Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 95/2016 - 38

pokračování 4

- 38

U S N E S E N Í

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Obec Želeč, se sídlem Želeč 62, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Olomoucká 36, Mohelnice, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2016, č. j. , sp. zn. KÚOK/38347/

2016/OŽPZ/7443,

t a k t o:

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno „rozhodnutí“ Magistrátu města Prostějova, odboru životního prostředí, kterým byl společnosti MANETECH, a.s.

(IČ: 26192497, se sídlem U Kanálky 1359/4, Praha 2) vydán souhlas podle § 17 odst. 1

písm. e) , o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a to k umístění stavby „Provozovna pro zpracování organických a rostlinných produktů ze zemědělské výroby v k. ú. Želeč na Hané“ v ochranném pásmu 2. vnějšího stupně vodního zdroje Brodek u Prostějova a Želeč.

Krajský soud je povinen v každém okamžiku vedeného soudního řízení zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení, za nichž může ve věci jednat a mezi které se řadí i otázka přípustnosti podaného žalobního návrhu.

Podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob způsobem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.

Na ústavní úrovni je pro správní soudnictví klíčovým ustanovení d (dále jen „ “), které garantuje právo na ochranu před zásahem do subjektivních práv mocenským aktem státu, tedy aktem vydaným ve veřejnoprávní sféře příslušným orgánem směřujícím vůči jeho adresátům. Podle tohoto článku „ten, kdo tvrdí,

že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny“. Pravomoc správních soudů je tak podle citovaného článku založena

na generální klauzuli: přezkoumat lze každé rozhodnutí správního orgánu, ledaže by je

ze soudního přezkumu výslovně vyloučil zákon (s výjimkou rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod, u nichž žádná zákonná kompetenční výluka možná není). Uvedené ustanovení y tedy připouští možnost výjimek z obecné přezkumné správně soudní pravomoci, přičemž se jedná o uplatnění tzv. negativní enumerace, tj. zákonem stanoveného výčtu výjimek z přezkoumávání rozhodnutí orgánů veřejné správy soudem připuštěných

za předpokladu, že se nejedná o přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv

a svobod podle y.

Meze práva na přístup k soudu v prvé řadě představují tzv. kompetenční výluky, jejichž taxativní výčet obsahuje ustanovení Mezi úkony správního orgánu, které jsou ze soudního přezkumu vyloučeny, přitom citované ustanovení v písm. a) řadí také úkony, které nejsou rozhodnutími.

Povahou souhlasů dotčených orgánů udělovaných podle zvláštních právních předpisů z toho hlediska, zda se jedná o samostatně přezkoumatelná rozhodnutí dotčených orgánů

či závazná stanoviska ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), se přitom Nejvyšší správní soud zabýval již v rozsudku ze dne 4. 9. 2014, č. j. - 56, dostupném na www.nssoud.cz, a to právě ve vztahu k povaze souhlasu vodoprávního úřadu vydávaného podle . Vycházel přitom ze závěrů rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. - 113, publikovaného pod č. 2434/2011 Sb. NSS, dle kterého „[z]ávazná stanoviska vydaná dle z roku 2004 nejsou rozhodnutím ve smyslu ani , neboť sama o sobě nezakládají, nemění, neruší nebo závazně neurčují práva nebo povinnosti. Soudní přezkum jejich obsahu je v souladu s d umožněn

až v rámci konečného rozhodnutí dle “. V tomto rozsudku tak rozšířený senát Nejvyššího správního soudu zohlednil novou právní úpravu obsaženou v , který v odst. 1 definuje závazné stanovisko jako úkon učiněný správním orgánem na základě zákona, který není samostatným rozhodnutím ve správním řízení a jehož obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu. Správní orgány příslušné k vydání závazného stanoviska jsou dotčenými orgány. V předchozí právní úpravě správního řízení, tedy v zákoně č. , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, taková právní úprava obsažena nebyla. Tento zákon obsahoval téměř výlučně úpravu vydávání správních rozhodnutí jako individuálních správních aktů zaměřených navenek, vůči adresátům veřejné správy. z roku 2004 pak sice zavedl definici závazného stanoviska, terminologicky však neodlišil závazné stanovisko vydané ve formě správního rozhodnutí ve smyslu od závazného stanoviska vydaného dle téhož zákona. Forma, v níž se má konkrétní závazné stanovisko vydat, je tak upravena v jednotlivých složkových zákonech. Institut závazného stanoviska je tedy možno nalézt jak ve formě (standardního) správního rozhodnutí ve smyslu (např. závazné stanovisko vydané orgánem státní památkové péče ve věci rekonstrukce nemovité kulturní památky v určitém rozsahu), tak i v jiné podobě dle téhož zákona (např. souhlasy

a závazná stanoviska vydávaná podle zákona o ochraně přírody a krajiny, aj.). Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu přitom v uvedeném rozsudku konstatoval, že podstatným pro rozlišení, v jaké formě má být závazné stanovisko vydáno, je skutečnost, zda se v dané věci jedná o rozhodnutí konečné (jediné, finální, apod.), nebo zda je pouze podkladem

pro vydání takového konečného rozhodnutí.

V předmětném případě přitom měl souhlas vodoprávního úřadu vydávaný podle sloužit jako podklad pro vydání rozhodnutí o umístění stavby předmětné provozovny v územním řízení (viz např. str. 6, čtvrtý odst. shora, či str. 12, třetí odst. shora, nebo str. 13, druhý odst. odůvodnění rozhodnutí žalovaného). Podle tohoto ustanovení je souhlas vodoprávního úřadu třeba ke stavbám, zařízením nebo činnostem, k nimž není třeba povolení podle tohoto zákona, které však mohou ovlivnit vodní poměry,

a to mj. ke stavbám v ochranných pásmech vodních zdrojů [ zákona]. Podle odst. 3 tohoto ustanovení zákona je souhlas závazný pro příslušné orgány při postupu podle zvláštních zákonů, tj. též pro orgány postupující dle , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Na základě výše uvedeného je tedy zřejmé, že předmětný souhlas dotčeného orgánu (vyžadovaný jako podklad pro navazující územní řízení dle ) má povahu závazného stanoviska ve smyslu , a tedy je svou povahou

tzv. subsumovaným správním aktem, který nepodléhá samostatnému soudnímu přezkumu, ale jeho přezkum je možný až v rámci konečného rozhodnutí (srovnej ).

V daném případě tedy krajský soud dospěl k závěru, že podaná žaloba směřuje proti úkonu, který svou povahou není rozhodnutím, a proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d)

, ve spojení dle a , jako nepřípustnou odmítl.

Závěrem krajský soud doplňuje, že poukazovala-li žalobkyně v této souvislosti v podané žalobě na závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. - 86, publikovaného pod č. 1764/2009 Sb. NSS, je nutno konstatovat, že závěry v tomto rozhodnutí obsažené se vyjadřovaly k situaci a právnímu stavu, který zde byl před účinností nového ( ),

a následně byly překonány shora citovaným rozsudkem rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2011, č. j. - 113, publikovaným pod č. 2434/2011 Sb. NSS.

Soud neprojednával věc samu, a proto mohl rozhodnout bez jednání ( , věta prvá, a contrario).

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 60 odst. 3, věta prvá,

, podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

P o u č e n í:

Proti tomuto usnesení lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení

o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 30. června 2016

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu