Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 77/2016 - 17

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce, v právní věci žalobce: Mgr. Ing. L V, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/5113-913, a ze dne 8. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/5098-913, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2016, č. j. – 31,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá .

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále „krajský soud“) se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/5113-913, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015, č. j. 98678/2015/CBU, a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž nebyl stěžovateli přiznán doplatek na bydlení. Toutéž žalobou se stěžovatel domáhal také zrušení rozhodnutí ze dne 8. 1. 2016, č. j. MPSV-2016/5098-913, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2015, č. j. 98670/2015/CBU, a potvrzeno prvostupňové rozhodnutí, jímž rovněž nebyl stěžovateli přiznán příspěvek na živobytí.

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích

Společně se žalobou požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, avšak v jeho případě není ustanovení zástupce nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Nebyly tak splněny obě kumulativní podmínky pro ustanovení zástupce podle (dále „ “), proto krajský soud návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl. Zohlednil především skutečnost, že žaloba podaná stěžovatelem je úplná a splňuje veškeré náležitosti požadované zákonem, stěžovatel se v problematice orientuje a je schopen samostatně hájit své zájmy.

Kasační stížnost

Kasační stížností napadá stěžovatel usnesení krajského soudu z důvodu podle ustanovení Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že ustanovení zástupce není v projednávané věci třeba k ochraně jeho práv. Soud se podle něj měl zabývat jeho tvrzeními obsaženými v návrhu na ustanovení zástupce, zejména poukazem na složitost projednávané věci a její význam pro další život stěžovatele a jeho „nulové zkušenosti“ se soudním řízením. Opomenutím těchto hledisek soud podle názoru stěžovatele porušil zásadu rovnosti účastníků a též d. Stěžovatel odkazuje ohledně hledisek, z nichž má soud posuzovat potřebnost ustanovení zástupce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. – 45, publikovaný pod č. NSS (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Stěžovatel též poukazuje na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž soudy mají aplikovat a interpretovat i podústavní právo pohledem ochrany základních práv a svobod. Nelze vycházet pouze z úvahy, že žaloba byla podána v perfektním stavu. Navrhuje proto kasační stížností napadené usnesení krajského soudu zrušit.

Posouzení Nejvyšším správním soudem

Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění podmínek řízení. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti ( ). V kasační stížnosti, kterou podal včas ( ), uplatňuje přípustné důvody podle Podle závěrů usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. – 19, v případě kasačních stížností směřujících proti usnesením krajských soudů o neustanovení zástupce se obecně nevybírá soudní poplatek za řízení o takových kasačních stížnostech a zároveň se v řízení o těchto kasačních stížnostech nevyžaduje splnění podmínky povinného zastoupení v řízení o kasační stížnosti ( ). Kasační stížnost je tedy věcně projednatelná.

Následně posoudil kasační stížnost v souladu s a 4 , vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížnostními důvody. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Nejvyšší správní soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2012 došlo novelou ( ) ke zpřísnění podmínek pro ustanovování zástupce a zúžení této možnosti na případy vskutku závažné jak z hlediska svého dopadu na účastníka, tak i z hlediska právní náročnosti věci. Zatímco dříve postačovalo prokázat potřebnost ustanovení zástupce k ochraně práv účastníka, nyní musí být toto ustanovení nezbytně třeba. Více než dříve tedy bude ustanovení zástupce na základě žádosti účastníka řízení institutem výjimečným (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2013, č. j. – 21.) Zároveň podle judikatury Nejvyššího správního soudu institut ustanovení zástupce není obecně institutem sloužícím k zajištění zastoupení nemajetných účastníků řízení bez právnického vzdělání, nýbrž institutem, jenž má být využit až v případě, kdy nemajetný účastník, bez ohledu na své vzdělání, není způsobilý bránit svá práva před soudem sám. Soud tedy při rozhodování o žádosti o ustanovení zástupce zvažuje, nakolik je stěžovatel sám způsobilý se před soudem hájit. Přitom přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům stěžovatele a k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí účastníka řízení o jeho právech v soudním řízení a vůbec o právních poměrech v České republice (srovnej například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2011, č. j. - 135, ze dne 28. 8. 2013, č. j. - 21, ze dne 5. 1. 2012, č. j. – 18, nebo ze dne 21. 5. 2015, č. j. – 14).

V posuzované věci ze spisu krajského soudu zdejší soud zjistil, že důvodem pro nepřiznání příspěvku na živobytí v případech, napadených žalobou u krajského soudu, bylo to, že stěžovatel nedoložil všechny rozhodné podklady pro posouzení nároku na tento příspěvek. Jeho žádosti o uvedený příspěvek tedy byly zamítnuty podle 49 odst. 5 , o pomoci v hmotné nouzi. Zdejší soud již v tomto kontextu nesdílí stěžovatelův názor o právní složitost sporu, jehož jádrem je zjevně posouzení skutkových okolností správního řízení, nikoliv komplikované právní otázky. Kromě toho nemůže přehlédnout, že stěžovatelem podaná žaloba je způsobilá k projednání správním soudem, obsahuje i odkazy na judikaturu a relevantní zákonná ustanovení, včetně argumentace zpochybňující důvody zamítnutí žádosti stěžovatele o příspěvek na bydlení. S ohledem na úroveň formulace podané žaloby, svědčící o dobré stěžovatelově orientaci stěžovatele v právním řádu České republiky, se také Nejvyšší správní soud nedomnívá, že by k ochraně stěžovatelových práv v soudním řízení před krajským soudem bylo nezbytně třeba zastoupení ustanoveným advokátem. Odkazuje-li stěžovatel na své nulové zkušenosti se soudním řízením, je vhodné připomenout, že Nejvyšší správní soud v současné době eviduje 21 (skončených i neskončených) řízení, v nichž stěžovatel vystupuje v obdobných věcech jako žalobce. Nepochybně tedy již má jisté zkušenosti s řízeními před správními soudy a jeho námitka se tak v uvedené části jeví jako nepřípadná.

Nejvyšší správní soud tedy, po posouzení stěžovatelových kasačních námitek, dospěl k závěru, že krajský soud posoudil existenci podmínek pro ustanovení zástupce v posuzované věci správně. Kasační důvod dle tak není dán. Nejvyšší správní soud proto posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou a jako takovou ji podle věta druhá zamítl.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení , ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů nenáleží.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. května 2016

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu