Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ads 83/2016 - 46

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: O. G., zast. JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., advokátem se sídlem Holečkova 657/29, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. -21,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce se odměna a výdaje za zastupování v řízení o kasační stížnosti nepřiznávají.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím žalované ze dne 12. 8. 2015, byla zamítnuta žádost žalobce o přiznání starobního důchodu před dosažením důchodového věku. Námitky proti tomuto rozhodnutí byly rozhodnutím žalované ze dne 23. 9. 2015, zamítnuty a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Dne 5. 11. 2015 žalovaná vydala rozhodnutí, kterým byla opravena zřejmá nesprávnost v písemném vyhotovení rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015 spočívající v nesprávném označení námitkami napadeného rozhodnutí.

[2] Žalobu proti všem výše uvedeným rozhodnutím žalované Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) odmítl.

[3] Podle městského soudu se žalobce mohl proti opravnému rozhodnutí bránit odvoláním. Ve vztahu k soudnímu přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015 uvedl, že lhůta pro podání žaloby již uplynula (1. 12. 2015); neztotožnil se tak s tvrzením žalobce, podle kterého v důsledku vydání opravného rozhodnutí zůstala lhůta pro podání žaloby zachována až do 5. 1. 2016.

II. Kasační stížnost

[4] Proti usnesení městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřenou o důvod podle

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že v odůvodnění opravného rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2015 bylo uvedeno: „Pro úplnost ČSSZ poznamenává, že dvouměsíční lhůta pro podání případné žaloby k příslušnému krajskému soudu proti rozhodnutí ČSSZ č. j. X ze dne 23. 9. 2015 začne běžet až po doručení tohoto opravného rozhodnutí účastníku řízení.“ Jelikož toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno 12. 11. 2015, uplynula lhůta pro podání žaloby 12. 1. 2016, nikoliv 1. 12. 2015 jak uvedl městský soud; žaloba byla tedy podána včas a její odmítnutí bylo nezákonné.

[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a nařídil mu ve věci dále jednat.

[7] Žalovaná se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřila; uvedla však, že nemá proti napadenému usnesení žádné výhrady.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení městského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněného důvodu, zkoumaje přitom, zda napadené usnesení či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 4 ].

[9] Nejvyšší správní soud z obsahu spisového materiálu zjistil, že rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015 bylo stěžovateli doručeno 1. 10. 2015. V samém závěru tohoto rozhodnutí byla obsažena informace o možnosti soudního přezkumu včetně poučení o lhůtě k podání žaloby. Opravné rozhodnutí žalované ze dne 5. 11. 2015 bylo stěžovateli doručeno 13. 11. 2015. Rozhodnutí obsahovalo informaci o počátku běhu lhůty pro podání žaloby ve znění zde citovaném v odst. [5].

[10] Odmítnutí žaloby ve vztahu k opravnému rozhodnutí z 5. 11. 2015 vyplynulo z její nepřípustnosti [ ], neboť toto rozhodnutí stěžovatel před podání žaloby nenapadl odvoláním; jen na okraj poznamenává Nejvyšší správní soud, že z obsahu žaloby i kasační stížnosti nijak neplyne, že by stěžovatel cokoliv proti tomuto rozhodnutí věcně namítal.

[11] Náležitosti správního rozhodnutí upravuje § 68 odst. 1 s. ř., podle něhož obsahuje rozhodnutí výrokovou část, odůvodnění a poučení účastníků. Podle odst. 5 se v poučení uvede, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je možno tak učinit, od kterého dne se tato lhůta počítá, který správní orgán o odvolání rozhoduje a u kterého správního orgánu se odvolání podává.

[12] Citované ustanovení tedy ukládá správnímu orgánu prvního stupně povinnost poučovat účastníky řízení pouze o odvolání, resp. o rozkladu ( a 4 s. ř.), nikoliv též o dalších možných způsobech přezkoumávání rozhodnutí, například o mimořádných opravných prostředcích podle nebo o soudním přezkumu rozhodnutí, tedy o možnosti podat proti rozhodnutí žalobu podle či podle páté části (srov. rozsudky NSS ze dne 13. 6. 2012, čj. -21; ze dne 11. 5. 2011, čj. -47; ze dne 26. 6. 2008, čj. -90). Poučila-li žalovaná v rozhodnutí ze dne 23. 9. 2015 a znovu v opravném rozhodnutí z 5. 11. 2015 stěžovatele o možnosti podat proti rozhodnutí žalobu ke krajskému soudu, učinila tak nad rámec svých zákonných povinností.

[13] Podle lze žalobu podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Zmeškání této lhůty nelze podle odst. 4 téhož ustanovení prominout.

[14] Stěžovatel mohl podat žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015, které mu bylo doručeno 1. 10. 2015, nejpozději do 1. 12. 2015, a to bez ohledu na mylné poučení obsažené v opravném rozhodnutí z 5. 11. 2015. Žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 9. 2015 podanou po zákonem stanovené a ze zákona neprominutelné lhůtě proto městský soud odmítl pro opožděnost v souladu se zákonem.

[15] V projednávané věci zvažoval Nejvyšší správní soud, zda zamítnutím kasační stížnosti (a předtím odmítnutím žaloby) nemůže dojít k odepření přístupu stěžovatele ke spravedlnosti. Nelze totiž přehlédnout, že žalovaná chybným poučením o běhu lhůty podání žaloby proti rozhodnutí z 23. 9. 2015 obsaženým v opravném rozhodnutí z 5. 11. 2015 uvedla stěžovatele v omyl, jenž byl způsobilý opožděné podání žaloby zapříčinit. Takové pochybení k tíži účastníka, jenž může oprávněně spoléhat na to, že je mu dáváno správním orgánem poučení bezvadné, by nemohlo být, v případě nevratnosti následků chybného poučení, Nejvyšším správním soudem tolerováno. To však není případ stěžovatele, neboť podle , o důchodovém pojištění zjistí-li se, že důchod byl neprávem odepřen, přizná se ode dne, od něhož náleží. Stěžovateli nic nebrání o starobní důchod znovu požádat.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalované nevznikly náklady nad rámec její úřední činnosti, nemají účastníci podle , ve spojení s , právo na náhradu nákladů řízení.

[18] Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, čj. -39, byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Tomáš Švec, Ph.D., advokát. Hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování platí v případě ustanoveného zástupce stát [ ]. Ze spisu nevyplývá, že by ustanovený zástupce stěžovatele učinil v projednávané věci jakýkoliv úkon právní služby ve smyslu , advokátní tarif nebo vynaložil v souvislosti se zastupováním stěžovatele jakékoliv náklady. Proto Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci stěžovatele odměnu a výdaje za zastupování nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. srpna 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu