Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 200/2016 - 53

- 54

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: J. R., zastoupeného JUDr. Václavou Baudišovou, advokátkou se sídlem Tusarova 15, Praha 7, proti žalovanému: Etická komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, se sídlem Nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2016, čj. 4749/2016-EKO, o žalobcově námitce podjatosti soudců JUDr. Slavomíra Nováka a JUDr. Hany Pipkové,

t a k t o :

Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák a JUDr. Hana Pipková n e j s o u v y l o u č e n i z projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou podanou k Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 27. 2. 2015, čj. 262002353/12/2015-7542, kterým ministerstvo zamítlo žádost žalobce o vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu dle , o účastnících odboje a odporu proti komunismu (dále „ ”).

[2] Městský soud dne 9. 8. 2016 poučil žalobce o složení senátu a o možnosti podat námitku podjatosti. Přípisem ze dne 11. 8. 2016 žalobce vznesl námitku podjatosti soudců JUDr. Slavomíra Nováka a JUDr. Hany Pipkové. V námitce uvedl, že oba soudci jsou uvedeni na seznamu soudců – bývalých členů KSČ. Podle žalobce zakládá tato skutečnost důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, a to se zřetelem na poměr k věci a k žalobci. Předmětem řízení je totiž protikomunistická činnost žalobce podle , kterou soudci mají nezávisle a nestranně zhodnotit. Toto objektivní zhodnocení je u daných soudců bez dalšího vyloučeno pro jejich někdejší členství v KSČ. Protože podle stačí pouhá pochybnost o nepodjatosti soudce, není třeba vzhledem k členství obou soudců v KSČ uvádět další konkrétní důvody podjatosti.

[3] Soudci JUDr. Novák i JUDr. Pipková shodně prohlásili, že nemají žádný poměr k věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , ani k jejím účastníkům nebo jejich zástupcům; rovněž se nepodíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.

[4] Institut soudce vychází z premisy nezaujatosti a nestrannosti a jako takový tvoří pilíř demokratické společnosti. Proto vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci postupem podle lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, čj. – 16).

[5] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu vyplývá, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti soudce o jeho nezaujatosti v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o nepodjatosti konkrétního soudce; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které vedou k subjektivním pochybnostem soudce. Platí však, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude moci, nebo schopen, nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , N 98/23 SbNU 11). Podjatost soudce totiž zcela nepochybně zasahuje do ústavního principu zákonného soudce.

[6] Podle jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Z citovaného ustanovení vyplývají dva důvody pro vyloučení soudce. Důvod vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, na níž měl podíl v předchozím správním či soudním řízení, spočívá podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 9. 2004, čj. - 54, č. 433/2005 Sb. NSS, ve „vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní oddělenosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces“. Dále je důvodem pro vyloučení soudce taková míra osobního vztahu k účastníkům či projednávané věci, která zavdává důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudce.

[7] Podle žalobce je dán důvod pochybovat o podjatosti soudců JUDr. Nováka a JUDr. Pipkové, neboť oba byli za minulého režimu členy Komunistické strany Československa (KSČ) a posuzovaný případ se týká protikomunistické činnosti žalobce za minulého režimu podle Podle žalobce není potřeba za těchto okolností uvádět konkrétní okolnosti svědčící o možné podjatosti obou soudců, neboť je z povahy věci vyloučeno, aby soudci s komunistickou minulostí dokázali jeho případ objektivně a nestranně posoudit. Nejvyšší správní soud žalobci nepřisvědčil.

[8] Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabýval tím, zda členství soudce v KSČ před 17. 11. 1989 samo o sobě zavdává důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti při projednávání a rozhodování kauz, které mají původ v křivdách způsobených komunistickým režimem. V usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. , Ústavní soud zdůraznil, že „otázku, kdo není oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého režimu, řeší , kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Uvedený zákon zakotvuje princip, podle nějž prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Podle názoru Ústavního soudu nelze z bývalého členství určité osoby v KSČ bez dalšího dovozovat, že by nemohla nezaujatě posoudit restituční případy, byť jde o případy, které mají - stěžovatelovými slovy - původ v zločinech komunismu“. Na základě totožné argumentace Ústavní soud dovodil v dalším usnesení ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. , že ani případné někdejší členství soudkyň příslušného senátu odvolacího soudu v předlistopadové KSČ nepředstavuje bez dalšího překážku jejich účasti na rozhodování o žalobě na ochranu osobnosti, týkající se tvrzených aktivit žalobkyně v rámci justice před rokem 1989.

[9] K obdobnému závěru dospěl Ústavní soud také v nálezu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. , ve vztahu k soudci, který byl členem KSČ ke dni 17. 11. 1989 a který měl rozhodovat o poskytování informací o takovém členství jiného soudce. Ani v tomto případě Ústavní soud nepovažoval soudce za vyloučeného za všech okolností, nýbrž odkázal na usnesení sp. zn. a uvedl, že případný závěr o podjatosti závisí na existenci vlastního konkrétně definovaného zájmu na výsledku řízení. Tento zájem spočíval v odkazované věci v tom, že pokud soudce uloží správnímu orgánu poskytnout údaje o členství v KSČ, mohl by správní orgán v důsledku takového rozhodnutí v budoucnu informovat i o soudcově vlastním členství v této straně.

[10] Ústavní soud však v nálezu sp. zn. neuvedl žádné další důvody podjatosti soudce, který byl členem KSČ k datu 17. 11. 1989. Rovněž nevymezil žádný okruh věcí projednávaných obecnými soudy, v nichž by tito soudci byli vyloučeni z rozhodovacího procesu. Za dosavadního stavu judikatury Ústavního soudu tedy platí, že soudce, který byl ke dni 17. 11. 1989 členem KSČ, je vyloučen z projednávání a rozhodnutí jen takové věci související s předchozím komunistickým režimem, v níž by se mohlo jednat o rozhodnutí ve vlastní věci v budoucnu a v níž by tak mohlo dojít k porušení zásady nemo est iudex in causa sua. Tento závěr přejal i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 18. 1. 2011, čj. – 129.

[11] Ze shora citované judikatury vyplývá, že členství soudce v KSČ před listopadem roku 1989 samo o sobě nezakládá důvod pochybovat o jeho podjatosti, a to ani v kauzách, které se týkají vyrovnání s předchozím komunistickým režimem. Aby mohl být soudce v takové kauze vyloučen pro podjatost, je třeba tvrdit a prokázat, že vedle samotného členství v KSČ zde existují i další závažné okolnosti, které zavdávají důvod pochybovat o soudcově nepodjatosti (např. osobní a konkrétně určený zájem soudce na výsledku řízení). Námitka podjatosti vznesená v nyní posuzované věci se však zakládala výhradně na členství JUDr. Nováka a JUDr. Pipkové v předlistopadové KSČ a žalobce neuvedl žádné další okolnosti, které by nasvědčovaly možné podjatosti uvedených soudců. Takové okolnosti neplynou ani z vyjádření dotčených soudců či ze soudního spisu, a nevyšly ani jinak najevo. Nejvyšší správní soud proto neshledal námitku podjatosti důvodnou.

[12] Pro úplnost soud konstatuje, že ze soudního spisu, z námitky podjatosti ani z vyjádření námitkou dotčených soudců nevyplývá, že by se podíleli na projednávání a rozhodování věci v předchozím správním či soudním řízení. Není tudíž dán ani druhý ze zákonných důvodů pro vyloučení soudce z projednávání věci podle

[13] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud rozhodl, že soudci Městského soudu v Praze JUDr. Slavomír Novák a JUDr. Hana Pipková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2016

Mgr. David Hipšr

předseda senátu