Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 65/2016 - 32

- 33

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: S. P., zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, s adresou pro doručování náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14. 4. 2015, čj. MV-22867-5/VS-2015, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2016, čj. - 30,

t a k t o :

Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaný usnesením ze dne 7. 1. 2015, čj. OSZ-73487-4/M-Mš-2015 zastavil řízení o žádosti žalobce o vydání nového rozhodnutí ve věci poskytnutí jednorázového příspěvku podle , o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ").

[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který ministr vnitra rozhodnutím ze dne 14. 4. 2015, čj. MV-22867-5/VS-2015 zamítl se závěrem, že žádost žalobce neodůvodňuje zahájení nového řízení.

[3] Žalobce napadl rozhodnutí ministra vnitra žalobou u Městského soudu v Praze. Ten rozsudkem ze dne 27. 1. 2016, čj. – 30 uvedené rozhodnutí zrušil a vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že žádost žalobce o vydání nového rozhodnutí byla opodstatněná, odůvodňovala zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí. Zastavení řízení o této žádosti, potvrzené rozhodnutím ministra vnitra, bylo proto v rozporu se zákonem.

[4] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností opírající se o kasační důvod podle Namítal nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předcházejícím řízení.

[5] Součástí kasační stížnosti učinil stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku podle ve spojení s Tvrdil, že právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

[6] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že k takovému postupu není důvod. Poukázal na závěry plynoucí z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, čj. – 58, jakož i na některá další rozhodnutí kasačního soudu.

[7] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že odkladný účinek kasační stížnosti nelze přiznat, neboť podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle ve spojení s nejsou v případě stěžovatele splněny.

[8] Kasační stížnost nemá podle odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení až 5 se užije přiměřeně. Podle lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[9] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního působení. Kasační stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, čj. - 33).

[10] Má-li Nejvyšší správní soud kasační stížnosti přiznat odkladný účinek, musí být splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, čj. - 58).

[11] Aby Nejvyšší správní soud mohl posoudit, zda jsou splněny výše uvedené předpoklady, je třeba, aby stěžovatel dostatečně určitě tvrdil, jakou újmu pro něj právní následky rozhodnutí znamenají, ale též z jakých konkrétních okolností to dovozuje. Je také povinen prokázat, že újma vzniklá na jeho straně je nepoměrně větší, než újma, která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Ohledně naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku nese stěžovatel nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní.

[12] Stěžovatel v posuzovaném případě vznik nepoměrně větší újmy dostatečně určitě netvrdil. Neodůvodnil a ani neupřesnil, v čem konkrétně by měl spočívat nepoměr újmy na jeho straně oproti újmě, jež by přiznáním odkladného účinku mohla být způsobena třetím osobám. Uvedené skutečnosti proto nemohl ani prokázat. Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatele totiž spočíval pouze v citaci Nejvyšší správní soud tudíž nemohl posoudit naplnění všech zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku.

[13] Stěžovatel neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní o tom, že v jeho případě jsou splněny podmínky vyplývající z Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Tím však soud nikterak nepředjímá budoucí rozhodnutí o věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 6. dubna 2016

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu