Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 41/2016 - 26

Stěžovatel kasační stížnost výslovně zúžil pouze na výrok I. napadeného rozsudku a zdůvodnil ji tak, že podle jeho názoru jsou v projednávané věci dány důvody k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Důvody, pro které by mu měl být humanitární azyl udělen, stěžovatel v kasační stížnosti rozvedl; jednalo se o naléhavou potřebu jeho péče o vážně nemocnou manželku a též o společnou nezletilou dceru. Zároveň stěžovatel uvedl, že krajský soud měl ustanovení § 14 zákona o azylu na posuzovanou věc aplikovat z úřední povinnosti a to i přes fakt, že stěžovatel v žalobě takový žalobní bod nevymezil.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že stěžovatel uplatnil v žalobě pouze argumentaci směřující proti zamítnutí jeho žádosti o udělení doplňkově ochrany podle ustanovení § 14a zákona o azylu. Též dodal, že udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu dle jeho názoru důvody uváděné stěžovatelem nepodporují.

Nejvyšší správní soud zjistil ze spisu krajského soudu, že v žalobě ze dne 21. 11. 2012 stěžovatel jako důvody žaloby namítl obecně porušení , (dále „ “) s tím, že dostatečně nezjistil skutkový stav, a porušení s tím, že žalovaný nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy. Porušení citovaných ustanovení stěžovatel v žalobě namítal „v souvislosti s zákona o azylu, neboť žalovaný dostatečně nezvážil jeho aplikaci a důvody pro udělení doplňkové ochrany jsou dány“. Podáním ze dne 11. 1. 2013 ustanovený zástupce jednak reagoval na vyjádření žalovaného k žalobě stěžovatele a jednak také rozvedl důvody pro udělení doplňkové ochrany, jež podle jeho názoru byly v posuzované věci dány.

Stěžovatel tedy v žalobě vymezil žalobní body tak, že brojil pouze proti neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. V kasační stížnosti však stěžovatel nově uplatňuje argumentaci, podle níž existují v posuzované věci též důvody pro udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu.

Nejvyšší správní soud připomíná, že podle není kasační stížnost přípustná, opírá-li se o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač tak učinit mohl. Podle ustálené judikatury tohoto soudu platí, že „důvody kasační stížnosti lze opřít jen o takové konkrétní právní či skutkové důvody, jež byly v řízení před krajským soudem přípustně uplatněny, a tedy alespoň v základních rysech formulovány v žalobních bodech [ ] obsažených v žalobě či jejím včasném rozšíření, a případně dále (i po uplynutí lhůty k podání či rozšíření žaloby) upřesněny či podrobněji rozvedeny, aniž by tím byly rozšiřovány. To platí jen za předpokladu, že uvedené právní či skutkové důvody mohl stěžovatel v žalobě či jejím včasném rozšíření uplatnit.“(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. – 43, publikovaný pod č. 685/2005 Sb. NSS; všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

Stěžovatel v kasační stížnosti ovšem uvedl zcela nové důvody, oproti žalobním bodům uplatněným v žalobě před krajským soudem. Není přitom pochyb, že nové důvody uplatněné až v kasační stížnosti mohl stěžovatel bez jakýchkoliv obtíží uplatnit řádně v žalobě jako žalobní body. Stěžovatel však žalobní body omezil pouze na argumentaci směřující proti neudělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Kasační stížnost je tedy nepřípustná, neboť se opírá pouze o nové důvody neuplatněné v žalobě, které stěžovatel v žalobě uplatnit mohl.

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl podle (ve spojení s ustanovením ) jako návrh nepřípustný.

Nad rámec nutného zdůvodnění považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poznamenat, že krajský soud nebyl oprávněn překročit půdorys soudního přezkumu, určený žalobními body, a přezkoumat z úřední povinnosti rozhodnutí žalovaného též ve vztahu k neudělení humanitárního azylu podle zákona o azylu, neboť by tím porušil dispoziční zásadu, jíž je řízení před správními soudy ovládáno (srovnej ). Nejvyšší správní soud si je vědom, že v případě žalob ve věcech mezinárodní ochrany i taková možnost přichází v úvahu, podle ustálené judikatury se však tento postup uplatní pouze v případech, kdy by byly dány důvody k ochraně žalobce před hrozící vážnou újmou v zemi původu, které žalovaný nezohlednil a již nepřichází v úvahu žádné další řízení, v němž by mohla být ochrana poskytnuta. Podle ustálené judikatury se v takových případech aplikuje zásada non-refoulement, takže krajský soud je k existenci hrozící újmy v zemi původu oprávněn přihlédnout i mimo rámec žalobních bodů (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č. j. – 84, publ. pod č. 2288/2011 Sb. NSS). Taková situace však v posuzované věci nenastala, neboť krajský soud zčásti rozhodnutí žalovaného zrušil a žalovaný tak bude znova rozhodovat o udělení doplňkové ochrany stěžovateli. Navíc v řízení před krajským soudem vyplynulo, že stěžovatel již nemá v současnosti uloženo správní vyhoštění, neboť novým rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 20. 2. 2013,

č. j. CPR-14831-4/ČJ-2012-930310-V214, byla zrušena platnost rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 24. 11. 2010. Proto z okolností zjištěných krajským soudem ani nevyplývá, že by stěžovatel byl aktuálně nucen vycestovat.

Nejvyšší správní soud pro úplnost rovněž dodává, že považuje za procesně přípustné i zrušení rozhodnutí žalovaného krajským soudem pouze v části (tj. v posuzované věci pouze ve výroku týkajícím se neudělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu). Takový postup krajského soudu je i v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srovnej rozsudek ze dne 22. 11. 2011, č. j. – 300).

Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle (v kontextu s ), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba (v tomto případě kasační stížnost) odmítnuta.

Stěžovateli byl usnesením krajského soudu ze dne 30. 11. 2012, č. j. – 22 ustanoven zástupcem JUDr. Stanislav Moural, MBA, advokát. Ustanovený zástupce stěžovatele předložil podáním ze dne 10. 3. 2016 zdejšímu soudu vyčíslení své odměny za zastupování v řízení o kasační stížnosti. Požadoval odměnu za dva úkony právní služby, a to zpracování kasační stížnosti a vyjádření k informaci o probíhajícím řízení ze dne 10. 3. 2016. Nejvyšší správní soud však výrokem III. tohoto usnesení přiznal ustanovenému zástupci odměnu pouze za sepis a podání kasační stížnosti, což je úkon dle , advokátní tarif. Vyjádření k informaci o probíhajícím řízení ze dne 10. 3. 2016 nelze považovat za úkon právní služby podle citovaného ustanovení advokátního tarifu, neboť nejde o podání ve věci samé. Za jeden úkon právní služby tedy zdejší soud přiznal odměnu ve výši 3.100 Kč (srovnej , , advokátního tarifu) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (srovnej advokátního tarifu). Ustanovený zástupce soudu doložil, že je plátcem DPH, proto soud zvýšil odměnu o DPH. Celkově tak náleží ustanovenému zástupci stěžovatele za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměna 4.114 Kč. Podle věta prvá za středníkem hradí v tomto případě hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování stát.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2016

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu