Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 158/2016 - 10

- 11

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: B. V., proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Praze vznesené žalobcem,

t a k t o :

Soudci Krajského soudu v Praze Mgr. Tomáš Kocourek, PhD., JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D., Olga Stránská a Mgr. Ing. Petr Šuránek n e j s o u vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

[1] V žalobě ze dne 21. 6. 2016 podané ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“) označil žalobce za žalovaného Krajský úřad Středočeského kraje s tím, že brojil proti rozhodnutí „SU-Čáslav“ ze dne 27. 10. 2009, č. j. 21712/09-4776/2009-ob. Současně namítl podjatost senátů 43 A, 44 A, 45 A, 46 A, 47 A a 48 A krajského soudu. Upozorňoval na koordinovanou trestnou činnost, tvrdil, že je ze strany krajského soudu arogantně napadán, a domníval se, že krajský soud kryje jednání správního orgánu a další represe vůči jeho osobě.

[2] Soudci úseku správního soudnictví krajského soudu uvedení ve výroku tohoto usnesení učinili v reakci na žalobcovo podání dne 27. 6. 2016 písemné prohlášení (založené na č. l. 2 spisu krajského soudu), v němž uvedli, že ve vztahu k věci, účastníkům (či osobám zúčastněným na řízení) a jejich zástupcům nejsou v poměru, pro který by mohl být dán důvod k pochybám o jejich nepodjatosti. Sdělili, že veškeré osoby, které v dané věci vystupují, jsou jim známy toliko z úředního styku, aniž by byl jejich vztah k nim jiný, než zcela neutrální.

[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti vznesená žalobcem není důvodná.

[4] Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle věty čtvrté musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.

[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Příslušnost soudu je tedy zásadně dána zákonem a postup, kterým je věc odnímána zákonnému (příslušnému) soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[6] Z výkladu citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkou podjatosti v rozsahu směřujícím i proti soudcům krajského soudu, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. . Soudnictví je totiž pojmově spjato s rozhodováním konkrétních případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může namítat podjatost pouze u toho soudce, který je povolán rozhodnout v jeho věci. Při posuzování námitky podjatosti je nutno respektovat zásadu hospodárnosti řízení, která v daném případě velí postupovat tak, aby podjatost jednotlivých soudců byla prověřována jen potud, dokud se nenajde potřebný počet soudců, kteří jsou ve vztahu k věci nepodjatí a kteří tedy ve věci mohou jednat a rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34; všechna zde uváděná rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).

[7] Žalobce namítl podjatost senátů 43 A – 48 A krajského soudu. Podle rozvrhu práce již byla jeho věc přidělena senátu 46 A, jehož členy byli v době, kdy žalobce řízení inicioval, tito soudci: Mgr. Jan Čížek, Mgr. Tomáš Kocourek, Ph.D., JUDr. Milan Podhrázký, Ph.D., Olga Stránská a Mgr. Ing. Petr Šuránek. Nejvyšší správní soud se proto nejprve zabýval tím, zda je námitka podjatosti relevantní ve vztahu k těmto soudcům s výjimkou Mgr. Jana Čížka, který na krajském soudu působil jako soudce dočasně přidělený pouze do 30. 6. 2016, a tudíž se na projednávání a rozhodování žalobcovy věci podílet nebude. Teprve byla-li by námitka shledána důvodnou a byli-li by všichni čtyři soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, přistoupil by Nejvyšší správní soud ke zkoumání podjatosti ostatních v úvahu připadajících soudců krajského soudu, resp. k úvahám o nutné delegaci.

[8] Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda s ohledem na okolnosti případu lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. , dostupný z http://nalus.usoud.cz). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem účastníků řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. ).

[9] Žalobce ve své žalobě poukazoval na „další podvod SÚ-Čáslav“ a na to, že se jím tvrzená koordinovaná trestná činnost děje za součinnosti či minimálně s požehnáním krajského soudu, jakož i na to, že krajský soud nežádoucí jednání kryje. Vzhledem k tomu, že řízení sp. zn. je před krajským soudem teprve v počátečním stádiu (spis krajského soudu dosud obsahuje pouze žalobu, prohlášení soudců o jejich nepodjatosti a předkládací zprávu pro Nejvyšší správní soud), lze na základě žalobcova podání dovodit, že žalobce spatřuje důvod podjatosti v rozhodovací činnosti soudců senátu 46 A v minulých řízeních, přičemž se patrně domnívá, že dřívější rozhodnutí soudců byla ve vztahu k němu nespravedlivá.

[10] Nejvyšší správní soud k takto uplatněné námitce konstatuje, že důvodem pro vyloučení nemohou být okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný ( věta poslední ). Soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či nezákonného postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. – 58).

[11] Z tvrzení žalobce ani z obsahu krajského spisu nevyplývá, že by se výše jmenovaní soudci podíleli na projednávání nebo rozhodování této věci ve správním nebo v předchozím soudním řízení, přičemž předchozí soudní řízení (ve smyslu věta druhá ) je třeba chápat nikoli časově (tedy nikoli jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl žalobce účastníkem a v němž se uvedený soudce podílel na rozhodování), nýbrž instančně (srov. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 – 18, publ. pod č. NSS). Vyloučen by tak byl soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího správního soudu. O takový případ však v nyní posuzované věci nejde. Ze spisu krajského soudu rovněž neplyne nic, co by nasvědčovalo tomu, že by členové dotčeného senátu měli k projednávané věci nebo k procesním stranám jakýkoliv vztah, což ve svých písemných prohlášeních v rozhodné době potvrdili i oni sami.

[12] Jelikož žalobce netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o podjatosti soudců senátu 46 A krajského soudu (ve složení podle aktuálního rozvrhu práce), rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že soudci tohoto senátu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. . V důsledku toho odpadá nutnost rozhodovat o delegaci nutné ( ), neboť nenastala situace, že by pro vyloučení soudců specializovaných senátů místně příslušného soudu nebylo možno sestavit senát.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. července 2016

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu