Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 Azs 106/2016 - 34.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Azs 106/2016 - 34
10 Azs 152/2016 - 10
pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: O. H., zast. JUDr. Jiřím Burešem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 471/29, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2016, čj. OAM-148/ZA-ZA11-ZA15-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 4. 2016, čj. 60 Az 5/2016 -7,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, podal dne 17. 2. 2016 v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví konstatoval, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu je podle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, nepřípustná; řízení dle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil. V souladu s čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (nařízení Dublin III), určil, že státem příslušným k posouzení podané žádosti je Litevská republika.
[2] Žalobce podal prostřednictvím svého zástupce (advokáta) proti tomuto rozhodnutí žalobu, v níž sice obsáhle rozvedl důvody pro přiznání odkladného účinku, neuvedl však žádné žalobní body. Žalobu podal jeden den před koncem lhůty k podání žaloby (§ 32 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu), krajský soud ho proto nevyzval k doplnění žaloby a žalobu pro absenci řádně vymezených žalobních bodů odmítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu včas podanou kasační stížností. Kritizuje v ní především, že nedostal možnost svou kasační stížnost před krajským soudem doplnit.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s. s. ř. s. ). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 -39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Stěžovatel netvrdil, proč by jeho kasační stížnost měla být přijatelná; důvody k jejímu věcnému projednání neshledal ani zdejší soud.
[6] Nejvyšší správní soud v posuzovaném sporu neměl důvod odklonit se od svého předchozího názoru vyjádřeného v usnesení ze dne 22. 9. 2010, čj. 6 Azs 17/2010 -108, jež se týkalo skutkově totožné procesní situace. Krajský soud tedy neměl povinnost zaslat výzvu podle § 37 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. stěžovateli, který podal blanketní žalobu v předposlední den lhůty k podání žaloby, a to ani pokud byl stěžovatel zastoupen advokátem, jemuž se písemnosti doručují prostřednictvím datové schránky.
[7] Krajský soud tedy postupoval v souladu s ustálenou judikaturou. V posuzované věci přitom nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou NSS řešena, nebo v ní řešena rozdílně.
[8] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 104a s. ř. s. s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Věc rozhodl v zákonné lhůtě pro rozhodnutí o návrhu na odkladný účinek, proto nebylo třeba o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rozhodovat samostatně.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2016
Zdeněk Kühn
předseda senátu