Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 54/2016 - 13

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: PhDr. H. P., proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. – 40,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. – 40, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

[1] Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodnutím ze dne 15. 5. 2015 odmítl žádost žalobkyně o poskytnutí informací podle , o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání k žalovanému. Žalobou podanou u městského soudu se poté domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného, kterou spatřovala v tom, že v zákonné lhůtě nerozhodl o jejím odvolání. S žalobou spojila také žádost o osvobození od soudních poplatků.

[2] Městský soud žalobkyni osvobození od soudních poplatků v záhlaví uvedeným usnesením nepřiznal. Vzal přitom v úvahu, že předmětem řízení byla žádost žalobkyně o poskytnutí informace ze spisu v řízení o její žalobě vedeném pod sp. zn. , tedy v řízení, jehož byla účastníkem (krajský soud v usnesení nesprávně uvádí spisovou značku žádosti o poskytnutí informace , z kontextu je však zřejmé, že měl na mysli soudní spis sp. zn. ). Podle soudu se lze rovněž oprávněně domnívat, že vzhledem k velkému množství žalob žalobkyně vedených u městského soudu již není smyslem řízení a jednotlivých návrhů ochrana jejích práv, ale postupně se jím stává samotné vedení sporu.

[3] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu , (dále jen „“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud podle stěžovatelky nesprávně formuloval výrok, neboť dle má soud žádost o osvobození od soudních poplatků zamítat, a ne osvobození „nepřiznat“. Dále ve stížnosti namítá, že senát 6 A má vůči ní „stranný poměr“. Nepokrytě totiž nadržuje státní moci, čímž vytváří prostor k pokračujícímu porušování zákona. Státu vysílá signál, že může stěžovatelčina práva porušovat a ona se soudní ochrany nedomůže. Na závěr stěžovatelka navrhuje spojení řízení s řízeními o kasačních stížnostech proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2016, čj. – 26, a ze dne 23. 2. 2016, čj. – 20.

II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[4] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou projednatelnosti kasační stížnosti. Stěžovatelka nezaplatila současně s podáním kasační stížnosti soudní poplatek ani není v řízení o kasační stížnosti zastoupena advokátem a rovněž neprokázala, že by sama měla vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( ). V daném typu řízení však může Nejvyšší správní soud přikročit k meritornímu přezkumu i přes tento procesní nedostatek. Pokud je totiž cílem nyní posuzované kasační stížnosti přezkoumání rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, pak by se trváním na uhrazení soudního poplatku za kasační stížnost a povinném zastoupení jen řetězil problém, jenž má být rozhodnutím o této kasační stížnosti vyřešen (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. – 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS).

[5] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( ).

[6] Kasační stížnost je důvodná.

[7] Ze spisu městského soudu vyplývají následující skutečnosti. Žaloba stěžovatelky na ochranu proti nečinnosti žalovaného a žádost o osvobození od soudního poplatku byla městskému soudu doručena dne 11. 8. 2015. Dne 14. 9. 2015 stěžovatelka zaslala soudu zpětvzetí žaloby, které odůvodnila tím, že žalovaný již konal a odstranil tak svou nečinnost. Až poté, dne 23. 2. 2016, vydal městský soud nyní napadené usnesení, kterým stěžovatelce nepřiznal osvobození od soudních poplatků.

[8] O obsahově téměř totožných kasačních stížností stěžovatelky, směřující taktéž proti usnesením městského soudu o neosvobození od soudních poplatků, vydaným až poté, co stěžovatelka vzala svou žalobu zpět, Nejvyšší správní soud v nedávné době rozhodoval dvakrát (viz rozsudky ze dne 13. 1. 2016, čj. – 17 a ze dne 21. 1. 2016, čj. – 15). V obou případech přitom dospěl k závěru, že je třeba usnesení městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Za situace, kdy je nyní souzená věc skutkově i právně obdobná shora popsanému, nemá Nejvyšší správní soud důvod odklonit se od svého již vysloveného názoru.

[9] Podle „soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět“. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka svou žalobu vzala zpět (na rozdíl od věcí řešených Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ), měl městský soud na její podání reagovat a řízení o žalobě zastavit podle shora citovaného ustanovení , nikoli rozhodovat o osvobození od soudních poplatků. Jakýkoliv jiný postup je v rozporu s citovanými ustanoveními zákona a dispoziční zásadou, na níž je řízení před správními soudy založeno. Svým postupem zatížil městský soud řízení o žalobě vadou, k níž je Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( ) a která opodstatňuje zrušení napadeného usnesení.

[10] Námitku spočívající ve spatřované „strannosti“ rozhodujícího senátu 6 A soud neshledal důvodnou. Jednak tvrzení žalobkyně o nadržování není nijak konkretizováno, jednak její důvod nespokojenosti zřejmě vyvěrá z toho, jak městský soud o jejích podáních rozhoduje. Okolnost spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech přitom není důvodem k vyloučení soudce (viz ).

III. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti

[11] Nejvyšší správní soud nepřistoupil ke spojení nyní projednávané věci s jinými řízeními stěžovatelky. Jak uvedeno v bodě [9] tohoto rozhodnutí, řízení, která stěžovatelka navrhovala spojit, vykazují od tohoto řízení relevantní odlišnosti, pro které není vhodné je spojovat (stěžovatelka v nich nevzala žaloby zpět).

[12] Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení ( věta první ). V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ) a řízení o stěžovatelčině žalobě proti nečinnosti žalovaného zastaví z důvodu jejího zpětvzetí. Městský soud rozhodne jak o náhradě nákladů řízení o žalobě (přitom s ohledem na text zpětvzetí obsahující též důvody, proč stěžovatelka zvolila tento procesní postup, zváží aplikaci věta druhá ), tak i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2016

JUDr. Marie Žišková

předsedkyně senátu