Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 193/2015 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. M., zast. Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava – Moravská Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 5. 2015, čj. MSK 46585/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2015, čj. -26,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Rozhodnutím Magistrátu města Frýdku-Místku, ze dne 3. 3. 2015, čj. MMFM 28191/2015 byl žalobce shledán vinným z přestupku v provozu na pozemních komunikacích, kterého se dopustil tím, že dne 14. 10. 2014 v 8:58 hod., na silnici I. třídy č. 48, mimo obec Frýdek-Místek, za tunelem Lysůvky, ve směru jízdy k obci Frýdek-Místek, řídil motorové vozidlo Ford Focus DBW, registrační značky X a překročil nejvyšší dovolenou rychlost minimálně o 51 km/h, neboť Policií ČR byla zjištěna nejnižší prokazatelná rychlost vozidla 131 km/h, ačkoliv v daném místě nejvyšší dovolená rychlost činila 80 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „ “), čímž se dopustil přestupku podle . zákona o silničním provozu, a proto mu byla uložena pokuta ve výši 5 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit náhradu nákladů spojených s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 5. 2015, čj. MSK 46585/2015 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.

[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) zamítl.

[3] Podle krajského soudu výrok rozhodnutí prvostupňového správního orgánu obsahuje veškeré zákonné náležitosti a splňuje i požadavek, aby spáchaný skutek byl ve výroku popsán dostatečně určitě a aby byl nezaměnitelný s jiným skutkem; případné porušení zákona o silničním provozu policisty resp. okolnost, že policisté měli stát při krajnici, aniž by na vozidle měli zapnuto nouzové nebo výstražné osvětlení a aniž by umístili za své vozidlo výstražný trojúhelník, nejsou okolnostmi, které by měly za následek nezákonnost získaného důkazu o spáchání přestupku žalobcem.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost co do obsahu opřenou o důvody podle , (dále jen „ “).

[5] Stěžovatel v kasační stížnosti citoval § 38 a § 36 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu a uvedl, že v přestupkovém řízení stejně jako v trestním řízení platí zásada, že není možné užít důkazu, který byl získán v rozporu s právními předpisy.

[6] Stěžovatel namítl, že odkaz krajského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, čj. -29 nebyl přiléhavý. Způsob měření rychlosti policisty v nyní souzeném případě byl velice nebezpečný, a protože v žádném právním předpise není stanoveno, že § 36 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu neplatí pro policii v případě měření rychlosti jiného vozidla, vyjádřil stěžovatel názor, že policisté při pořizování důkazu porušili právní předpis a proto jimi získaný důkaz nebylo možno v přestupkovém řízení použít.

[7] Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud dostatečně nevypořádal s námitkou nedostatečné specifikace místa, kde se měl stěžovatel přestupku dopustit. Podle stěžovatele musí být místo přestupku definováno nezaměnitelným způsobem, aby nebyla pochybnost o tom, jaký přestupek stěžovatel spáchal.

[8] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil a odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a na své vyjádření k žalobě.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační stížnosti, a proto přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů. Přitom ověřil, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [ a 4 ].

[11] Stěžovatel zpochybnil postup policistů měřících rychlost z policejního vozidla v civilním provedení, které stálo v odstavném pruhu tělesa silnice pro motorová vozidla, a to bez zapnutého nouzového nebo výstražného osvětlení a bez toho, aby policisté za toto vozidlo umístili výstražný trojúhelník. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující.

[12] Podle zákona o silničním provozu je policie a obecní policie za účelem zvýšení bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích oprávněna měřit rychlost vozidel. Podle , o Policii České republiky (dále jen „ “), policie může, je-li to nezbytné pro plnění jejích úkolů, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy osob a věcí nacházejících se na místech veřejně přístupných a zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu úkonu. V souladu s může každý upozornit a) na nedostatky v činnosti policejního útvaru, policisty nebo zaměstnance policie, nebo b) na skutečnost, že se policista nebo zaměstnanec policie dopustil jednání, které naplňuje znaky trestného činu, správního deliktu nebo kázeňského přestupku.

[13] Z těchto ustanovení jednoznačně vyplývá, že Policie ČR je oprávněna měřit rychlost vozidel a pořizovat při tomto měření obrazové záznamy. Pořízený záznam o přestupku - fotodokumentace vozidla s detailem registrační značky změřeného vozidla a údaji o místě měření – silnice I/48, mimo obec Frýdek-Místek, tunel, směr jízdy k obci Frýdek - Místek, datu a čase měření – 14. 10. 2014 v 8:58 hod, rychlosti vozidla 136 km/h, s číslem snímku z měřiče – 63 a s označením výrobního čísla rychloměru 197/94 je zákonným důkazním prostředkem. Způsob, jakým bylo zaparkováno policejní vozidlo, z něhož policisté rychlost měřili, nemůže mít žádný vliv na správnost výsledku měření. Tato skutečnost je ve vztahu k výsledku měření irelevantní a není způsobilá zpochybnit naměřenou rychlost stěžovatelem řízeného vozidla. Na tom nic nemění ani právo stěžovatele na postup policistů upozornit podle . Stěžovatelem tvrzené spáchání přestupku policisty však nemohlo přestupkové řízení vedené se stěžovatelem a ani následné řízení před správními soudy nijak ovlivnit.

[14] Stěžovatelem tvrzená rozdílnost situací v případě, jímž se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku dne 28. 2. 2013, čj. -29, a v projednávané věci, nemá pro posouzení stěžovatelovy věci žádný význam. Naopak obdobnou situací se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 30. 4. 2014, čj. -27, ve kterém bylo namítáno, že se strážníci při měření rychlosti vozidel s největší pravděpodobností dopustili přestupku tím, že při měření rychlosti vozidel stáli v civilním, nijak neoznačeném, vozidle na chodníku. Pro takový postup strážníků neexistovala zákonná výjimka, jež by jim při měření rychlosti umožňovala takto zaparkovat. K jejich postupu Nejvyšší správní soud uvedl, že „stěžovatelkou tvrzené spáchání přestupku strážníky nemůže být řešeno v přestupkovém řízení vedeném se stěžovatelkou. Svým tvrzením o nezákonnosti měření rychlosti jízdy nemůže stěžovatelka v žádném případě zpochybnit výsledky naměřené rychlosti jí řízeného vozidla.“, a to poté, co se výslovně ztotožnil se závěrem krajského soudu, podle kterého též platí, že otázka údajně spáchaného přestupku strážníky je otázkou řešitelnou jen samostatně, „bez vlivu na protizákonné jednání žalobkyně“.

[15] K namítanému nedostatečnému vypořádaní žalobní námitky o specifikaci místa, kde se měl stěžovatel přestupku dopustit, Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti nekonkretizoval, z jakého důvodu považuje odůvodnění krajského soudu za nedostatečné. Krajský soud přitom uvedl, jaké náležitosti musí výrok rozhodnutí o přestupku splňovat a následně předmětný výrok posoudil stran splnění těchto požadavků. Dospěl přitom k závěru, že výrok rozhodnutí obsahuje zcela jasně a určitě vymezené místo spáchání přestupku a že takové určení zaručuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, kde přesně se měl žalobce přestupku dopustit, neboť je vyloučena možnost jeho záměny. Krajský soud rovněž uvedl, že logicky se jako „místo za tunelem“ označí místo bezprostředně za tunelem a že ze spisové dokumentace vyplývá, že rychlost vozidla byla změřena v úseku platnosti omezení nejvyšší dovolené rychlosti na 80 km/h. Krajský soud se tak s žalobní námitkou vypořádal dostatečným způsobem.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná, a proto ji podle zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

[17] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti, nemají účastníci podle , ve spojení s , právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 5. května 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu