Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 146/2016 - 26

- 27

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobců: a) Ö. Ö., b) nezl. H. Ö., oba zast. JUDr. Kateřinou Malmstedt, Ph.D., advokátkou, se sídlem Ostružinová 1794, Černošice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. 4. 2016, č. j. – 97,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozhodnutím ze dne 17. 9. 2015, č. j. OAM-118/ZA-ZA13-P05-R2-2013, žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu, jelikož nebyly dány důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu, kterou Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 4. 2016, č. j. – 97, zamítl.

[2] Žalobci namítali, že mají obavy o své bezpečí v zemi původu, tj. v Turecku. Žalobci jsou kurdské národnosti. Pan A. Ö., manžel žalobkyně a) a současně otec žalobce b), se podílel na aktivitách prokurdské demokratické strany BDP, v důsledku čehož měl být v minulosti v Turecku několikrát zadržen a mučen policií. Pan Ö. má obavu, že pro svoji národnost, k níž se veřejně hlásí, a pro svoji podporu prokurdsky orientovaných politických stran mu hrozí uvěznění nebo zabití. Dále nechce nastoupit k výkonu povinné vojenské služby, jelikož v takovém případě by byl nucen bojovat proti osobám vlastní národnosti. Bratr pana Ö. žijící v Turecku se také připojil k organizaci PKK a z tohoto důvodu žalobcům při návratu do země původu hrozí reálné nebezpečí nezaviněné perzekuce. Žalobci ve všech ohledech pociťují stejné obavy, jako pan Ö.

[3] Krajský soud shledal, že případné obtíže spojené s příslušností k uvedené etnické skupině a ke zmíněné politické straně nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) či b) zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona. Kurdské politické strany mají v Turecku parlamentní zastoupení, a je tedy nutno odmítnout tvrzení žalobců, že Kurdové, kteří veřejně prosazují svou identitu, jsou v Turecku pronásledováni nebo trestně stíháni. Vzhledem k tomu, že manžel žalobkyně a) a otec žalobce b) vykonával běžnou podpůrnou činnost legální politické strany (nebyl ani jejím členem), jeho pronásledování není přiměřeně pravděpodobné a obava z něj je neodůvodněná. Pokud jde o tvrzení manžela žalobkyně a) a otce žalobce b), že se jeho bratr přidal k organizaci PKK, a proto by byl návrat žalobce do vlasti rizikem, jedná se o tvrzení nevěrohodné, jelikož bylo uvedeno až 4 roky po podání první žádosti o udělení mezinárodních ochrany. Nelze také přehlížet, že PKK je dle Turecka, EU i USA teroristickou organizací, a proto je legitimní, pokud orgány Turecké republiky činnost takové organizace a jejích členů v souladu s tureckými zákony monitorují, případně potírají. Krajský soud se zabýval také povinností vykonat v Turecku vojenskou službu, přičemž připomněl konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu k této otázce, která ve výkonu vojenské služby, popř. postihu za odmítnutí jejího výkonu zásadně nespatřuje pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu.

[4] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v , (dále jen „ “), konkrétně pro nepřezkoumatelnost spočívající v chybně provedeném dokazování a absenci logických vazeb mezi některými provedenými důkazy a závěry, které z nich soud učinil. Dále uplatnili též důvod podle a dovozovali nesprávné posouzení právní otázky naplnění podmínek pro udělení azylu podle a b) zákona o azylu a také doplňkové ochrany podle téhož zákona. Přesah vlastních zájmů stěžovatelé ve smyslu pak spatřovali v zásadních pochybeních krajského soudu a žalovaného při zjišťování skutkového stavu, hodnocení důkazů a posuzování výše uvedené právní otázky, jež mají dopad do hmotně-právního postavení stěžovatelů.

[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem ( ).

[6] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Otázkou vymezení institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.

[7] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu nepřijatelná.

[8] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že kasační stížnost je prakticky totožná s žalobou podanou ke krajskému soudu a neobsahuje žádné námitky nad rámec této žaloby. Krajský soud se všemi námitkami podrobně zabýval s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu a Nejvyšší správní soud se s jeho závěry ztotožňuje. Přijatelnost kasační stížnosti přitom nezakládají jakékoliv procesní vady řízení před krajským soudem či dílčí nedostatky odůvodnění rozsudku, ale jen takové vady, které jsou zcela zásadního charakteru a které představují zjevný exces z pravidel přezkumného soudního řízení. Těmito vadami napadený rozsudek zjevně netrpí. Odůvodnění rozsudku se standardním způsobem vypořádává s námitkami uplatněnými stěžovatelem v žalobě, důvody rozhodnutí jsou zřejmé, v případě meritorního posuzování věci Nejvyšším správním soudem by závěry krajského soudu byly nepochybně přezkoumatelné a bylo by možno učinit si úsudek o otázce zákonnosti jeho rozhodnutí. Sama skutečnost, že stěžovatelé hodnotí rozhodné skutečnosti jinak než správní orgán či soud, případně jsou toho názoru, že se měl soud více věnovat hodnocení některých důkazů, zajisté závěru o extrémním vybočení ze základních procesních pravidel, které by si v zájmu zachování alespoň minimálního standardu práva na spravedlivý proces vyžadovalo zásah Nejvyššího správního soudu v rámci řízení o mimořádném opravném prostředku, nikterak nesvědčí. Chybné posouzení právní otázky je pak dovozováno výhradně jako následek tvrzených vad při zjišťování skutkového stavu.

[9] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů [k obdobnému závěru ostatně dospěl i v související věci žádosti o mezinárodní ochranu druhého syna žalobkyně a), v níž byly uplatňovány stejné důvody, srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2016, č. j. - 21]. Krajský soud vhodně aplikoval dosavadní judikaturní závěry Nejvyššího správního názoru na posuzovanou věc a stěžovatel v kasační stížnosti nevznesl námitky, které by odůvodňovaly judikaturní odklon. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ve smyslu ustanovení odmítl pro nepřijatelnost.

[10] Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. září 2016

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu