Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 126/2016 - 33

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: D. C., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Magistrát města Ostravy, se sídlem Prokešovo náměstí 8, Ostrava, proti nezákonnému zásahu žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 5. 2016, čj. -17,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl kasační stížností shora označené usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), jímž byla odmítnuta jeho zásahová žaloba.

[2] Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 3. 2015, čj. SMO/071050/15/DSČ/Dol byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání přestupku v provozu na pozemních komunikacích podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, neboť „dne 19.12.2014 v 09:23 hodin, řídil na dálnici D1 v 347 km, v tunelu Klimkovice, ve směru jízdy na Bohumín, v úseku mimo obec Klimkovice, osobní automobil tovární značky Škoda Octavia RZ X, přičemž s vozidlem jel rychlostí vyšší, než je v daném úseku pozemní komunikace dopravní značkou B20a nejvyšší rychlost jízdy, tj. do 80 km/hod. dovolena, neboť silničním radarovým rychloměrem POLCAM PC2006, umístěným na služebním vozidle Policie České republiky mu byla v uvedeném úseku měření naměřena rychlost 119 km/hod., po odečtení možné odchylky rychloměru (±3%) vozidlo řídil rychlostí minimálně 115 km/hod., čímž překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy nejméně o 35 km/hod.“ Odvolání, jímž stěžovatel napadl toto rozhodnutí, bylo dle jeho názoru perfektní a nepostoupením spisu nadřízenému správnímu orgánu se žalovaný dopustil nezákonného zásahu.

[3] Žalovaný svůj postup odůvodnil nepředložením plné moci spolu s podáním odvolání, ale až po podání žaloby. Žalovaný proto odvolání posoudil jako podané neoprávněnou osobou, pročež nebyly splněny podmínky pro předání spisu nadřízenému správnímu orgánu.

[4] Krajský soud v napadeném usnesení uvedl, že v dané věci bylo namístě domáhat se soudní ochrany prostřednictvím žaloby na nečinnost směřované proti odvolacímu správnímu orgánu, nikoli prostřednictvím žaloby zásahové. Předmětem ochrany, jíž se stěžovatel domáhá, je totiž tvrzená nečinnost žalovaného, v jejímž důsledku nebylo vydáno rozhodnutí odvolacího orgánu. Krajský soud tak dospěl k závěru, že je nepřípustné domáhat se soudní ochrany zásahovou žalobou. Žalobu proto odmítl podle

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti

[5] Stěžovatel kasační stížnost co do obsahu opřel o důvod podle

[6] Stěžovatel namítl, že se nemohl ochrany jeho práv domáhat nečinnostní žalobou, neboť tou se lze domáhat vydání rozhodnutí, nikoliv faktického úkonu. Druhou podmínkou pro podání nečinnostní žaloby je, aby správní orgán byl v prodlení s vydáním rozhodnutí. Tato podmínka nebyla podle stěžovatele splněna, neboť podle lhůta pro vydání rozhodnutí počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí. Odvolacímu správnímu orgánu lhůta pro vydání rozhodnutí v souzeném případě běžet nepočala, v důsledku čehož nemohl být v prodlení s vydáním rozhodnutí.

[7] Stěžovatel rovněž namítl, že krajský soud neposoudil žalobu ve vztahu k deklaraci nezákonného zásahu. Podle stěžovatele nebyl krajský soud oprávněn odmítnout deklaraci nezákonného zásahu odkazem na možnost domoci se nápravy jinými právními prostředky.

[8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že právní posouzení ponechává plně na rozhodnutí soudu. Odkázal na vyjádření k žalobě a uvedl, že nespatřuje důvod se od stanoviska v něm obsaženém odklonit.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[10] Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( a 4 ); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

[11] Kasační stížnost není důvodná.

[12] Otázku, zda se lze zásahovou žalobou ( a násl. ) bránit proti nepředání odvolání a správního spisu správním orgánem I. stupně odvolacímu orgánu, již judikatura spolehlivě vyřešila. V rozsudku ze dne 4. 11. 2015, čj. -20, zdejší soud konstatoval, za průběh odvolacího řízení je procesně odpovědný odvolací správní orgán. Jemu jsou přičitatelné případné průtahy, čítaje v to i nedostatek řádného předání správního spisu orgánem I. stupně orgánu odvolacímu. Ochrany subjektivního práva na to, aby odvolací řízení bylo prosto průtahů, se proto může účastník řízení domáhat (po bezvýsledném vyčerpání prostředků k ochraně proti nečinnosti podle ) žalobou na ochranu před nečinností odvolacího správního orgánu ( a násl. ). Od tohoto hodnocení nebylo nejmenšího důvodu se jakkoli odchýlit ani v nynějším případě (srov. též rozsudky NSS ze dne 3. 2. 2016, čj. -36; ze dne 24. 3. 2016, čj. -48; ze dne 3. 6. 2016, čj. -22).

[13] K tomu jen pro pořádek zdejší soud rekapituluje, že podle má správní orgán I. stupně do 30 dnů ode dne doručení odvolání, neshledá-li důvody pro autoremeduru ( ), předat spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu. Z uvedené úpravy však neplyne žádné veřejné subjektivní právo účastníka řízení, do nějž by mu mohlo být zasaženo, nýbrž se jedná o úpravu pouhého procesního postupu tak, aby byl technicky zajištěn průběh řízení po podání odvolání. Pokud účastník řízení podá odvolání, je zcela jistě jeho cílem vydání rozhodnutí v určité zákonem stanovené době. Jelikož zákonodárce umožnil správnímu orgánu I. stupně provést autoremeduru, účastník řízení se (nejpozději) po uplynutí lhůty stanovené pro její provedení či pro předání spisu a stanoviska k odvolání ( ) a po uplynutí lhůty k vydání rozhodnutí ( ve spojení s ) může domáhat ochrany proti nečinnosti odvolacího orgánu opatřením proti nečinnosti ( ). Následně, v případě neúspěchu, pak může užít nečinnostní žaloby dle právě proti odvolacímu správnímu orgánu. Právní řád tak umožňuje stěžovateli domoci se ochrany tímto způsobem. Právě proto je vyloučené použití žaloby proti nezákonnému zásahu ( ).

[14] Výše uvedené platí jak ve vztahu k druhému žalobnímu petitu, kterým se stěžovatel domáhal zákazu další nečinnosti žalovaného, tak ve vztahu k petitu prvnímu, kterým usiloval o určení nezákonnosti nepředání správního spisu odvolacímu orgánu v zákonné lhůtě. I deklaratorní zásahová žaloba nemůže být užita, nabízí-li zákon žalobci odlišný procesní postup, zde žalobu nečinnostní (srov. rozsudek ze dne 16. 12. 2015, čj. -30, body 28 a 29).

[15] Dle je zásahová žaloba nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky než zásahovou žalobu (k tomu obecně viz např. rozsudek NSS ze dne 20. 7. 2011, čj. 1 Aps 1/2011-101, věc F plus H, bod 38). Jelikož výsledkem řízení, jehož se stěžovatel fakticky domáhal, je rozhodnutí ve smyslu , v nynější věci byla tímto jiným prostředkem ochrany nečinnostní žaloba. Avšak i tuto žalobu by krajský soud mohl věcně projednat až po tom, co stěžovatel v této věci vyčerpal opravné prostředky, které mu nabízí ( ).

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci podle , ve spojení s , právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2016

Zdeněk Kühn

předseda senátu