Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
8 Ads 24/2016 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Ads 24/2016 - 23
[4] Takto formulovaná kasační stížnost nebyla věcně projednatelná, neboť v rozporu s § 106 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. neobsahovala žádný konkrétně vymezený důvod, pro který stěžovatel napadl rozhodnutí městského soudu. Usnesením ze dne 23. 2. 2016, čj. 8 Ads 24/2016 – 10, Nejvyšší správní soud proto vyzval stěžovatele k odstranění této vady ve lhůtě 1 měsíce od doručení tohoto usnesení, a poučil jej, že pokud vady kasační stížnosti neodstraní a v řízení nebude možné pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost odmítne. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 29. 2. 2016.
[5] V následném podání ze dne 25. 3. 2016 stěžovatel uvedl, že napadá rozsudek městského soudu v celém rozsahu jeho výroku „pro porušení zásady legality, „Rule of Law“ panství práva zákazem ukládání finančních povinností žalobci pro nezpůsobilost České republiky zajistit včasnou účinnou soudní ochranu vlastnických práv žalobci, jak České republice ukládá čl. 4 odst. 1 Listina základních práv a svobo Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb. na rozdíl od totalitního režimu.“ Dále uvedl, že v kasační stížnosti navrhoval provést listinné důkazy o porušení výše uvedené zásady politickou perzekucí stěžovatele Českou a Slovenskou republikou. Závěrem navrhl přezkoumat rozsudek městského soudu ve vztahu k dodržování ústavního pořádku České republiky včetně jejích mezinárodních závazků, jak je v kasační stížnosti podrobněji rozvedeno, a v celém rozsahu výroku jej pro rozpor s ústavním pořádkem České republiky změnit tak, že „do doby včasné soudní ochrany k zachování vlastnických práv žalobce se v souladu s čl. 4 Listiny základních práv a svobo d č. 2/1993 Sb. ukládání finančních povinností žalobci Českou republikou odkládá.“
[6] Jak je patrné ze shora uvedeného, stěžovatel i v následném podání setrval výhradně na obecných proklamacích a nevymezil konkrétní a věcně projednatelné důvody, pro které napadal rozsudek městského soudu. Stěžovatelova relativně obecná tvrzení nejsou žádným způsobem argumentačně provázána s důvody, o které opřel městský soud rozhodnutí v této konkrétní věci. Protože nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat v řízení, Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost za použití § 37 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s.
[7] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel nebyl v řízení zastoupen advokátem, ani nepožadoval ustanovení advokáta. Zastoupení advokátem nebylo u stěžovatele nezbytné, neboť jako bývalý advokát má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (srov. § 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
[8] O nákladech řízení rozhodl soud podle § 120 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože kasační stížnost byla odmítnuta.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně 7. června 2016
JUDr. Jan Passer
předseda senátu