Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Aprk 23/2016 - 36

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. P. M., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem na Poříčním právu 1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 11. 2015, čj. MPSV-UM/23993/15/9S-HMP, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle ,

t a k t o :

I. Návrh se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Návrhem ze dne 8. 7. 2016 podaným u Krajského soudu v Praze se žalobce (dále „navrhovatel“) domáhá určení lhůty podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Jeho konkrétní požadavek spočívá „v urychlení rozhodnutí ve věci týkající se mimořádné okamžité pomoci; uvádí, že je nezbytné jednat bezodkladně a je výsměchem správních orgánů, že se věc vleče od r. 2008, a intenzivně je žádána od r. 2012.“

Návrh byl postoupen krajským soudem Nejvyššímu správnímu soudu dne 18. 7. 2016 s vyjádřením, z něhož se podává, že žaloba napadla soudu dne 8. 1. 2016, poté, co mu byla postoupena Městským sudem v Praze (kterému napadla dne 7. 12. 2015). Ve věci soud vyzval dne 26. 2. 2016 žalovaného k podání vyjádření; toto soud obdržel dne 8. 3. 2012, nicméně správní spis z důvodu souběžně probíhajícího přezkumného řízení byl soudu postoupen až dne 10. 6. 2016. Soud zaslal poté navrhovateli vyjádření žalovaného, současně mu zaslal poučení a žádost o vyjádření souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání; tuto písemnost se podařilo navrhovateli doručit až 28. 6. 2016, na to reagoval dne 8. 7. 2016 podáním, v němž vyjádřil nesouhlas s rozhodnutím bez jednání a současně uplatnil návrh na určení lhůty.

Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti uvedené krajským soudem ze soudního spisu, přitom shledal, že mají ve spise oporu.

Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu krajského soudu dospěl k závěru, že soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout.

Jak již zdejší soud několikráte ve své judikatuře konstatoval, průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází k nečinnosti soudu. Nejvyšší správní soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům. V této souvislosti je třeba konstatovat, že nelze přihlížet k průtahům, které navrhovatel zmiňuje ze strany správních orgánů, neboť tyto nelze krajskému soudu nikterak přičítat. Je, resp. bylo na navrhovateli, pokud řízení před správními orgány trvalo nepřiměřeně dlouho, bránit se k tomu určenými právními prostředky obrany ve vztahu k nečinnosti správních orgánů, např. po vyčerpání procesních prostředků obrany přípustných v řízení před správními orgány žalobou proti nečinnosti ( ).

Žaloba navrhovatele napadla soudu 8. 1. 2016. Nelze pominout, že podle je soud povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly. Podle citovaného ustanovení soud projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se o takovou věc nejedná.

Nejvyšší správní soud s ohledem na dosavadní postup soudu dospěl k závěru o neoprávněnosti podaného návrhu, neboť dobu, po kterou se navrhovateli dosud nedostalo rozhodnutí, nelze z hlediska d považovat za nepřiměřenou. Vycházel přitom ze své konstantní judikatury a přihlédl zejména k tomu, že na věc navrhovatele nedopadá režim .

Doba, po kterou se navrhovateli dosud nedostalo rozhodnutí, nepředstavuje porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu d.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích, dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. července 2016

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu