze dne 17. 7. 2014 a zde uplatněným požadavkům a s přihlédnutím k původnímu obsahu odvolání proti rozhodnutí pobočky o schválení návrhu pozemkových úprav a pro naplnění cílů pozemkových a jejich dokončení, provedla změnu obvodu upravovaného území a to tak, že pozemky evidované na výše uvedených listech vlastnictví vyloučila z řešení dle § 2 zákona a z důvodu celistvosti mapy DKM zahrnula tyto pozemky do pozemků neřešených dle § 2 s tím, že se u nich provede obnova souboru geodetických informací podle § 3 odst. 2 zákona. Pobočka tímto akceptuje Vaše požadavky na ponechání pozemků na původních místech. Poněvadž pozemky tvoří ucelený komplex, nevyžadují dalších řešení dle § 2 zákona“. Odůvodnění obou citovaných usnesení pak krajský pozemkový úřad uzavřel s tím, že žalobci vlastněné pozemky byly provedenou změnou vyjmuty z pozemků řešených dle § 2 zákona o pozemkových úpravách a že další pozemky v území dotčeném pozemkovými úpravami nevlastní, proto je nelze dále považovat za účastníky řízení ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemkových úpravách.
Podáním ze dne 27. 1. 2016 podali a podepsali oba žalobci odvolání proti usnesení ze dne 18. 1. 2016, zn. SPU 022221/2016, o němž žalovaný odvolací orgán rozhodl žalobou napadeným rozhodnutí tak, jak je uvedeno výše. Ad výrok II. žalovaný zamítl odvolání žalobce b) – H. Š. jako nepřípustné, neboť ve věci jejího účastenství bylo vydáno jiné, samostatné usnesení zn. SPU 022781/2016, které nebylo napadeno odvoláním. Ad výroky I. a III. žalovaný zamítl odvolání žalobce a) Ing. P. Š. a současně potvrdil prvostupňové rozhodnutí krajského pozemkového úřadu, neboť dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné. Žalovaný přitom uvedl, že změna obvodu a tím i okruhu účastníků předmětného řízení je možná, pokud pro to pozemkový úřad shledá důvody. K těm pak konkrétně odkázal na odvolací řízení proti rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových, v němž bylo mj. konstatováno nestandardní stanovení obvodu pozemkových úprav z důvodu zahrnutí značné části zastavitelného území. A dále připomněl, že žalobce a) v průběhu řízení požadoval ponechat své pozemky na původních místech, což není smyslem pozemkových úpravy. Celé řízení by pak nebylo účelné, nebyl by důvod jej provádět a vynakládat na něj finanční prostředky. Postup krajského pozemkového úřadu tedy žalovaný akceptoval a dodal, že na zařazení pozemků do obvodu pozemkových úprav na základě žádosti vlastníka neexistuje právní nárok.
III. Žaloba
Žalobci se s uvedeným závěrem žalovaného neztotožnili a podali proti předmětnému rozhodnutí žalobu, ve které nejprve zrekapitulovali průběh celého řízení o pozemkových úpravách s tím, že po zrušení původního rozhodnutí krajského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2013, č. j. SPU 376468/2013, o schválení návrhu pozemkových úprav proběhlo dne 17. 7. 2014 jednání na krajském pozemkovém úřadě. Na tomto jednání bylo navrženo vedoucím pobočky krajského pozemkového úřadu vyloučit z obvodu pozemkových úprav pozemky všech účastníků řízení o pozemkových úpravách v k. ú. Budeč, kteří podali odvolání proti citovanému rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav v k. ú. Budeč. Dotčení vlastníci, včetně žalobců, s tímto nesouhlasili, nicméně na jednání sboru zástupců konaném dne 5. 5. 2015 zástupce krajského pozemkového úřadu oznámil, že jejich pozemky budou vyjmuty z obvodu upravovaného území a jejich vlastníci přestanou být účastníky řízení. Následovalo oznámení krajského pozemkového úřadu o změně obvodu upravovaného území ze dne 21. 5. 2015, zn. SPU 262774/2015, sp. zn. 2RP8728/2011-130766, s odůvodněním, že tak bylo učiněno v souladu se závěry a doporučením nadřízeného Státního pozemkového úřadu, resp. jeho rozhodnutím ze dne 16. 4. 2015, č. j. SPU 147184/2014, kterým bylo zrušeno rozhodnutí krajského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2013, č. j. SPU 376468/2013. Tuto argumentaci či odkaz na odvolací rozhodnutí Státního pozemkového úřadu považují žalobci za pohrdání právem a výsměch principu zákonnosti při výkonu veřejné správy, neboť odvolací orgán vytkl nestandardní stanovení obvodu pozemkových úprav s tím, že do jeho obvodu byly zahrnuty značné části zastavitelného území a v návaznosti na to pak doporučil upravit obvod pozemkových úprav v souladu s územním plánem. Pozemky žalobců, které byly z pozemkových úprav vyloučeny, se ovšem nenacházejí v intravilánu obce, tedy s výhradou odvolacího orgánu vůbec nesouvisí. Odvolací orgán ve svém rozhodnutí nikde nedoporučuje, aby z obvodu pozemkových úprav vyloučil krajský pozemkový úřad pozemky odvolatelů a tím se jich jako účastníků řízení zbavil. Vzhledem k tomu, že krajský pozemkový úřad na řadu následujících podání žalobců nereagoval, podali žalobci proti jeho postupu tzv. zásahovou žalobu, kterou zdejší krajský soud rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, č. j. 30 A 74/2015 – 45, odmítl jako nepřípustnou s tím, že žalovaný je povinen rozhodnout o účastenství žalobců ve smyslu § 28 odst. 1 správního řádu . To se také posléze stalo, a sice shora uvedenými usneseními ze dne 18. 1. 2016, které byly následně potvrzeny žalobou napadeným rozhodnutím, k němuž žalobci dále uvedli následující:
V prvé řadě nesouhlasí, že by žalobce ad b) – H. Š. společně se svým manželem a žalobcem ad a) – Ing. P. Š. nepodala odvolání. V hlavičce odvolání jsou uvedena obě jména žalobců se všemi náležitostmi, které požaduje správní řád správní řád a protože obě usnesení ze dne 18. 1. 2016 jsou naprosto identická, liší se jen adresátem a číslem jednacím, nepokládali žalobci za nutné uvést do odvolání i č. j. usnesení adresovaného H. Š. Nicméně z obsahu celého odvolání muselo být žalovanému jasné, kdo podání činí a jaké věci se týká, a proto žalobci trvají na tom, že se i H. Š. v dané věci řádně odvolala.
Dále žalobci napadají závěr žalovaného, že jejich pozemky tvoří jeden ucelený komplex s tím, že pozemky vedené na LV č. 59 a č. 86 tvoří ucelené komplexy tři, a to dost od sebe vzdálené. Současně napadají to, že nebyly uvedeny důvody, proč jejich pozemky nebyly ponechány mezi pozemky řešenými podle § 2 zákona o pozemkových úpravách a že žádný požadavek na ponechání pozemků na původních místech nikdy Ing. P. Š. nevznesl. Nadto žalobci zopakovali, že se v tomto směru nelze odkazovat na závěry odvolacího orgánu, který jejich pozemky neřešil a pouze se ztotožnil s jejich názorem jako odvolatelů a doporučil upravit obvod pozemkových úprav v souladu s územním plánem.
Ve zbytku pak žalobci poukazují na to, že všechny jejich pozemky jsou dotčeny pozemkovými úpravami a vyžadují řešení podle § 2 zákona o pozemkových úpravách, což dostatečně namítali a dokladovali ve svém odvolání. S odkazem na § 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb. , o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav (dále jen „vyhláška č. 13/2014 Sb. “), rovněž zpochybňují závěr žalovaného, že na zařazení pozemků do obvodu pozemkových úprav na základě žádosti vlastníka neexistuje právní nárok. Závěrem pak žalobci konstatují, že pozemkové úpravy shledávají užitečnými a prospěšnými, jsou-li ovšem realizovány v souladu se zákonem, což se v daném případě nestalo a potvrdil to ostatně i odvolací orgán na základě odvolání žalobců – viz výše. Následně se tedy krajský pozemkový úřad žalobců zbavil jako nepohodlných účastníků řízení, a to využitím či spíše zneužitím institutu změny obvodu pozemkových úprav ze strany krajského pozemkového úřadu, který nyní činí intenzívní kroky k ukončení předmětného řízení bez účasti žalobců.
Žalobci proto navrhli zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno usnesení krajského pozemkového úřadu o tom, že nejsou účastníky řízení. Vedle toho dále navrhli, aby žalovanému bylo zakázáno měnit obvod předmětných pozemkových úprav vyloučením pozemků žalobců bez jejich souhlasu a aby byl žalovaný povinen jednat s nimi jako s účastníky řízení.
IV. Vyjádření žalovaného
Žalovaný ve svém vyjádření opakovaně odkázal zejména na obsah napadeného rozhodnutí, jehož podstata je rekapitulována shora – viz bod II., přičemž k námitce týkající se změny obvodu pozemkových úprav odkázal navíc na odvolání žalobců proti rozhodnutí krajského pozemkového úřadu ze dne 9. 10. 2013, č. j. SPU 376468/2013. V tomto odvolání žalobci pod bodem 4. a) a b) požadovali, jednak aby vnější hranice jejich pozemků na LV č. 59 byly ponechány tak, jak jsou vedeny v katastru nemovitostí, jednak aby žádná část pozemků na LV č. 86 nebyla dána do vlastnictví obce Budeč a hranice byla upravena tak, jak je popsáno výše. Krajský pozemkový úřad proto po zrušení citovaného rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav provedl změnu obvodu pozemkových úprav, čímž vyhověl žalobcům ve výše uvedených bodech odvolání a ponechal jejich pozemky na původních místech.
Současně poznamenal, že je jen na uvážení krajského pozemkového úřadu, v jakém rozsahu stanoví obvod pozemkových úprav. Obvod je sice v souladu s § 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb. stanoven i s přihlédnutím k požadavkům vlastníků pozemků, nicméně zákon ani vyhláška neukládají povinnost těmto požadavkům bezvýhradně vyhovět. Dále žalovaný připomněl, že k aplikaci § 9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách, tj. k pozdější změně obvodu, se přistupuje v důsledku zjištěných potřeb, které se vyskytly v průběhu řízení o pozemkových úpravách.
K namítanému zneužití institutu změny obvodu pozemkových úprav pak žalovaný uvedl, že vyloučením pozemků vedených na LV č. 59 a č. 86 z obvodu pozemkových úprav přistoupil k řešení problémů. Pozemkové úpravy se týkaly cca 100 účastníků řízení a s ohledem na jejich práva postupoval krajský pozemkový úřad tak, aby práva ostatních účastníků řízení nebyla omezena zdlouhavým projednáváním opakujících se požadavků jen některých účastníků, jímž nebylo ve výsledku a v kontextu požadavků ostatních vlastníků možné vyhovět. A v této souvislosti též žalovaný poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2001, č. j. 5 A 5/99 – 33, v němž je mj. konstatováno, že z hlediska proporcionality nelze nadřazovat zájem jednotlivce nad zájmy většiny, zvláště když je princip pozemkových úprav založený na kvantitativní a kvalitativní rovině veřejného zájmu.
V závěru pak žalovaný ještě poznamenal, že stanovení obvodu pozemkových úprav, příp. jeho následná změna není řešena formou rozhodování dle správního řádu a že žádný vlastník nemá právní nárok být zařazen do obvodu pozemkových úprav. Navrhl proto, aby byla žaloba krajským soudem zamítnuta a napadené rozhodnutí potvrzeno.
V. Posouzení věci krajským soudem
Napadené rozhodnutí žalovaného krajský soud přezkoumal v řízení podle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (ex offo), a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Jádrem celého sporu je otázka účastenství žalobců v řízení o pozemkových úpravách. Žalobci původně byli účastníky řízení o pozemkových úpravách, které vyústilo ve vydání rozhodnutí krajského pozemkového úřadu o schválení návrhu pozemkových úprav. Po zrušení tohoto rozhodnutí ze strany odvolacího orgánu a následné změně obvodu pozemkových úprav, vč. vyjmutí pozemků ve vlastnictví žalobců, však bylo krajským pozemkovým úřadem rozhodnuto o tom, že žalobci již dále účastníky řízení nejsou, což žalovaný napadeným rozhodnutím potvrdil a zamítl odvolání obou žalobců.
K zamítnutí odvolání žalobce a) – Ing. P. Š. – přitom přistoupil z důvodů věcných, neboť dospěl k závěru, že jeho odvolání proti usnesení pod č. j. SPU 022221/2016 o tom, že žalobce a) není účastníkem řízení, není důvodné. Naproti tomu k zamítnutí odvolání žalobce b) – H. Š. – přistoupil z procesních důvodů a její odvolání zamítl jako nepřípustné. Vyšel totiž z toho, že bylo vydáno samostatné usnesení pod č. j. SPU 022781/2016 o tom, že žalobce b) není účastníkem řízení, proti němuž se žalobce b) neodvolal; odvolal se společně se žalobcem a) proti usnesení pod č. j. SPU 022221/2016, které se týkalo toliko žalobce a), a proto odvolání žalobce b) zamítl – bez věcného posouzení (pouze z formálních důvodů) – jako nepřípustné.
V.a) K nepřípustnosti odvolání /výrok II. napadeného rozhodnutí/
Uvedenému postupu odvolacího orgánu ohledně posouzení odvolání žalobce b) na první pohled – především z formálního hlediska – nelze nic vytknout. Odpovídá plně procesní situaci tak, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, z jehož obsahu se jako podstatné jeví zejména to, že krajský pozemkový úřad o účastenství každého z žalobců ad a) a b) rozhodl zvlášť – samostatným usnesením.
Usnesením ze dne 18. 1. 2016, zn. SPU 022221/2016, rozhodl, že žalobce a) není účastníkem řízení a toto usnesení mu doručil prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu: B. x, N. V., dne 20. 1. 2014. Usnesením ze dne 18. 1. 2016, zn. 022781/2016, rozhodl, že žalobce b) není účastníkem řízení a toto rozhodnutí mu doručoval též prostřednictvím provozovatel poštovních služeb s tím, že první zásilka určená na adresu: O. x, Ž. n. S., byla vrácena zpět; proto přistoupil k doručení na jinou adresu, a sice: B. x, N. V., tj. totožnou adresu jako u žalobce a), na níž žalobce b) zásilku přijal dne 5. 2. 2016.
Z prostého sledu těchto událostí ohledně doručování obou usnesení o účastenství žalobců by se tedy mohlo zdát, že žalobce b) odvoláním ze dne 27. 1. 2016 – podaným společně se žalobcem a) – nenapadl a ani napadnout nemohl usnesení týkající se též jeho účastenství, neboť toto mu dosud nebylo doručeno, resp. oznámeno (doručením stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením – viz § 72 odst. 1 správního řádu ). Dle názoru krajského soud tomu tak ovšem není, neboť správní řád správní řád výslovně počítá s případem odvolání podaným „předem“, tj. před oznámením rozhodnutí odvolateli. Předpokladem je skutečnost, že takové rozhodnutí bylo vůbec vydáno s tím, že: „[b]ylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty“ (viz § 83 odst. 1 , věta druhá a třetí správního řádu ).
Při znalosti této právní úpravy a za situace, kdy platí, že podání se posuzuje podle jeho skutečného obsahu (§ 37 odst. 1 správního řádu ), bylo proto na místě postupovat podle § 37 odst. 3 , jež stanoví: „[n]emá-li podání předepsané náležitosti nebo trpí-li jinými vadami, pomůže správní orgán podateli nedostatky odstranit nebo ho vyzve k jejich odstranění a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu“ (pozn. podtržení doplněno krajským soudem).
Při posouzení podaného odvolání podle jeho obsahu totiž nebylo zcela jednoznačné, zda žalobce b) z pozice odvolatele směřuje jen proti usnesení o účastenství žalobce a) anebo též proti usnesení o svém účastenství, byť toto usnesení formálně neoznačil č. j.; ostatně označit ho ani nemohl, neboť mu dosud nebylo oznámeno. Nicméně důležité je, že v době podání odvolání již bylo unesení o účastenství žalobce b) vydáno a s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti, jakož i použitou argumentaci a gramatiku, vč. plurálu, kdy oba žalobci shodně dovozují, že mají být účastníky řízení, tak měl správní orgán – i s odkazem na obecnou poučovací povinnost a skutečnost, že veřejná správa je službou veřejnosti (§ 4 odst. 1 a 2 správního řádu ) – postupovat podle § 37 odst. 3 správního řádu . Konkrétně, za účelem objasnění tzv. jiné vady podání (odvolání) spočívající v ne zcela jasném a srozumitelném projevu vůle jednoho z odvolatelů – žalobce b), měl správní orgán
- poučit tohoto odvolatele v tom smyslu, že o jeho odvolání bylo vydáno samostatné usnesení, proti němuž je možné se odvolat, a současně ho
- vyzvat, aby v přiměřené lhůtě sdělil, zda již podaným odvoláním ze dne 27. 1. 2016 napadá též usnesení o svém účastenství v řízení.
Toto by byl zcela korektní a základním zásadám činnosti správních orgánů odpovídající postup v dané věci, který ovšem nebyl zvolen a žalovaný proto nebyl oprávněn – bez předchozího poučení a výzvy – posoudit odvolání žalobce b) jako nepřípustné, tj. jako podané někým, kdo nemá oprávnění podat odvolání – nemá postavení účastníka řízení.
Judikatura se obecně v případech podání odvolání neoprávněnou osobou jasně kloní k závěru vydávat rozhodnutí o zamítnutí takového odvolání jako nepřípustného – srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. III. ÚS 542/09 , či rozsudek Nejvyššího správního osudu ze dne 7. 12. 2005, č. j. 3 As 8/2005 - 118. V daném případě však žalobce b) oprávněn podat odvolání byl a s ohledem na samotný obsah odvolání ze dne 27. 1. 2016, jakož i dosti specifickou procesní situaci popsanou shora, bylo podle přesvědčení krajského soudu povinností správního orgánu postupem podle § 37 odst. 3 správního řádu odstranit vady – nejasnosti ohledně toho, čeho se žalobce b) jako odvolatel vlastně domáhá. To se nestalo a napadené rozhodnutí žalovaného tak ve výroku II. nemůže obstát pro rozpor procesními pravidly danými správním řádem správním řádem . Námitka týkající se nepřípustnosti odvolání je tedy důvodná a důvodné jsou též další námitky směřující již do samotného účastenství v řízení o pozemkových úpravách.
V.b) K účastenství v řízení o pozemkových úpravách, vč. změny obvodu pozemkových úprav /výrok I. a III. napadeného rozhodnutí/
Účastenství je obecně řešeno ve správním řádu , podle něhož se postupuje i při řízení o pozemkových úpravách, pokud ovšem zákon o pozemkových úpravách nestanoví jinak (§ 24 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách). A právě v případě účastenství zákon o pozemkových úpravách stanoví jinak, resp. má v tomto směru svoji specifickou úpravu obsaženou v § 5 nazvaném: „účastníci řízení o pozemkových úpravách“. Podle § 5 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách (ve znění rozhodném pro nyní posuzovanou věc):
„Účastníky řízení o pozemkových úpravách (dále jen "účastníci") jsou:
a) vlastníci pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách podle § 2 (dále jen "vlastníci pozemků") a fyzické a právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; za takové osoby se nepovažují vlastníci, pro jejichž pozemky se v pozemkových úpravách pouze obnovuje soubor geodetických informací (§ 3 odst. 2),
b) stavebník, je-li provedení pozemkových úprav vyvoláno v důsledku stavební činnosti,
c) obce, v jejichž územním obvodu jsou pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav; účastníky mohou být i obce, s jejichž územním obvodem sousedí pozemky zahrnuté do obvodu pozemkových úprav, pokud do 30 dnů od výzvy příslušného pozemkového úřadu přistoupí jako účastníci k řízení o pozemkových úpravách, (dále jen "obec")“ (pozn. podtržení doplněno krajským soudem).
Z uvedeného je zřejmé, že okruh účastníků zahrnuje různé subjekty. Nejvýznamnější jsou z hlediska šíře přiznaných práv vlastníci těch pozemků, které jsou dotčeny řešením v pozemkových úpravách. Zákon o pozemkových úpravách těmto vlastníkům přiznává řadu oprávnění, jimž mohou podstatným způsobem ovlivňovat průběh řízení a zejm. jeho výsledek; ke schválení návrhu pozemkových úprav bylo třeba souhlasu vlastníků alespoň ¾ - a po novele provedené zákonem č. 185/2016 Sb. 60 % - výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu ustanovení § 2 v pozemkových úpravách. Mezi účastníky řízení zákon o pozemkových úpravách dále řadí za určitých podmínek též stavebníka, obec a ty fyzické osoby či právnické osoby, jejichž vlastnická nebo jiná věcná práva mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena; takovou osobou může být např. držitel předkupního práva, oprávněný z věcného břemene, nájemce, zástavní věřitel či soused.
Žalovaný však ve shodě s krajským pozemkovým úřadem pominul tuto posledně uvedenou kategorii svým způsobem specifických účastníků a vyšel z toho, že pozemky žalobců jsou mimo obvod pozemkových úprav a nejsou tudíž předmětem pozemkových úprav. Potvrdil proto prvostupňové rozhodnutí, že žalobci nejsou účastníky řízení, aniž by současně prověřil možnost dotčení jejich práv v důsledku řešení pozemkových úprav.
Takový postup nelze akceptovat. Zákon o pozemkových úpravách zjevně stanoví okruh účastníků šířeji a nelze vyloučit (spíše naopak), že žalobci se do tohoto okruhu účastníků tak, jak je vymezen v § 5 odst. 1 písm. a) zákona, nevejdou. Žalobci své dotčení namítali nejen v žalobě, ale též v podaném odvolání, v němž výslovně uvedli, že jejich pozemky jsou dotčeny pozemkovými úpravami a že vyžadují řešení podle § 2 zákona o pozemkových úpravách. A odkázali především na to, že v původním návrhu pozemkových úprav, který po jeho schválení zrušil odvolací orgán, byly jejich pozemky důkladně řešeny, a to jak v části nového uspořádání, tak v plánu společných zařízení; příkladmo pak uvedli některé body, které byly u jejich pozemků řešeny: příjezdové cesty, přístupnost a využití pozemků, rybník, další vodohospodářské objekty, ozelenění, územní systém ekologické stability, protierozní opatření atd.
Napadené rozhodnutí žalovaného se ovšem těmito skutečnostmi vůbec nezabývalo, tvrzení odvolatele označilo jako nerelevantní a poukázalo, že předmětem odvolacího řízení není posuzování toho, co předcházelo zrušenému rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav. K otázce možného dotčení práv žalobců – naznačeného mj. právě jejich výše uvedeným tvrzením – se tak žalovaný v podstatě vymlčel. Z jeho rozhodnutí nelze seznat, že by žalobci nemohli spadat mezi osoby, u nichž existuje potencialita dotčení v důsledku řešení pozemkových úprav, což je alarmující nejen proto, že zákonná úprava s tímto okruhem osob jako účastníků řízení výslovně počítá, ale i proto, že pozemky žalobců původně v návrhu pozemkových úprav zahrnuty byly. A pokud nyní již předmětem pozemkových úprav nejsou, nelze žalobce de facto i de iure stavět do pozice jakoby jejich pozemky vůbec neexistovaly.
V souhrnu se jedná o množství pozemků – různého druhu určení – v k. ú. Budeč u Žďáru nad Sázavou a bez jejich konkrétního vymezení a důkladného posouzení ve vztahu k řešení pozemkových úprav rozhodně nelze popřít potencialitu přímého dotčení žalobců na vlastnickém, příp. jiném právu. Míra pravděpodobnosti dotčení je navíc v daném případě výrazně vyšší již jen tím, že původně pozemky předmětem pozemkových úprav byly, posléze z nich byly vyjmuty, přičemž příprava pozemkových úprav nadále probíhá, a to v bližším či širším sousedství těchto pozemků (na LV č. 59 a č. 86). O to více je tedy zarážející, že žalovaný při věcném posouzení odvolání žalobce a) zcela pominul posoudit jeho pozici jakožto osoby, jejíž „vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům mohou být řešením pozemkových úprav přímo dotčena“.
Úvaha o této nepochybně relevantní a důležité otázce v napadeném rozhodnutí chybí. Posouzení či test potenciálního přímého dotčení žalobců (z titulu vlastnictví pozemků, které sice nejsou přímo předmětem pozemkových úprav, ale nacházejí v širším či bližším sousedství – v jednom k. ú., v něž pozemkové úpravy probíhají) žalovaný neprovedl. Vyšel v zásadě pouze z provedené změny obvodu pozemkových úprav, o jejíž důvodnosti ve vztahu k žalobcům a jejich pozemkům lze navíc významně pochybovat.
Obvod pozemkových úprav, jakožto území pozemkovými úpravami dotčené, nepochybně ovlivňuje okruh účastníků a je s ním neoddělitelně spjat. Ostatně přímo § 5 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách s touto možností počítá a stanoví povinnost vyrozumět vlastníky pozemků, kteří se v důsledku změny obvodu pozemkové úpravy stanou účastníky řízení; současně také stanoví povinnost postupovat podle správního řádu , pokud vlastník pozemku přestane být účastníkem řízení podle § 5 odst. 1 písm. a) . A právě to se v nyní projednávané věci stalo s tím, že žalovaný, resp. krajský pozemkový úřad rozhodl o tom, že žalobci již dále nejsou účastníky řízení, protože pozemky, které vlastní, byly na základě změny obvodu upravovaného území vyjmuty z předmětu pozemkových úprav.
Legální definice obvodu pozemkových úprav v § 3 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách zní tak, že se jedná o „území dotčené pozemkovými úpravami, které je tvořeno jedním nebo více celky v jednom katastrálním území“; takto již jednou vymezené území lze změnit. Zákon o pozemkových úpravách přitom v § 9 odst. 6 uvádí, že „pozdější změnu obvodu a okruhu účastníků řízení lze provést, pokud pro to pozemkový úřad shledá důvody“ (pozn. podtržení doplněno krajským soudem). Konkrétní důvody zákon o pozemkových úpravách neuvádí, nepochybně by se však mělo jednat o důvody, které konvenují cílům pozemkových úprav, jimiž jsou především prostorové a funkční uspořádání pozemků ve veřejném zájmu tak, aby se vytvořili podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy a současné zajištění podmínek pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochrana a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny (viz § 2 zákona o pozemkových úpravách).
Cílem pozemkových úprav je tedy jakási celková harmonizace vztahů v daném území, která probíhá ve veřejném zájmu, a to na základě řízení zahájeném vždy z podnětu pozemkového úřadu, tj. z moci úřední (§ 6 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách). Tomu ovšem mohou předcházet a často také předchází požadavky vlastníků na zahájení pozemkových úprav, které příslušný pozemkový úřad posuzuje a v případě, že se pro to vysloví vlastníci nadpoloviční výměry zemědělské půdy v dotčeném katastrálním území, musí řízení o pozemkových úpravách zahájit vždy (§ 6 odst. 1 a 3 zákona o pozemkových úpravách). Jakkoli se tedy jedná o řízení zahajované a vedené z moci úřední, ex officio, je zde velmi silný prvek v podobě vlastníků pozemků, které nelze pomíjet, a to nejen v souvislosti se samotným zahájením řízením, ale vůbec celým řízením, vč. určení obvodu pozemkových úprav. Určení obvodu pozemkových úprav je klíčové z hlediska určení okruhu účastníků řízení a dle § 4 vyhlášky č. 13/2014 Sb. příslušný pozemkový úřad „do obvodu zahrne pozemky, které posoudil jako nezbytné pro dosažení cílů pozemkových úprav a obnovy katastrálního operátu, s přihlédnutím k požadavkům vlastníků pozemků, příslušné obce a katastrálního úřadu“ (pozn. podtržení doplněno krajským soudem).
V daném případě přitom pozemky žalobců do obvodu pozemkových úprav krajský pozemkový úřad zahrnul, tzn., že je musel vyhodnotit jako pozemky nezbytné k dosažení shora uvedených cílů pozemkových úprav. Následně, s odkazem na závěry odvolacího orgánu, který zrušil jeho rozhodnutí o schválení návrhu pozemkových úprav, však rozhodl o změně obvodu pozemkových úprav a vyjmul z upravovaného území mj. pozemky žalobců.
K tomu je nutno poznamenat, že zrušující rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 16. 4. 2015, č. j. SPU 147184/2014, se kriticky vymezilo k více věcem, přičemž jednou z nich bylo též stanovení obvodu pozemkových úprav. Konkrétně odvolací orgán upozornil na nestandardní stanovení obvodu pozemkových úprav proto, že „do obvodu byly zahrnuty značné části zastavitelného území obce, které nejsou z hlediska zemědělského využití potřeba (§ 2 zákona).“ A současně doporučil v dalším řízení upravit obvod pozemkových úprav v souladu s územním plánem bez toho, že by byl v tomto ohledu nějak konkrétní. A konkrétní nebyl ani krajský pozemkový úřad, který v oznámení o změně obvodu pozemkových úprav ze dne 5. 5. 2015 odkázal na závěry odvolacího řízení, které však hovoří obecně o nevhodném zahrnutí zastavitelného území bez nějakého jasného pokynu vyjmout pozemky žalobců (dle jejichž tvrzení navíc vůbec nejde o pozemky v intravilánu, tj. zastavitelném území obce).
Argumentace závěry odvolacího orgánu ve vztahu ke změně obvodu pozemkových úprav a vyjmutí pozemků žalobců je tedy značně nepřesvědčivá, přičemž z ostatních okolností celé věci se lze důvodně domnívat, že pravým důvodem zde nebyly závěry odvolacího orgánu, nýbrž snaha zbavit se problematických účastníků řízení – žalobců. Ostatně sám žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že bylo postupováno tak, aby práva ostatních účastníků nebyla omezena zdlouhavým projednáváním opakujících se požadavků, jímž nebylo možno vyhovět. Tuto situaci je však nutno řešit primárně již v rámci projednávání návrhu nového uspořádání pozemků a posléze pak především v rámci hlasování o návrhu, resp. jeho schvalování, kdy s finálním návrhem vyslovují jednotliví vlastnící souhlas. K eliminování problematických vlastníků, jejichž požadavkům nelze vyhovět, tak funguje primárně institut hlasování, neboť ke schválení není potřeba absolutní většiny, ale pouze tzv. kvalifikované většiny v podobě ¾ - a po novele provedené zákonem č. 185/2016 Sb. jen 60 % - vlastníků výměry řešených pozemků.
Je zřejmé, že návrh nového uspořádání pozemků bývá v praxi často kompromisním výsledkem různých zájmů (nejen) jednotlivých vlastníků, jež nelze nikdy absolutně sladit, a proto také zákon o pozemkových úpravách počítá nikoli s absolutním souhlasem všech vlastníků. Jejich individuální zájmy nelze z hlediska proporcionality nadřazovat nad zájmy zákonem kvalifikované většiny, resp. její zájmy blokovat. A pokud se tak děje, je na místě využít právě výše zmíněného mechanismu hlasování o návrhu nového uspořádání pozemků a příp. problematické vlastníky přehlasovat (a pokud se to nepodaří, nezbývá než hledat jiné, racionální řešení – uspořádání pozemků, příp. řízení zastavit s odkazem na § 6 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách).
K institutu hlasování a následné nutnosti respektování přehlasování menšiny pak krajský soud pouze pro úplnost odkazuje na relevantní judikaturu, a to rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2007, č. j. 5 A 27/2002 – 86, který se sice vztahuje k předchozí právní úpravě pozemkových úprav (zákon č. 284/1991 Sb. ), jeho závěry jsou však použitelné i za účinnosti úpravy současné, neboť ta je vystavena na stejných principech. V citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud mj. konstatoval: „…podle § 9 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách (nyní § 11 odst. 4 ) je rozhodující souhlas s navrženými pozemkovými úpravami vlastníky, kteří představují 2/3 výměry půdy dotčené pozemkovými úpravami (nyní vážené hlasy vlastníků alespoň 3/4 výměry půdy pozemků pojatých do pozemkové úpravy). V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině, než provedení pozemkových úprav respektovat. A to jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale také s ohledem na veřejný zájem na provedení pozemkových úprav; především však i proto, že by podle požadavků přiměřenosti, vyjádřených v § 8 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách [nyní § 10 zákona – pozn. krajského soudu] ve spojení s § 12 nařízení vlády č. 4/2000 Sb. neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny. I těmto vlastníkům má realizace pozemkových úprav přinést užitek, byť se sami můžou cítit poškozeni a znevýhodněni. Podmínky k racionálnímu hospodaření je třeba též posuzovat nejen z hlediska jednotlivých vlastníků, ale též k celku a ke všem vlastníkům. Nelze je posuzovat zcela jednotlivě a individuálně; racionálnější hospodaření, i s ohledem na zmíněný veřejný zájem, musí být většinové.“ K obdobným závěrům pak dospěl Nejvyšší správní soud také ve svém dalším rozsudku ze dne 13. 2. 2009, č. j. 7 As 26/2007 – 278, ve kterém konstatoval, že: „…každý vlastník nemovitostí vstupujících do pozemkové úpravy musí akceptovat nově nastolený stav, bylo-li ho dosaženo správným procesním postupem a byly-li současně dodrženy zákonem stanovené podmínky, omezení a regulativy. Jinými slovy vyjádřeno: nesouhlas účastníka řízení [zde vlastníka pozemků dotčených pozemkovou úpravou a osoby, jejíž věcná práva k nemovitostem mohou být pozemkovou úpravou dotčena - § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemkových úpravách] s věcným uspořádáním nemovitostí ve schváleném návrhu pozemkové úpravy nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o jejího schválení (§ 11 odst. 4 zákona), neopírá-li se o tvrzení o porušení shora uvedených zákonných požadavků.“
Lze proto uzavřít, že prostý odkaz na závěry odvolacího řízení ani problematičnost žalobců – účastníků řízení, kteří s návrhem pozemkových úprav nesouhlasili (úspěšně se odvolali) a požadovali ponechání původních pozemků, nemůže z hlediska změny obvodu pozemkových úprav obstát. A to tím spíše, že v daném případě se jedná o pozemkové úpravy komplexní, jež vyžadují souhrnné řešení, nikoli jednoúčelové s vyloučením pozemků těch vlastníků, kteří s návrhem nového uspořádání nesouhlasí. Jak již bylo řečeno výše, takové situace je třeba řešit zejména za pomoci hlasování jednotlivých vlastníků, nikoli změny obvodu pozemkových úprav. Změna obvodu pozemkových úprav je v tomto ohledu až krajním řešením, jež nemůže být svévolné a musí být vždy podloženo přesvědčivými důvody, které konvenují základním cílům pozemkových úprav.
VI. Shrnutí a závěr
S ohledem na vše výše uvedené krajský soud konstatuje, že postup žalovaného byl vadný a v rozporu s procesními předpisy, pokud bez předchozího poučení a výzvy žalobce b) zamítl jeho odvolání jako nepřípustné. Současně krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný rovněž pochybil, pokud zamítl odvolání žalobce a) a současně potvrdil rozhodnutí krajského pozemkového úřadu o tom, že není účastníkem řízení o pozemkových úpravách, aniž by posoudil možnost jeho přímého dotčení.
Krajský soud proto podle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. s. ř. s. zrušil pro vady řízení napadené rozhodnutí žalovaného; současně v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. rozhodl, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému, v němž je vázán výše vysloveným právním názorem (§ 78 odst. 5 s. ř. s).
Nejprve tedy bude nutno napravit popsaný procesní lapsus vůči žalobci b). Následně bude třeba znovu posoudit otázku účastenství, přičemž nelze přehlédnout, že v daném případě nejde jen o účastenství jako takové, ale i o změnu obvodu pozemkových úprav. Taková změna právě účastenství významně ovlivňuje, resp. může ovlivnit, a proto tyto dvě otázky nelze oddělovat. Ostatně přímo z § 5 odst. 3 zákona o pozemkových úpravách plyne, že na změnu obvodu pozemkových úprav je navázáno účastenství v řízení o pozemkových úpravách, v jehož rámci je pak také třeba garantovat právní ochranu proti příp. svévolné změně obvodu pozemkových úprav a okruhu účastníků řízení. V souladu s § 9 odst. 6 zákona o pozemkových úpravách platí, že pozdější změnu obvodu pozemkových úprav a okruhu účastníků řízení lze provést, pokud proto to pozemkový úřad shledá důvody. V dalším řízení proto bude nezbytné – jako jakousi předběžnou otázku – posoudit skutečné důvody, které vedly ke změně obvodu pozemkových úprav s tím, že v daném případě nemůže obstát ani prostý odkaz na závěry odvolacího řízení, ani problematičnost žalobců – účastníků řízení, kteří s návrhem pozemkových úprav nesouhlasili a požadovali ponechání původních pozemků. Teprve poté, co bude posouzena změna obvodu pozemkových úprav, bude možné relevantně posoudit též otázku účastenství s tím, že i v případě zachování změny obvodu pozemkových úprav, tj. vyjmutí pozemků žalobců z pozemkových úprav, bude nezbytné posoudit dotčení na jejich vlastnických či jiných právech ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a) zákona o pozemkových úpravách.
Pouze pro úplnost krajský soud ještě uvádí, že v nyní souzené věci se jednalo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, tj. takový žalobní typ, u kterého z povahy věci nepřipadaly v úvahu žalobcem uplatněné další návrhy (aby žalovanému bylo zakázáno měnit obvod předmětných pozemkových úprav vyloučením pozemků žalobců bez jejich souhlasu a aby byl žalovaný povinen jednat se žalobci jako s účastníky řízení); proto o těchto návrzích ani nerozhodoval, nicméně ke změně obvodu pozemkových úprav se krajský soud dostatečně vyjádřil, stejně jako k dalšímu postupu žalovaného a jeho možnosti (ne)jednat se žalobci jako s účastníky řízení.
VII. Náklady řízení
O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a každému z žalobců ad a) a b), jakožto úspěšnému účastníku řízení, přiznal právo na náhradu nákladů řízení, která činí částku 3 000 Kč (tvořenou zaplaceným soudním poplatkem za žalobu, nikoli i za návrh na předběžné opatření, který byl zamítnut usnesením ze dne 9. 6. 2016, č. j. 30 A 83/2016 – 70). Tuto částku je tedy žalovaný povinen zaplatit každému z žalobců do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 8. 9. 2016
Mgr. Milan Procházka
předseda senátu