Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 As 164/2016 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: J. B., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2016, č. j. 1138/16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. – 40,

t a k t o :

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Podanou kasační stížností se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 29. 6. 2016, č. j. – 40 (dále jen „napadené usnesení“), jímž byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Dále se domáhá toho, aby Nejvyšší správní soud rozhodl o advokátovi pro zastoupení u Ústavního soudu ve věci sp. zn. , alternativně aby rozhodl, že u stěžovatele není nezbytně nutné, aby před Ústavním soudem musel být zastoupen advokátem.

V odůvodnění napadeného usnesení městský soud vyhodnotil rozhodné skutečnosti pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu , , v platném znění (dále jen „“), a dospěl k závěru, že nejsou dány zákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce zjevně sdílí společnou domácnost s E. U., která ve svém vyjádření, jež žalobce soudu předložil, uvedla, že mu poskytuje přístřeší, stravu a občasné výdaje, z toho důvodu žalobce ani nepobírá dávky sociálního zabezpečení, přičemž její příjmy neuvedl ani na výzvu soudu. Dále žalobce nijak neosvědčil své tvrzené závazky, když nekonkrétně pouze uváděl, že má dluhy a že soudu neposkytne informaci o exekucích, vedených na jeho osobu. Soud tak nemohl vůbec posoudit, o jaké exekuce a v jaké výši se jedná, ani ověřit, jak tyto exekuce probíhají a jaký majetek byl případně v těchto řízeních zjištěn. Dále podle názoru městského soudu je návrh žalobce ve věci samé zjevně neúspěšný, neboť žalobce napadá správní rozhodnutí, kterým mu byl ustanoven k jeho žádosti zástupcem advokát. Žalobci tak bylo vyhověno, a proto žádná jeho veřejná subjektivní práva nemohla být dotčena, a podaná žaloba je tak pouze dalším podáním, kterým žalobce navyšuje počet soudních řízení bez racionálního důvodu. Vzhledem k tomu, že soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků, není tak splněna podmínka pro ustanovení zástupce, a proto i tuto žádost zamítl.

Proti napadenému usnesení městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž uvedl, že městský soud si vytvořil zástupný důvod pro odmítnutí osvobození od soudních poplatků, neboť do ustálené praxe soudů patří ověřování si informací, z čehož stěžovatel vycházel a zjištění požadovaných informací navrhl soudu z důvodu rychlejšího a průkaznějšího postupu při vyřizování žaloby. Pokud by totiž stěžovatel soudu vyhověl, popřel by své ztotožnění se s výroky Ústavního soudu učiněné např. v nálezu sp. zn. k d. Pro osvobození od soudních poplatků má ze zákona stěžovatel povinnost pravdivě vyplnit prohlášení dle . Pokud se soud domnívá, že některý z uvedených údajů je nepravdivý, pak má dostatek pravomocí, aby si sporný údaj prověřil, a to platí po celou dobu řízení. Prověřování informací se odehrává mimo dosah prověřovaného. Stěžovatel má za to, že si soud vytvořil zástupný důvod i pro zjevnou neúspěšnost. Racionální důvody byly stěžovatelem zcela dány v žalobě a soud se s nimi ve svém odmítnutí řádně nevypořádal. Prvním důvodem je zákonná legitimita , exekuční řád, podložená právním rozborem, druhým je střet zájmů ve správním řízení určeného advokáta. Ani s tímto tvrzením se soud řádně nevypořádal. Povinností stěžovatele není rozebírat se soudem svojí strategii řešení těžké životní situace. Je zcela zavádějící závěr soudu o zjevné neúspěšnosti žaloby, který stěžovatel vnímá jako svévolný. V ostatním stěžovatel odkazuje na svá podání pod sp. zn. , a . Stěžovatel má tedy za to, že napadeným usnesením došlo k zásahu do práva na spravedlivý proces a práva rovnosti účastníků. Stěžovatel navrhl zrušit napadené usnesení a současně rozhodnout o advokátovi pro zastupování u Ústavního soudu.

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ).

K odkazu stěžovatele na podání, která učinil v jiných řízeních o kasačních stížnostech, Nejvyšší správní soud poznamenává, že dohledáváním argumentů za stěžovatele by porušil zásadu rovnosti stran a do jisté míry by nahrazoval činnost stěžovatele při formulaci námitek. Taková úloha Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší. Nejvyšší správní soud tedy přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu a důvodů uplatněných v kasační stížnosti, kterou stěžovatel podal v této věci. Nejvyšší správní soud přitom zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ). Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení takovými vadami netrpí a že kasační stížnost není důvodná.

Z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, (všechna zde citovaná judikatura dostupná na www.nssoud.cz) vyplývá, že stěžovatel v případě podání kasační stížnosti proti usnesení, kterým byla zamítnuta jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, není povinen platit soudní poplatek za kasační stížnost, a Nejvyšší správní soud proto nerozhodoval o jeho žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. Stěžovatel rovněž není povinen nechat se v tomto řízení o kasační stížnosti zastoupit advokátem.

Stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu v kasační stížnosti navrhl, aby mu zástupce ustanovil, bude-li nezbytné zastoupení advokátem. Nejvyšší správní soud dílem s ohledem na formulaci tohoto požadavku a dále pak s ohledem na ustálenou judikaturu, v jejím ž smyslu není v řízení u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce žalobců důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek právního zastoupení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2004, č. j. - 41), zástupce stěžovateli neustanovoval, resp. jeho žádost o ustanovení zástupce zamítl.

Stěžovatel v kasační stížnosti současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení před Ústavním soudem. K tomu Nejvyšší správní soud toliko uvádí, že toto Nejvyššímu správnímu soudu nepřísluší.

K samotnému přezkumu napadeného usnesení městského soudu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Podle ustanovení platí, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud ze soudního spisu ověřil, že městský soud zaslal přípisem ze dne 25. 5. 2016, č. j. -17, stěžovateli formulář „prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. Stěžovatel v prohlášení zaslaném městskému soudu uvedl, že sdílí domácnost s přítelkyní E. U. a jejím synem. Z prohlášení dále vyplývá, že „životní minimum odebráno, neboť se E. U. stala společně posuzovanou osobou, když mě v květnu 2015 poskytla přístřeší, abych neskončil na ulici“ a dále „majetkové poměry E. U. mně nejsou známy. Vím jen, že její finanční prostředky pokryjí základní potřeby.“ Dále z prohlášení stěžovatele vyplynulo, že stěžovatel je „institucionální dlužník, proti kterému jsou vedeny exekuce.“ Má dluh na výživném. Z prohlášení E. U. ze dne 18. 5. 2016 plyne, že od května 2015 poskytuje stěžovateli přístřeší v bytě. Městský soud zaslal dne 10. 6. 2016 stěžovateli přípis, aby doplnil své vyjádření o skutečnosti proč a z jakého důvodu nepobírá žádné dávky v hmotné nouzi, když tvrdí, že mu byly odebrány z důvodu, že vede domácnost s E. U., zda s ní v současné době společnou domácnost vede, a kolik činí příjmy a výdaje takové domácnosti. Městský soud ho také vyzval, aby uvedl, z jakých prostředků hradí soudem stanovené výživné na své nezletilé děti a aby uvedl, jaké exekuce jsou proti němu vedeny. Stěžovatel přípisem ze dne 22. 6. 2016 městskému soudu sdělil, že E. U. ho v květnu 2015 přijala do své domácnosti, v žádném případě netvrdí, že s ní vede společnou domácnost. E. U. vůči němu nemá žádnou sdělovací povinnost o svých příjmech a výdajích, takže stěžovatel nemůže soudu vyhovět. Stěžovatel uvedl, že výživné hradit nemůže, protože má nulový příjem, a požadovanou statistiku exekučních řízení nevede. Stěžovatel navrhnul městskému soudu, aby si informace vyžádal u Exekutorské komory, případně u Okresního soudu v Šumperku a Městského soudu v Brně.

Nejvyšší správní soud přezkoumával závěry městského soudu a dospěl k závěru, že městský soud správně vyhodnotil, že v nyní posuzovaném případě nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Z ustálené judikatury ve věcech osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce vyplývá, že soud nemůže zjišťovat skutečnosti rozhodné pro osvobození od soudních poplatků z úřední povinnosti, neboť zásada vyšetřovací se zde neuplatní (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. – 50, publ. pod č. NSS). Nedostatek finančních prostředků musí doložit sám žadatel. Pokud z uvedených údajů či obsahu spisu vyplývá, že jsou nevěrohodné, popř. neúplné, soud žádost zamítne. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Je na účastníku samém, aby soudu dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující jeho nemajetnost. Nesplní-li účastník tuto svou povinnost, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. - 50). Stěžovatel v nyní posuzovaném případě neposkytl městskému soudu dostatek informací, aby tento mohl posoudit jeho žádost o osvobození od soudních poplatků. Ani na výzvu soudu neuvedl příjmy a výdaje společné domácnosti, a nekonkretizoval exekuce, které jsou proti němu vedeny.

Podstatou ústavní stížnosti v nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. , (dostupný na www.usoud.cz), na který stěžovatel odkazuje, byly námitky stěžovatelky ohledně postupu vrchního soudu, který, aniž by stěžovatelku vyzval k doplnění podání, posoudil jí předložené doklady o nemajetnosti jako nedostačující pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu, resp. náhradu nákladů ustanoveného obhájce státem. Ústavní soud v dané věci považoval za libovůli postup vrchního soudu, který apriorně vyloučil možnost uplatnění nároku na bezplatnou právní pomoc i ve stadiu po skončení trestního řízení a postupem porušujícím d nevyhověl návrhu stěžovatelky z důvodu neunesení důkazního břemene spočívajícího v nedoložení nevlastnictví a případných dalších listin, aniž by však stěžovatelku vyzval k jejich doplnění. V daném případě podle Ústavního soudu nebylo možné ani odhlédnout od skutečnosti, že v trestním řízení jako celku, tedy i při rozhodování o náhradě nákladů řízení, se uplatňuje zásada vyšetřovací. Nejvyšší správní soud k tomu konstatuje, že v nyní posuzované věci se nejednalo o obhajobu v trestním řízení, a z postupu městského soudu plyne, že stěžovatele vyzval k doplnění informací o exekucích, které jsou proti němu vedeny a k doplnění údajů o příjmech a výdajích společné domácnosti, ve které pobývá.

Pokud tedy stěžovatel tvrdí, že do ustálené praxe soudů patří ověřování si informací, Nejvyšší správní soud této kasační námitce nemohl přisvědčit. Jak plyne z výše uvedené judikatury, neúplnost tvrzení stěžovatele ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno, přičemž je na účastníkovi, aby doklady prokazující nemajetnost doložil. V nyní posuzovaném případě se nejednalo o případ, kdy by účastník nemohl splnit takovou povinnost, neboť soud ho vyzýval k doložení příjmů a výdajů domácnosti a doložení vedených exekucí, což jsou bezpochyby skutečnosti, které je stěžovatel schopen doložit. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatel v řízení před městským soudem nedoložil dostatečným způsobem své výdělkové a majetkové poměry.

Pokud městský soud v napadeném usnesení dále uvedl, že podle jeho názoru je návrh ve věci samé zjevně neúspěšný, Nejvyšší správní soud konstatuje, že u stěžovatele nebyl splněn předpoklad pro osvobození od soudních poplatků z důvodu nedoložení jeho výdělkových a majetkových poměrů. Již z tohoto důvodu mu nebylo možné přiznat osvobození od soudních poplatků a to byl v předmětné věci také hlavní důvod pro rozhodnutí městského soudu. Ačkoliv zjevná neúspěšnost návrhu je také samostatným důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků, v nyní posuzovaném případě to nebyl rozhodný důvod pro zamítnutí stěžovatelovy žádosti. Naopak se jednalo o vyjádření názoru městského soudu nad rámec rozhodovacího důvodu. Proto nepovažoval Nejvyšší správní soud za nezbytné přezkoumávat kasační námitky stěžovatele směřující do otázky zjevné neúspěšnosti žaloby, neboť ani v případě, že by dospěl k opačnému názoru než městský soud, nemělo by to vliv na správnost závěru o neosvobození od soudních poplatků z důvodu nedoložení majetkových poměrů. Jelikož u stěžovatele nebyl naplněn předpoklad, aby byl osvobozen od soudního poplatku, nemohl mu být ustanoven ani zástupce z řad advokátů.

Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ve smyslu ustanovení Jelikož stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, nemá právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil ( ve spojení s ). Žalované žádné důvodně vynaložené náklady řízení nevznikly, žalované se proto náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2016

JUDr. Petr Průcha

předseda senátu