Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 47/2016 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: T. K. P., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2015, čj. CPR-23647-7/ČJ-2015-930310-V242, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2016, čj. -25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a argumenty kasační stížnosti

[1] Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 2. 6. 2015, čj. KRPA-235246-62/ČJ-2014-000022, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle . , o pobytu cizinců na území České republiky, neboť pobýval na území České republiky bez platného víza či povolení k pobytu; doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na 18 měsíců.

[2] Ve vztahu k případnému zásahu do jeho soukromého a rodinného života žalobce v průběhu správního řízení uvedl, že je ženatý; jeho rodina – matka, manželka a děti žijí ve Vietnamu. Na území České republiky má přítelkyni, se kterou se občas vídá, paní V. T. H. V.. Ta při výslechu vyloučila, že by s žalobcem žila ve společné domácnosti. K jejich vztahu uvedla, že žalobce bydlí v jejím obchodě s potravinami, který hlídá. Ona bydlí čtyři roky se svou kamarádkou. S žalobcem se stýká, označuje jej za přítele. Ona má ve Vietnamu manžela a dvě děti, se kterými je v telefonickém kontaktu. Žalobce se nepodílí na chodu její domácnosti, protože nevydělává žádné peníze. Za práci v obchodě mu neplatí, pouze mu poskytuje jídlo a ubytování.

[3] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil dobu, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na 1 rok. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

[4] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem zamítl s tím, že žalobce pobýval na území České republiky nelegálně a nepokoušel se pobyt nijak upravit. Městský soud přitom neshledal, že by vyhoštění žalobce představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života.

[5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku namítl jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, neboť městský soud se dostatečně nevypořádal s jeho žalobní argumentací vztahující se k údajně nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci a přiměřenosti zásahu správního vyhoštění do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Městský soud se také nevypořádal s námitkou týkající se nutnosti správního vyhoštění.

[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

II.

Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[7] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti a předpoklady věcné projednatelnosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, napadá rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je řádně zastoupen ( ). Důvodnost kasační stížnosti poté posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů ( a 4 ); neshledal přitom, že by napadené rozhodnutí či řízení jeho vydání předcházející trpěly vadami, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.

[8] Stěžovatel v kasační stížnosti, resp. jejím doplnění, uvádí, že rozsudek městského soudu napadá také z důvodu nesprávného právního posouzení dle , právní závěry městského soudu však ve skutečnosti nezpochybňuje, nýbrž pouze namítá, že se městský soud s jeho žalobními námitkami nedostatečně vypořádal. Jedinou námitkou obsaženou v kasační stížnosti proto zůstává námitka nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu dle

[9] Ve své ustálené judikatuře Nejvyšší správní soud opakovaně konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak posoudil skutečnosti pro věc podstatné, (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. -75, č. NSS). Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by v napadeném rozhodnutí městského soudu absentoval některý z výše uvedených požadavků. Městský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal.

[10] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu v tom, že se městský soud nedostatečně zabýval jeho námitkami vztahujícími se k údajně nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu věci a přiměřenosti i nutnosti zásahu do jeho soukromého a rodinného života uloženým správním vyhoštěním.

[11] Kasační námitka však důvodná není.

[12] Městský soud konstatoval, že „souhlasí s posouzením vazeb žalobce k vietnamské přítelkyni, která byla v průběhu správního řízení vyslechnuta. Soud se ztotožňuje se správním orgánem, že jejich vztah není natolik intenzivní a vážný, aby nebylo možno žalobci uložit správní vyhoštění. Žalobce s přítelkyní nežije ve společné domácnosti a na chodu její domácnosti se nepodílí. Jejich vztah je založen na tom, že se stýkají pouze v práci, a to jak pracovně, tak i soukromě. Žalobce i paní V. T. H. V. měli možnost se k věci vyjádřit a skutečnost, že přítelkyně žalobce nevystupovala v řízení jako vedlejší účastnice řízení, nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí. Žalobce na území České republiky nemá jiné žádné vazby a délka jeho pobytu není natolik dlouhá, aby již nebyla možná jeho zpětná integrace v zemi původu, kde žije jeho rodina.“ Správní orgány přitom dle městského soudu zjistily skutkový stav dostatečně a v potřebném rozsahu. Ve vztahu k nutnosti uložení správního vyhoštění městský soud uvedl, že stěžovatel „od 22.3.2014 do 15.6.2014, kdy byl zajištěn, pobýval na území bez platného povolení k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Žalobce svůj neoprávněný pobyt nikterak nepopírá. Soud souhlasí se závěry správního orgánu, že závažnost protiprávního jednání žalobce plně odůvodňuje vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalobce pobýval na území České republiky nelegálně, nepokoušel se pobyt nijak upravit, a proto mu muselo být zřejmé, že bude muset z České republiky vycestovat.“

[13] Přestože městský soud pojal odůvodnění svého rozsudku stručně, Nejvyšší správní soud ho nepovažuje za nepřezkoumatelné, neboť je z něho zřejmé, jaký skutkový stav vzal městský soud za prokázaný a jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. I věcně lze s právními závěry městského soudu souhlasit, neboť jimi nebylo vyjádřeno nic, co by odporovalo stabilizované judikatuře vztahující se k přezkumu správních rozhodnutí o vyhoštění v kontextu práva na respektování soukromého a rodinného života.

III.

Závěr a náklady řízení

[14] Nedůvodnou kasační stížnost proto Nejvyšší správní soud dle zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle

[15] O akcesorickém návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo třeba zvlášť rozhodovat, neboť rozhodl bezodkladně o samotné kasační stížnosti.

[16] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch a žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho úřední činnosti, nemá ani jeden z nich dle , ve spojení s , právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu