Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 209/2014 - 36

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: M. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 17. 6. 2014, č. j. MV-52496-4/VS-2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2014, č. j. – 43,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2014, č. j. – 43, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 17. 6. 2014, č. j. MV-52496-4/VS-2014 podle , (dále jen „ “), zamítl rozklad původního žalobce A. V. proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru sociálního zabezpečení ze dne 12. 2. 2014, č. j. OSZ-73269-5/M-Mř-2014, kterým byl původnímu žalobci přiznán jednorázový příspěvek podle a 3 , o poskytnutí jednorázového příspěvku ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, ve znění (dále jen „ ), ve výši 1800 Kč.

Původní žalobce A. V. napadl uvedené rozhodnutí žalovaného žalobou podanou dne 15. 7. 2014 u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud výše uvedeným rozsudkem ze dne 29. 9. 2014 rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Dovodil, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, protože v němž žalovaný nespecifikuje podklady Ministerstva obrany, z nichž má vyplývat, že v průběhu služby u technických praporů bylo umožňováno čerpání dovolené, resp. bylo snadnější než u pomocných technických praporů. Současně ovšem městský soud dovodil, že tento dílčí důvod nepřezkoumatelnosti nebrání přezkumu rozhodnutí žalovaného z hlediska uplatněných žalobních bodů. Uvedl, že mezi účastníky není sporná otázka poskytnutí jednorázového příspěvku jako náhrady mzdy za dovolenou vztahující se k době, kdy byl původní žalobce zařazen v pomocných technických praporech. Spornou zůstala otázka aplikovatelnosti v souvislosti se zařazením původního žalobce do technických praporů v období od 1. 5. 1954 do 29. 11. 1954. Městský soud s odkazem na , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, pokládal za zásadní, že perzekuce v technických praporech je postavena na roveň perzekuci v pomocných technických praporech. ovšem v nárok na poskytnutí jednorázového příspěvku jako náhrady mzdy za dovolenou spojuje se zařazením „do silničních praporů ženijního vojska, pomocných technických praporů a vojenských báňských oddílů (dále jen „vojenský tábor nucených prací“)“. Technické prapory v tomto ustanovení zmíněny nejsou. Městský soud vzal dále v úvahu, že nařízení vlády se podle y vydává k provedení zákona, přičemž v projednávané věci jde o provedení zákona, který nečiní rozdílu mezi perzekucí v technických praporech a perzekucí v pomocných technických praporech. Městský soud dovodil, že jestliže nejsou v zmíněni občané zařazení do technických praporů, jde o mezeru v zákoně, kterou je třeba odstranit interpretací citovaného ustanovení, jež je v souladu s uvedeným zákonem, který nerozlišuje mezi perzekucí v pomocných technických praporech a technických praporech. V této souvislosti městský soud odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2007, č. j. – 29, a ze dne 29. 6. 2007, č. j. – 71, a dospěl k závěru, že postup žalovaného byl nezákonný. Dále městský soud uvedl, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně byl původnímu žalobci ve výrokové části přiznán příspěvek za období zařazení v pomocných technických praporech, ale o zbytku jeho žádosti (za období zařazení v technických praporech) nebylo ve výrokové části rozhodnuto; původním žalobcem uplatněný nárok byl ve zbytku vypořádán jen v odůvodnění rozhodnutí. Rozhodnutí však mělo obsahovat dva výroky, a to výrok o částečném vyhovění žádosti a výrok o jejím částečném zamítnutí. Městský soud uvedl, že k tomuto pochybení nepřihlížel, neboť nebylo v žalobě namítáno.

Proti rozsudku městského soudu ze dne 29. 9. 2014 podal žalovaný včasnou kasační stížnost, ve které namítl, že původní žalobce před vydáním rozsudku městského soudu zemřel a městský soud proto měl řízení podle , (dále jen „ “), přerušit.

Dále žalovaný uvedl, že vdova po původním žalobci M. V. jako osoba oprávněná podle , zažádala po smrti svého manžela (původního žalobce) u Ministerstva vnitra o poskytnutí jednorázového příspěvku a její nárok byl uspokojen rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 18. 11. 2014, č. j. OSZ-73269-16/M-Pž-2014.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasační stížnosti, přičemž zjistil, že řízení před městským soudem bylo zmatečné, neboť chyběly podmínky řízení [ ], k čemuž byl povinen přihlédnout i bez návrhu ( ).

Podmínkami řízení se rozumí podmínky, za nichž soud může rozhodnout ve věci samé ( ve spojení s ). Nedostatek některé podmínky nebo její zánik v průběhu řízení má procesní následky odvislé od toho, zda jde o nedostatek podmínky odstranitelný či neodstranitelný. Vždy však nedostatek některé z podmínek řízení způsobuje, že soud nemůže vydat meritorní rozhodnutí, dokud nebude daný nedostatek odstraněn. Podmínkami řízení jsou takové podmínky, bez jejichž existence nemůže dojít k rozhodnutí ve věci samé. Teorie procesního práva, a ve shodě s ní soudní praxe, řadí mezi podmínky řízení mimo jiné způsobilost být účastníkem řízení. Postup soudu v případě, že účastník během řízení ztratí způsobilost být účastníkem řízení (u fyzické osoby smrtí, popřípadě prohlášením za mrtvou), je upraven v ve spojení s

Ztratí-li účastník řízení po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení a je-li možné s ohledem na povahu věci pokračovat v řízení, soud usnesením rozhodne, s kým bude v řízení pokračováno ( ); v řízení lze pokračovat až po právní moci usnesení. Procesním nástupcem fyzické osoby, která zemřela (byla prohlášena za mrtvou), jsou zpravidla její dědici, resp. ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde ( , přičemž v daném případě platí také speciální právní úprava dle ). Lze obecně uvést, že pokud soud pokračoval v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, aniž by přihlédl k tomu, že žalobce ztratil způsobilost být účastníkem řízení, jestliže pokračoval v řízení, aniž by bylo pravomocně rozhodnuto, s kým bude v řízení pokračováno, a v dalších obdobných případech, které měly za následek stav, že soud nepokračoval v řízení jen s tím, kdo byl pravomocně určen jako procesní nástupce žalobce, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, je řízení před soudem zmatečné, neboť chyběly podmínky řízení [ ]. Jedná se o takovou vadu, která je sama o sobě důvodem ke zrušení kasační stížností napadeného rozsudku Nejvyšším správním soudem. Rozhodující je přitom objektivní stav. V projednávané věci není proto ani významné, že městský soud při svém rozhodování zřejmě nevěděl o tom, že původní žalobce v průběhu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

Z obsahu soudního spisu vyplývá, že původní žalobce A. V. zemřel dne X, městský soud ovšem o jeho smrti zjevně nevěděl, proto pokračoval v řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele, aniž by podle ve spojení s pravomocně rozhodl, s kým bude v řízení místo zesnulého A. V. pokračováno, a dne 29. 9. 2014 vydal napadený rozsudek.

Městský soud předložil spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu správnímu soudu, který ho však dne 26. 2. 2015 vrátil zpět městskému soudu bez věcného vyřízení, a to s odůvodněním, že městský soud dosud nerozhodl o procesním nástupci původního žalobce, proto ani rozsudek městského soudu ze dne 29. 9. 2014 nemohl být řádně doručen všem účastníkům řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele (v důsledku úmrtí původního žalobce zanikla také plná moc, kterou udělil advokátovi JUDr. Lubomíru Müllerovi) a tudíž není dosud v právní moci. Nejvyšší správní soud proto městskému soudu uložil, aby rozhodl o procesním nástupci zesnulého žalobce A. V. v řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele. Městský soud tak učinil usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. – 70, které dne 16. 2. 2016 nabylo právní moci. Rozsudek městského soudu ze dne 29. 9. 2014 byl procesní nástupkyni původního žalobce M. V. doručen dne 17. 3. 2016.

Z výše uvedeného vyplývá, že řízení před městským soudem bylo zmatečné. V době vydání napadeného rozsudku totiž chyběly podmínky řízení, neboť městský soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vůči původnímu žalobci, který již v té době neměl způsobilost být účastníkem řízení. Nejvyššímu správnímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém městský soud také přihlédne ke všem skutečnostem, které v průběhu řízená nastaly a které mohou být pro další řízení relevantní.

Městský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v tomto rozsudku ( ). V novém rozhodnutí městský soud taktéž rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2016

JUDr. Lenka Matyášová

předsedkyně senátu