Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 62/2016 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: M. K., zastoupena Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem Jaklovecká 1249/18, Ostrava – Slezská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. – 72,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností se žalobkyně M. K. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. – 72, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) shora označeným usnesením odmítl návrh žalobkyně M. K. (dále též „žalobkyně“) na obnovu řízení vedeného u krajského soudu pod sp. zn. , které bylo skončeno rozsudkem ze dne 8. 10. 2014, č. j. – 52, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. SZ/484/2013/9S-MSK, č. j. MPSV-UM/3917/13/9S-MSK. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 1. 2. 2013, č. j. MPSV-UP/613336/13/HMN, kterým žalobkyni nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí.

Krajský soud dospěl k názoru, že v projednávané věci žalobkyně není podle ust. , (dále jen „“) obnova řízení přípustná, a proto její návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně M. K. jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost, kterou explicitně opřela o důvody obsažené v ust. a d)

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil naplnění formálních náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení ( ), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí vzešlo ( ), a stěžovatelka je též zastoupena advokátem ( ).

Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu v souladu s ust. , 4 v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti. Neshledal přitom ani vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná.

Přestože stěžovatelka důvody kasační stížnosti výslovně podřadila pod důvody uvedené v a d) , podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu platí, je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí z povahy věci pro stěžovatele v úvahu pouze kasační důvod podle , spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod kasační stížnosti spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení před soudem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. - 98, který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 625/2005). Nejvyšší správní soud proto z povahy věci považoval stěžovatelkou předestřené důvody kasační stížnosti za důvod podání kasační stížnosti důvod uvedený v ust.

Stěžovatelka tedy ve skutečnosti napadá usnesení krajského soudu pro nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu, neboť krajský soud svým usnesením odmítl její návrh na obnovu řízení ve věci dříve vydaného rozsudku krajského soudu ze dne 8. 10. 2014, č. j. - 52 (dále jen „původní rozsudek“).

Kasační stížnost není důvodná.

Podle § ust. je obnova řízení přípustná jen proti rozsudku vydanému v řízení a) o ochraně před zásahem správního orgánu, b) ve věcech politických stran a politických hnutí.

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka se domáhala obnovy soudního řízení ukončeného původním rozsudkem krajského (ze dne 8. 10. 2014, č. j. -52), který nabyl právní moci dne 13. 10. 2014. Tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, kterou se domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. sp. zn. SZ/484/2013/9S-MSK, č. j. MPSV-UM/3917/13/9S-MSK. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 1. 2. 2013, č. j. MPSV-UP/613336/13/HMN. Těmito rozhodnutími správních orgánů nebyla stěžovatelce přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí, neboť příjem stěžovatelky za rozhodné období (ve výši 5.242 Kč) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení ve výši 1.573 Kč (zůstatek -částka 3.669 Kč) není nižší než částka živobytí stěžovatelky ve výši 3.410 Kč. Návrh stěžovatelky na obnovu řízení ve věci původního rozsudku tak směřuje proti rozhodnutí soudu v řízení o zákonnosti správních rozhodnutí podle a násl.

Z citovaného ustanovení a contrario vyplývá, že návrh na obnovu řízení v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu a násl. není přípustný; takový návrh soud odmítne podle Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud v souladu se zákonem posoudil návrh stěžovatelky na obnovu řízení ve věci původního rozsudku za nepřípustný a po právu jej odmítl.

Ve světle poukazované dikce zákona Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatelkou tvrzené důvody stran skutkového stavu i právního posouzení věci, které uplatnila v žalobě (a opětovně je zmiňuje v kasační stížnosti), jsou z hlediska posouzení přípustnosti jejího návrhu na obnovu řízení irelevantní.

Napadené usnesení krajského soudu je současně i přezkoumatelné, neboť v něm krajský soud srozumitelně uvedl důvody, které jej k rozhodnutí o odmítnutí návrhu na obnovu řízení v této věci vedly. Krajský soud rovněž nepochybil, pokud stěžovatelce neustanovil pro řízení o jejím návrhu na obnovu řízení zástupce z řad advokátů. Je tomu tak proto, tento návrh stěžovatelky byl od počátku návrhem zjevně neúspěšným. Zjevná neúspěšnost návrhu je vlastnost návrhu, která je seznatelná z tohoto návrhu již na prvý pohled a bez jakéhokoliv dokazování. Tak tomu bylo i v této věci. Soudu je z povahy jeho činnosti dobře známo, který procesní prostředek ochrany práv účastníků je přípustný v tom kterém druhu soudního řízení správního. Obsah právních norem při tom není třeba prokazovat. Krajský soud proto správně dovodil, že stěžovatelka se svým návrhem na obnovu řízení ve věci původního rozsudku krajského soudu nemůže být úspěšná.

Směřuje-li kasační stížnost proti usnesení krajského soudu, kterým byl návrh stěžovatelky odmítnut, nepřísluší kasačnímu soudu přezkoumávat správnost či zákonnost správního rozhodnutí, proti němuž stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje své výhrady, ale zkoumá pouze to, zda krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud návrh odmítl, aniž by se jím in meritum zabýval. Takto Nejvyšší správní soud postupoval a při tom dospěl k názoru, že kasační stížnost není opodstatněná.

Nejvyšší správní soud se při svém rozhodování nezabýval návrhem stěžovatelky na osvobození od soudních poplatků. Je tomu tak proto, že stěžovatelka je ve věcech dávek pomoci v hmotné nouzi (zde ve věci příspěvku na živobytí) od soudních poplatků osvobozena ze zákona (srov. ust. , o soudních poplatcích). Obdobně se Nejvyšší správní soud nezabýval návrhem stěžovatelky na to, aby jí ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů. Je tomu tak proto, že stěžovatelka zdejšímu soudu dne 17. 5. 2016 sama předložila plnou moc pro Mgr. Petra Miketu, advokáta ze dne 6. 5. 2016, z níž vyplývá, že zde uvedený advokát je oprávněn stěžovatelku zastupovat v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , a tento advokát přijetí této plné moci Nejvyššímu správnímu soudu i osobně potvrdil.

Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 3. 2016, č. j. – 72, protože není důvodná ( poslední věta ).

Ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. , věta první ve spojení s ust. Stěžovatelka ve věci úspěch neměla, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v řízení o kasační stížnosti před soudem nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. června 2016

JUDr. Jaroslav Hubáček předseda senátu

v zastoupení

Mgr. David Hipšr