Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 138/2016 - 54

- 55

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Služby Bruntál s.r.o., IČO 619 42 006, se sídlem Slovenská 79/4, 792 01 Bruntál, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2016, č. j. MSK 14145/2016, projednávané Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. , o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Moniky Javorové,

t a k t o :

Soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Monika Javorová n e n í vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalobce se žalobou doručenou dne 2. 5. 2016 Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2016, č. j. MSK 14145/2016. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Bruntál, odboru výstavby a územního plánování ze dne 14. 12. 2015, č. j. MUBR/86026-15/Iva-Výst. 9741/2015/Iva, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o umístění stavby rodinného domu na pozemku p. č. 64 v katastrálním území Karlovec.

[2] Dne 30. 5. 2016 žalobce vznesl námitku podjatosti vůči ve věci rozhodující soudkyni JUDr. Monice Javorové. Námitku podjatosti vznáší s ohledem na předchozí nezákonná odmítající rozhodnutí jmenované soudkyně ve věcech vedených u krajského soudu pod sp. zn. , a . Žalobce má dále za to, že nynější žaloba, projednávaná pod sp. zn. měla být zároveň posouzena jako návrh na obnovu řízení ve věcech výše uvedených. Je zřejmé, že k efektivnější a rychlejší ochraně práv by přispělo, pokud by soud v rámci obnovy předchozích řízení (sp. zn. , a ) v jednom řízení svým určujícím výrokem vyřešil všechny sporné otázky.

[3] Žalobce uvádí, že nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, o níž je schopen referovat pouze soudce sám. Takto úzce pojímaná kategorie by však v praxi stěží nalezla uplatnění, jelikož vnitřní rozpoložení soudce lze jen obtížně objektivně přezkoumat. Je nutné posoudit reálně existující okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci sp. zn. nikoliv nezaujatý vztah. K nezávislosti soudce dále cituje judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

[4] Soudkyně JUDr. Monika Javorová ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že žalobce zná pouze z úřední činnosti a necítí se být v projednávané věci podjatá.

II.

[5] Podle [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[6] Podle [ú]častník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je li namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.

[7] Integrální součástí práva na spravedlivý proces, vymezeného v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z klíčových předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů v právo a právní stát ( y).

[8] Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. ). Ústavní soud ve své judikatuře dále vyslovil, že „[d]ůvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 3. 2000, sp. zn. ). Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat o soudcově nepodjatosti. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům (ať již přátelský či nepřátelský) může být založen příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. Jak dále uvedl Ústavní soud, „poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem, podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce nestranně přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím.“ (nález ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. ).

[9] V nyní posuzovaném případě je třeba zdůraznit, že dle již citovaného ustanovení věty poslední , důvod k vyloučení soudce nezakládají okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Postup v rozhodování soudců v jiných věcech tedy nemůže vést k jejich vyloučení, byť by v těchto věcech byl sám žalobce neúspěšný. Nejvyšší správní soud k námitce žalobce podotýká, že soudce může být vyloučen z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či nezákonného postupu soudu, které se projevuje polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2015, č. j. – 58).

[10] Právě naposledy uvedené závěry mají v posuzovaném případě zásadní význam. Žalobce nikde ve svém podání netvrdí skutečnosti svědčící o subjektivním vztahu ve věci rozhodující soudkyně k věci samé, k účastníkům či jejich zástupcům, které by byly s to založit objektivní a důvodné pochybnosti o její nepodjatosti. Domnělou podjatost spatřuje výhradně v předchozí rozhodovací činnosti soudkyně v projednávané věci a ve věcech dřívějších. Jediná konkrétní námitka žalobce spočívá v tom, že soud měl v nyní projednávané věci zároveň rozhodnout o obnově řízení vedených u krajského soudu pod sp. zn. , a , a poté v jednom řízení vyřešit všechny sporné otázky. Jedná se však toliko o vyjádření nesouhlasu s právním posouzením věci. Jakkoliv jej má žalobce za nesprávné, toto posouzení nemůže s ohledem na výše uvedené samo o sobě představovat důvod vyloučení soudce pro podjatost ve smyslu

[11] Vzhledem k tomu, že se namítaná soudkyně necítí být podjatá, žalobce neuvedl žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k pochybnostem o její nepodjatosti, a nenasvědčují tomu ani jiné skutečnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. .

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. července 2016

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu