Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Ars 1/2016 - 26

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše, JUDr. Pavla Molka, JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný výbor pro účely místního referenda ve Statutárním městě Ostrava, Městském obvodě Ostrava-Jih, zast. Mgr. Ing. Pavlem Němcem, advokátem se sídlem Okružní 271/13, Mohelnice, proti odpůrci: statutární město Ostrava – Úřad městského obvodu Ostrava-Jih, se sídlem Horní 3, Ostrava-Hrabůvka, ve věci návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu, o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 2016, č. j. -27,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení

[1] Návrhem došlým krajskému soudu dne 10. 5. 2016 ve 21.32 hodin se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu konaném na území Statutárního města Ostravy – Městského obvodu Ostrava-Jih dne 30. 4. 2016.

[2] Krajský soud návrh jako opožděný odmítl. S odkazem na , o místním referendu, soud konstatoval, že poslední den 10denní lhůty pro podání návrhu připadl na úterý 10. 5. 2016, kdy byl návrh soudu doručen. V rozporu s zákona o místním referendu se tak ovšem nestalo do 16.00 hodin.

II. Kasační stížnost a vyjádření odpůrce

[3] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.

[4] Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že podal svůj návrh opožděně. Namítá, že lhůta stanovená pro úkony podle zákona o místním referendu nedopadá na postup před soudem, tedy úkony stěžovatele realizované podle Zákon o místním referendu není ve vztahu k lex specialis.

[5] Stěžovatel argumentuje systematikou zákona o místním referendu a dovolává se jeho ústavně konformního výkladu. Zákon o místním referendu řadí pravidla pro počítání lhůt (§ 53) do hlavy IX. nazvané Společná ustanovení. Soudní přezkum je však upraven teprve až v hlavě XII. Hlava IX. zákona o místním referendu je společná pouze těm částem zákona, které jí bezprostředně předcházejí (hlava I. až VIII.). Soudní přezkum je však zařazen až do části XII. zákona; krajský soud tedy zcela pominul systematický výklad této normy a nesprávně aplikoval omezující ustanovení § 53 zákona o místním referendu v neprospěch navrhovatele.

[6] Odpůrce se ztotožnil se závěrem krajského soudu o opožděnosti podaného návrhu. Současně odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. , ze kterého dle jeho názoru vyplývá, že zákon o místním referendu je ve vztahu k zvláštní normou.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[7] Kasační stížnost je přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody podle , tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle a 4 vázán.

[8] Podle § 58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu může [n]ávrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu (…) podat u soudu každá oprávněná osoba nebo přípravný výbor, mají-li za to, že došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho výsledek. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je návrh třeba podat nejpozději do 10 dnů po vyhlášení výsledků hlasování.

[9] Podle § 53 odst. 1 zákona o místním referendu je [l]hůta určená podle dnů (…) zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Podle § 53 odst. 2 zákona [l]hůty nelze prodloužit ani prominout jejich zmeškání.

[10] V projednávané věci není sporu o tom, že návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu byl krajskému soudu doručen posledního, tj. desátého, dne lhůty ve 21.32 hodin. Krajský soud měl však za to, že návrh měl být v souladu s § 53 odst. 1 zákona o místním referendu doručen soudu nejpozději v 16.00 hodin. Stěžovatel je naopak přesvědčen, že v případě úkonů vůči soudu se právní úprava počítání lhůt zakotvená v zákoně o místním referendu nepoužije, a jeho návrh je proto dle obecných ustanovení nutno považovat za včasný.

[11] Úprava lhůt ve volebních věcech a věcech místního referenda je s ohledem na potřebu rychlého rozhodování poměrně specifická; i v tomto případě se jedná o lhůtu zvláštní. Ke sporné otázce existuje ustálená judikatura volebního senátu Nejvyššího správního soudu, ze které soud vycházel i v projednávané věci. V usnesení ze dne 13. 11. 2013, čj. -18, Nejvyšší správní soud k zachování lhůty uvedl: "Návrh ve věcech volebních lze podat do deseti dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí ( volebního zákona) [poznámka NSS: , o volbách do Parlamentu České republiky]. Lhůta určená podle dnů je přitom zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin ( volebního zákona), přičemž lhůty nelze prodloužit ani prominout jejich zmeškání ( téhož zákona). Protože konec lhůty pro podávání volebních stížností je stanoven podle hodin, nevztahuje se na tento typ řízení ani pravidlo, podle něhož připadne-li poslední den lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (viz ).“ (shodně též např. usnesení ze dne 13. 11. 2013, čj. -20).

[12] Uvedené závěry lze plně aplikovat i ve věcech místního referenda, neboť právní úprava běhu a zachování lhůt je upravena zákonem o místním referendu i volebním zákonem shodně. V obou zákonech je lhůta pro podání návrhu určena v řádu dnů (§ 58 zákona o místním referendu, § 87 odst. 1 volebního zákona), její konec je ohraničen konkrétní hodinou (§ 53 odst. 1 zákona o místním referendu, § 97a odst. 3 volebního zákona).

[13] Tento závěr je ve vztahu k místnímu referendu potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2014, čj. Ars 2/2014-19, dle něhož "§ 57 zákona o místním referendu poskytuje navrhovateli deset dnů, ale konec je určen (podobně jako např. ve věcech volebních) na konkrétní hodinu: § 53 odst. 1 ji tedy zkrátil, když stanovil, že lhůta je zachována, je-li úkon učiněn poslední den lhůty do 16.00 hodin. ... [p]odobně jako v zákonné úpravě voleb, jde o lhůtu, jejíž konec je podle zvláštního zákona určen podle hodin".

[14] Nejvyšší správní soud neshledal důvod se od ustálené judikatury odchýlit, neztotožnil se ani s namítaným nesprávným systematickým výkladem zákona o místním referendu. Ustanovení § 53 zákona o místním referendu je zařazeno do hlavy IX - Společná ustanovení, nepoužitelnost zde uvedených ustanovení na následující části zákona nelze dovodit pouze z označení kapitoly a jejího zařazení v rámci zákona. Ustanovení o posuzování běhu lhůt jsou běžnou součástí zákonů, jsou formulována obecně v různých částech a předpokládá se jejich použití pro lhůty určené tímto zákonem, není-li určeno jinak – což v případě ustanovení § 57 zákona o místním referendu není.

[15] Závěr o nemožnosti aplikace ustanovení z hlavy IX na následující části zákona vyvrací též znění zákona o místním referendu, které je zařazeno též v hlavě IX – Společná ustanovení, které zakotvuje nepoužitelnost na postup podle tohoto zákona, výslovně však stanoví, že tato výjimka se nevztahuje na řízení o přestupcích. Řízení o přestupcích je upraveno v hlavě X, která je systematicky zařazena až po společných ustanoveních. Pokud by se tedy zákaz aplikace vztahoval pouze na ustanovení předcházející hlavě IX - Společná ustanovení, byla by citovaná výjimka pro přestupková řízení zcela nadbytečná.

[16] Lze tedy uzavřít, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže návrh stěžovatele pro opožděnost odmítl.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle , věty poslední, zamítl.

[18] Soud v souladu s rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. září 2016

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu