Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 162/2016 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Pavla Molka v právní věci žalobce: Z. K., zast. doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, proti žalovanému: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2016, čj. MV-133681-6/SO-2015, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2016, čj. – 33,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

[1] Krajský soud napadeným usnesením zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 4. 2016, čj. MV-133681-6/SO-2015. Důvodem pro zastavení řízení bylo nezaplacení soudního poplatku. Žalobce nezaplatil soudní poplatek spolu s podáním žaloby, soud jej proto usnesením ze dne 18. 5. 2016, čj. -22, vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů ode dne doručení usnesení poplatek uhradil. Výzva k zaplacení soudního poplatku byla doručena do datové schránky zástupce žalobce následujícího dne, tj. 19. 5. 2016. Lhůta pro zaplacení uplynula dne 24. 5. 2016, žalobce soudní poplatek v této lhůtě ani později neuhradil, soud proto v souladu s , o soudních poplatcích, ve spojení s řízení o žalobě dne 13. 6. 2016 zastavil.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Namítá, že soud stěžovateli výzvu k zaplacení soudního poplatku nesprávně doručoval prostřednictvím jeho zástupce. Dovolává se výkladu ustanovení , dle kterého je soud v případech, kdy má účastník v řízení osobně něco vykonat, povinen doručit písemnost nejen jeho zástupci, ale i účastníku. Odkázal v této souvislosti na judikaturu Ústavního soudu, zejm. na nález ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. , nebo nález ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. , která dospěla k závěru, že placení soudního poplatku spadá do okruhu povinností, které je účastník povinen sám vykonat, a výzvu k zaplacení soudního poplatku je tudíž třeba doručit nejen zástupci, ale i účastníkovi samému. Stěžovatel je proto přesvědčen, že se soud dopustil nezákonného postupu, a navrhl, aby Nejvyšší správní soud jeho usnesení zrušil.

[3] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[4] Kasační stížnost je podle ustanovení a násl. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle ustanovení , tj. nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení a 4 vázán.

[5] Spornou otázkou v dané věci je posouzení, zda je nutné doručovat výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku za podaný návrh rovněž účastníkovi řízení a nikoli pouze právnímu zástupci, resp. zda se jedná o úkon, který musí účastník řízení vykonat osobně. Není tedy sporu o tom, že stěžovatel soudní poplatek do právní moci napadeného usnesení nezaplatil. Stěžovatel naopak přílohou kasační stížnosti učinil oznámení o provedení příkazu k úhradě, ze kterého vyplývá, že částka soudního poplatku byla poukázána dne 24. 6. 2016, tedy téměř 2 týdny po právní moci usnesení krajského soudu.

[6] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazoval na Nejvyšší správní soud na úvod konstatuje, že se stěžovatel domáhá obsahu citovaného ustanovení ve znění do 31. 2. 2004. Současné znění obsahuje shodná pravidla pro doručování v .

[7] Procesním předpisem přednostně aplikovaným pro oblast správního soudnictví je , který v stanoví, že pokud má „účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně vykonat, doručí se i jim.“ Nejvyšší správní soud se tedy analogicky zabýval možnou aplikací uvedeného ustanovení , aniž se jí stěžovatel výslovně domáhal.

[8] Nejvyšší správní soud předestřenou otázku řešil v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 22. 7. 2005, čj. -69, ve kterém dospěl k závěru, že „[…] placení soudního poplatku není úkonem, který by musel vykonat účastník osobně, nýbrž že se jedná o úkon, který může vykonat jeho zástupce. Z žádného ustanovení neplyne povinnost poplatníka osobně zaplatit soudní poplatek. Jde proto o zastupitelné jednání a nedostatek osobního prvku jednajícího nezpůsobuje neplatnost či neúčinnost tohoto jednání. Účinky doručení usnesení o povinnosti zaplatit soudní poplatek nastávají u zastoupeného účastníka proto doručením tohoto usnesení jeho zástupci.“ Nejvyšší správní soud v podrobnostech odkazuje na úplné znění citovaného rozsudku, ve kterém se soud vypořádal rovněž s dosavadním výkladem povinnosti doručovat výzvu k zaplacení soudního poplatku jak zástupci, tak účastníku řízení, který byl v souladu s výkladem Ústavního soudu vysloven např. v rozsudku ze dne 27. 1. 2005, čj. -54.

[9] Závěry rozšířeného senátu následoval Nejvyšší správní soud dále např. v rozsudku ze dne 16. 3. 2007, čj. -59, ve kterém vyslovil, že „zaplacení soudního poplatku není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení. Je-li tedy účastník zastoupen, doručuje se výzva k zaplacení soudního poplatku ( zákona ČNR č. , o soudních poplatcích) pouze jeho zástupci ( ).“ Totožný závěr byl judikován i v rozsudku ze dne 19. 1. 2006, čj. -45, ve kterém soud uvedl, že „je-li účastník řízení zastoupen, doručuje se výzva k zaplacení soudního poplatku pouze jeho zástupci ( ). Zaplacení soudního poplatku totiž není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení.“ Zaplacení soudního poplatku tedy není podle ustálené judikatury zdejšího soudu úkonem, který musí být vykonán účastníkem řízení osobně, a výzva k jeho zaplacení se doručuje pouze zástupci, je-li účastník řízení zastoupen. Nejvyšší správní soud konstatuje, že se jedná o ustálenou rozhodovací praxi v posuzované otázce, přičemž zde nejsou okolnosti pro to, aby se od ní soud odchýlil.

III. Závěr a náklady řízení

[10] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, proto ji dle , věty poslední, zamítl.

[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v soudním řízení úspěch neměl, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nevnikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. července 2016

Daniela Zemanová předsedkyně senátu