Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 70/2016 - 33

- 34

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) S. U., b) nezl. G U, oba zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, poštovní schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2014, čj. OAM-55/LE-BE02-ZA14-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2016, čj. -73,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobci podali 14. 3. 2013 žádost o mezinárodní ochranu jednak pro politickou minulost jejich rodinného příslušníka - druha žalobkyně a) a otce žalobce b), jednak pro vlastní politickou minulost žalobkyně a) v Gruzii. Žalobcům nebyla mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, udělena rozhodnutím označeným v záhlaví.

[2] Žalobci se obrátili se žalobou na krajský soud. Krajský soud původním rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, čj. -50, rozhodnutí žalovaného zrušil. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, čj. -43, ke kasační stížnosti žalovaného tento rozsudek zrušil. Konstatoval, že žalovaný neměl obecně povinnost přerušit řízení ve věci žalobců, posuzoval-li žádost rodinného příslušníka žalobců. Dále NSS uzavřel, že žaloba je v otázce hrozby vznikající žalobcům v důsledku politické minulosti druha žalobkyně a) a otce žalobce b) nedůvodná.

[3] V novém rozsudku označeném v záhlaví krajský soud žalobu při jednání zamítl. K prvnímu důvodu žádosti o mezinárodní ochranu krajský soud konstatoval, že je vázán právním názorem NSS. Pokud jde o druhý důvod žádosti, tj. předchozí členství žalobkyně a) v politické straně Národní hnutí, krajský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného, který má oporu ve spisovém materiálu. Z těchto informací měl krajský soud za prokázané, že žalobcům nehrozí v případě návratu do vlasti vážná újma.

[4] Žalobkyně a) (dále jen „stěžovatelka“) podala proti druhému rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů podle a d) Rozhodnutí žalovaného je prý nepřezkoumatelné a nezákonné. Proto pokud krajský soud rozhodnutí žalovaného potvrdil, je i jeho rozsudek nepřezkoumatelný. Dále stěžovatelka tvrdí, že se krajský soud nedostatečně vypořádal s námitkou jejího odůvodněného strachu z pronásledování pro činnost jejího druha. Krajský soud nesprávně vyložil závazný právní názor NSS v zrušujícím rozsudku čj. -43; NSS dle žalobkyně ve vztahu k této otázce závazný právní názor nevyslovil, závazně se vyjádřil pouze, pokud jde o nutnost přerušení řízení v případě paralelně podaných žádostí o mezinárodní ochranu rodinných příslušníků. Navíc došlo též k porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, neboť v původním rozsudku posoudil krajský soud tuto námitku jako zcela důvodnou. Stěžovatelka též namítá, že žalovaný nesprávně vyhodnotil odůvodněný strach z pronásledování pro její vlastní politickou minulost, tj. členství v bývalé vládní straně Národní hnutí.

[5] Předtím, než se zdejší soud mohl zabývat důvodností kasační stížnosti, musel nejdříve posoudit její přípustnost a přijatelnost (§ 104 a 104a s. ř. s).

[6] Podle je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Hlavní účel zákazu opakované kasační stížnosti je zamezit tomu, aby se NSS musel znovu zabývat věcí, u které již jednou svůj právní názor vyslovil, a to v situaci, kdy se krajský soud tímto právním názorem řídil (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, čj. -56, č. 1723/2008 Sb. NSS). Aby mohla být opakovaná kasační stížnost přípustná, musí námitky v ní vznesené mířit na ty závěry krajského soudu, k nimž se v předchozím řízení nemohl závazně vyjádřit ani NSS [srov. např. nález ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. (N 119/37 SbNU 519), resp. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 3. 2011, čj. -165, č. 2365/2011 Sb. NSS]. Příkladem je situace, kdy prvou kasační stížnost podal jiný účastník než ten, který podal kasační stížnost druhou. Např. lze jen stěží předpokládat, že žalovaný bude v prvé kasační stížnosti rozporovat ty části rozsudku krajského soudu, které mu daly za pravdu, NSS se proto ani těmito pasážemi v zásadě nemůže zabývat, neboť by šel nad rámec důvodů kasační stížnosti. Zákaz opakované kasační stížnosti jistě nezamezuje žalobci, aby v druhé kasační stížnosti zpochybnil pasáže rozsudku krajského soudu první kasační stížností nijak nezpochybněné.

[7] To je i případ v nyní posuzované věci. Pokud stěžovatelka v nové kasační stížnosti zpochybňuje závěry krajského soudu ohledně druhého důvodu její žádosti o mezinárodní ochranu, k němuž se ostatně z důvodu závislosti jeho posouzení na prvním důvodu krajský soud v původním rozsudku nevyjádřil, jsou tyto námitky přípustné. Ovšem námitky, kterými stěžovatelka zpochybňuje posouzení hrozby závažné újmy z důvodu předchozí politické činnosti druha, jsou naopak nepřípustné, neboť k této otázce NSS již svůj právní názor vyslovil (viz body 15. a 17. předchozího rozsudku NSS) a krajský soud se jim řídil (s. 4 druhý odstavec napadeného rozsudku).

[8] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti v souladu s zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“ vyložil NSS v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou NSS; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

[9] Stěžovatelka považuje za přesah vlastních zájmů skutečnost, že dle jejího názoru se krajský soud odklonil od judikatury v otázce požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu. Nespecifikovala však, jakým způsobem, ani neodkázala na rozhodnutí soudu, které by její tvrzení podporovala.

[10] K tomu NSS uvádí, že se otázkou pronásledování pro zastávání určitých politických názorů a otázkou odůvodněného strachu z pronásledování, či obavy z hrozby závažné újmy v minulosti zabýval opakovaně. Ve vztahu k otázce zkoumání odůvodněného strachu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu NSS aplikuje tzv. „test přiměřené pravděpodobnosti“. V rozsudku ze dne 26. 3. 2008, čj. -82, k tomu uvedl, že „[p]řiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu do země původu […] je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý. Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost, že nenastane […], nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem toliko výjimečným“ (obdobně též rozsudek ze dne 3. 11. 2011, čj. -82). Tuto pravděpodobnost vyvrací shromážděný materiál založený ve správním spise, zejména informace o zemi původu MZV ČR ze dne 10. 2. 2014, zpráva Amnesty International z března 2014 „Rozsudky smrti a popravy v roce 2013“, a aktuální znění Infobanky ČTK „Země světa, Gruzie“. Z nich vyplývá, že nežádoucí důsledek návratu by byl pro stěžovatelku či jejího syna spíše excesem, tj. výjimečným případem.

[11] Stěžovatelka ve svých výpovědích nijak neprokázala, že by se svou situací jakožto řadová členka vymykala ze skupiny přívrženců Národního hnutí takovým způsobem, který by zakládal důvodnost jejich obav z návratu do Gruzie. Sama dokonce v doplňujícím pohovoru ze dne 30. 4. 2014 připustila, že možná nyní v případě návratu do vlasti z důvodu svých politických aktivit žádné problémy mít nebude a spíše se obává potíží ve spojení s druhem (odpověď na osmou otázku na s. 5 protokolu o doplňujícím pohovoru). Její tvrzení o obavách z návratu či o hrozbě újmy navíc zůstaly pouze v obecné rovině.

[12] Zdejší soud neshledal ani nedostatky napadeného rozsudku, pokud jde o tvrzenou nepřezkoumatelnost závěrů krajského soudu (k nepřezkoumatelnosti srov. např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, čj. -75, č. NSS).

[13] Pokud jde o namítané porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodnutí, NSS odkazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu (nález ÚS ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. ). Pro stěžovatelčinu věc je podstatné, že změna právního názoru krajského soudu nenastala z důvodů překvapivých, nýbrž na základě závazného právního názoru NSS ve zrušujícím rozsudku, kterým byl krajský soud povinen se řídit.

[14] Soud proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Zdeněk Kühn

předseda senátu