Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 As 93/2015 - 34.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 As 93/2015 - 34
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobců: a) Ing. L. G., b) H. G., oba zast. JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem Štefánikova 1/65, Praha 5, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2011, č. j. ZKI-O-59/565/2011/Ves, za účasti osoby zúčastněné na řízení: P. J., v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 5 A 259/2011 – 69,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2015, č. j. 5 A 259/2011 – 69, se zrušuje.
II. Žaloba proti rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 20. 6. 2011, č. j. ZKI-O-59/565/2011/Ves, se odmítá.
III. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé“) domáhají zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s. “), zamítnuta jejich žaloba proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí žalovaného. Tím bylo k jejich odvolání změněno rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram (dále jen „katastrální úřad“), ze dne 9. 2. 2011, č. j. OR-834/2003-211. Těmito rozhodnutími bylo rozhodováno o návrhu žalobců na opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 zákona č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon “).
[2] Stěžovatelé v podané žalobě uvedli, že mají ve společném jmění manželů pozemek p. č. 373/2 o výměře 17 658 m2 (dále jen „pozemek PK 373/2“) a pozemek p. č. 375/6 o výměře 10 576 m2 (dále jen pozemek PK 375/6“), vedené ve zjednodušené evidenci – parcely původní pozemkový katastr (PK), v k.ú. Malá Hraštice. Napadené rozhodnutí z hlediska svého obsahu a zamýšleného výsledku neposkytlo ochranu jejich vlastnickému právu a namísto odstranění namítaného pochybení spočívajícího v neexistenci parcely vedené v katastru nemovitostí pod p. č. 373/2 o výměře 1692 m2 (dále jen „parcela KN 373/2“) bez vlastníka a bez listu vlastnictví, jsou nastolena další pochybení. Katastr nemovitostí obsahuje údaje ohledně parcely KN 373/2, druh pozemku ostatní plocha, využití – ostatní komunikace, přičemž pro zápis tohoto pozemku, včetně charakteru jeho využití, není k dispozici jakýkoli právní nebo věcný podklad. Správním orgánům se nepodařilo existenci parcely KN 373/2 postavit na jisto, tuto neexistující parcelu dále rozparcelovaly a jednotlivé dílčí parcely vsunuly nebo zahrnuly do řádně zapsaných stávajících pozemků a tedy místo jednoho nesprávného údaje již existuje pět takovýchto zápisů. Další výrok změnil obsah jejich vlastnických práv, neboť část jejich pozemku PK 375/6 má být dotčena novým pozemkem p. č. 373/8 o výměře 331 m2. Tím došlo k jejímu svévolnému oddělení a označení jako ostatní komunikace. Prohlásit část pozemku za komunikaci není v pravomoci žalovaného, zvláště když nikdy neexistující parcela KN 373/2 nebyla ani v minulosti komunikací, ale byla a je dosud travnatou plochou. Každý má právo, aby skutečnosti, které se zapisují do katastru nemovitostí a které se ho dotýkají, byly zapsány správně. Provedením opravy v podobě napadeného rozhodnutí byli stěžovatelé kráceni na svých vlastnických právech. Brojili i proti tomu, že se žalovaný nedržel závazného právního názoru, který vyslovil v dřívějším zrušujícím rozsudku městský soud.
[3] Městský soud dospěl k závěru, že žalovaný se držel dříve vysloveného právního názoru. Důvod vzniku parcely KN 373/2 jím byl vysvětlen a doložen příslušnými doklady tak, že tato parcela vznikla v roce 1960 v rámci jednotné evidence půdy a postupně byla v evidenci nemovitostí evidována jako místní komunikace. Pro jednotnou evidenci půdy byly podstatné užívací, nikoliv vlastnické vztahy. Podle § 29 odst. 1 katastrálního zákona došlo k přímému převzetí údajů z evidence nemovitostí do katastru nemovitostí. Předmětem řízení o opravě chyby byla parcela KN 373/2, která nebyla evidována na žádném listu vlastnictví, protože se nacházela v parcelách různých vlastníků evidovaných zjednodušeným způsobem. Z tohoto důvodu musel katastrální úřad k tomu, aby se mohl zabývat legitimitou k podání návrhu na opravu, obnovit parcely nebo části parcel evidovaných zjednodušeným způsobem nacházejících se v parcele KN 373/2, tj. dořešit evidenci vlastnických práv k uvedené parcele. Nechal proto zhotovit neměřický záznam č. 403/2009 k doplnění souboru geodetických informací o části pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem. Provedením zápisu tohoto neměřického záznamu není v katastru nemovitostí evidována parcela KN 373/2, ale nové parcely vzniklé doplněním částí parcel dosud evidovaných zjednodušeným způsobem dle nabývacích titulů uložených ve sbírce listin.
[4] Závěrem městský soud uvedl, že žalovaný soudu sdělil a doložil, že v předmětném katastrálním území proběhla obnova katastrálního operátu přepracováním a obnovený operát byl vyhlášen dne 16. 5. 2012, přičemž podle protokolu o výsledcích řízení o námitkách nebyla proti obsahu obnoveného katastrálního operátu ve stanovené lhůtě podána žádná námitka. Soud proto zvažoval, zda v důsledku obnovy katastrálního operátu v průběhu soudního řízení neodpadl předmět tohoto soudního řízení a zda není na místě žalobu odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. S ohledem na délku správního řízení a přezkumného soudního řízení a s ohledem na potřebu ochrany práv žalobců se soud rozhodl projednat žalobu věcně.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení
[5] Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost, kterou podřadili pod důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) , b) a d) s. ř. s. s. ř. s.
[6] V kasační stížnosti polemizují s většinou závěrů správních orgánů i městského soudu. Trvají na většině svých námitek vznesených v žalobě, zejména na tom, že vznik parcely KN 373/2 nebyl řádně doložen, neboť podklady jsou zcela nedostatečné a nebyly odsouhlaseny s tehdejšími vlastníky dotčených pozemků. K úvahám městského soudu o možnosti odmítnutí žaloby uvedli, že katastrální úřad ani žalovaný nemohou v době, kdy se stěžovatelé domáhají odvoláním nebo žalobou nápravy údajů o evidenci sporného pozemku, jejich námitky z roku 2003 přehlédnout a napravit to postupem podle § 48 vyhlášky č. 265/1992 Sb. (poznámka NSS: pod tímto číslem byl uveřejněn katastrální zákon , nicméně ten § 48 neobsahuje, není proto zřejmé, jaké ustanovení mají stěžovatelé na mysli). Ve správním spisu proto musí být tyto námitky i veškerá rozhodnutí s nimi související založena a žalovaný se s nimi měl v rámci obnovy katastrálního operátu vypořádat. To však neučinil a tvrdí, že námitky nikdo nepodal.
[7] Z uvedených důvodů navrhli zrušit rozsudek městského soudu a vrátit mu věc k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil tak, že stěžovatelé neuvedli žádné nové skutečnosti ohledně napadeného rozhodnutí. Následně se podrobněji vyjádřil k některým aspektům námitek. Pokud jde o jeho upozornění městskému soudu na provedení obnovy katastrálního operátu přepracováním, pak to považoval za svou povinnost. Nejedná se o informaci, která by nebyla stěžovatelům známa. V rámci obnovy katastrálního operátu se katastrální úřady námitkami účastníků pravomocně ukončených řízení nezabývají, a to ani tehdy, pokud je takové rozhodnutí napadeno u soudu. Pokud stěžovatelé námitku při obnově katastrálního operátu nepodali, neměl katastrální úřad důvod vést řízení o námitkách.
[9] Osoba zúčastněná na řízení se vyjádřila tak, že stěžovatelé zpochybňují svými námitkami existenci přístupové cesty na jeho pozemky, která existovala již podle geometrického plánu z roku 1939, kdy pozemky nabyl jeho otec. V době, kdy stěžovatelé pozemky získali, nijak existenci cesty nezpochybňovali. Pokud by měl o přístupovou cestu přijít, pak by to bylo zcela neadekvátní i s ohledem na to, že dané pozemky získal v restitucích právě s vědomím existence přístupové cesty a jinak by požadoval náhradní pozemky.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Na základě kasační stížnosti přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, zkoumal při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. s. ř. s. ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[11] V prvé řadě se Nejvyšší správní soud zaměřil na to, zda byly splněny podmínky řízení před městským soudem.
[12] Předmětem žaloby bylo posouzení toho, zda byl napadeným rozhodnutím řádně posouzen návrh stěžovatelů na opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona a s tím související doplnění parcel evidovaných dosud zjednodušeným způsobem, včetně popisné informace vztahující se ke způsobu využití sporných pozemků. K tomu je třeba poznamenat, že žalovaný závazně nerozhodoval o povaze cesty, což mu skutečně nepřísluší, ale pouze o tom, jakým způsobem bude evidována v katastru nemovitostí, tedy právě o popisné informaci vztahující se ke způsobu využití sporných pozemků.
[13] Žalovaný v průběhu řízení před městským soudem doložil a mezi stranami je nesporné, že v katastrálním území Malá Hraštice, ve kterém se pozemky nachází, byla provedena obnova katastrálního operátu přepracováním, jejíž platnost byla vyhlášena dne 16. 5. 2012, tedy po vydání napadeného rozhodnutí a před vyhlášením rozsudku městského soudu.
[14] Podle § 13 odst. 1 katastrálního zákona je obnovou katastrálního operátu vyhotovení nového souboru geodetických informací ve formě grafického počítačového souboru a nového souboru popisných informací katastrálního operátu. Podle § 63 odst. 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb. , kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon) , ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška), se mimo jiné při obnově katastrálního operátu přepracováním provede doplnění pozemků dosud evidovaných zjednodušeným způsobem do obnovovaného souboru geodetických informací, oprava zjištěných chyb v katastru a porovnání souladu mezi souborem popisných a souborem geodetických informací.
[15] Je tedy zřejmé, že v rámci obnovy katastrálního operátu přepracováním se zohledňují stejné okruhy skutečností, které byly předmětem napadeného rozhodnutí.
[16] Obnovený katastrální operát je vyložen k veřejnému nahlédnutí a vlastníci a jiní oprávnění mohou během vyložení obnoveného katastrálního operátu a ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy skončilo jeho vyložení, podat námitky proti obsahu obnoveného katastrálního operátu (viz § 16 katastrálního zákona ).
[17] Podle § 17 odst. 2 katastrálního zákona platí: „Dnem vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu se dosavadní katastrální operát stává neplatný, a nadále se používá obnovený katastrální operát. Vybrané části neplatného katastrálního operátu mají trvalou dokumentární hodnotu a jsou archiváliemi.“
[18] Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 6. 2014, č. j. 4 As 16/2014 – 65, publ. pod č. 3105/2014 Sb. NSS, dovodil, že pokud katastrální úřad přistoupí k obnově katastrálního operátu novým mapováním, jeho dřívější rozhodnutí o opravě chyby v nahrazeném katastrálním operátu již nadále nezasahuje právní sféru adresáta, který byl tímto rozhodnutím původně dotčen. V důsledku obnovy katastrálního operátu v průběhu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí o opravě chyby v nahrazeném katastrálním operátu odpadá předmět tohoto soudního řízení, což je důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. Tento rozsudek prošel i testem ústavnosti, když ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl pro zjevnou neopodstatněnost usnesením ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2977/2014 .
[19] Ačkoliv se v dané věci jednalo o obnovu katastrálního operátu mapováním a v nyní posuzované věci šlo o opravu katastrálního operátu přepracováním, závěry jsou v této věci stejné. Klíčový je jednak shora uvedený § 17 odst. 2 katastrálního zákona , podle něhož se dosavadní katastrální operát stává neplatný, když podle § 4 odst. 2 písm. b) katastrální operát mimo jiné tvoří soubor popisných informací, který zahrnuje údaje o katastrálním území, o parcelách, o stavbách, o bytech a nebytových prostorech, o vlastnících a jiných oprávněných, o právních vztazích a právech a dalších skutečnostech. Jde tedy o popisné informace, které byly předmětem sporu v nyní posuzované věci.
[20] Jak bylo také uvedeno v bodu [15] tohoto rozsudku, předměty obou řízení se překrývaly a v rámci později prováděné obnovy katastrálního operátu mohly být veškeré sporné skutečnosti řešeny a stěžovatelé mohli uplatnit proti obnově katastrálního operátu příslušné opravné prostředky.
[21] Pokud stěžovatelé poukazují na to, že měly být jejich dosavadní námitky zohledněny jako námitky v rámci obnovy katastrálního operátu, pak tato otázka nebyla předmětem žaloby a samozřejmě tím pádem ani tohoto řízení o kasační stížnosti. Předmětem žaloby byl přezkum rozhodnutí žalovaného, který se týkal původního katastrálního operátu. Obnovou katastrálního operátu dochází k nahrazení dosavadního katastrálního operátu. Pokud se stěžovatelé domnívají, že nebyly vypořádány jejich námitky v rámci obnovy katastrálního operátu, pak se při splnění dalších podmínek mohou bránit proti nečinnosti katastrálního úřadu.
[22] Napadený rozsudek byl tedy ve smyslu ustanovení § 109 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. zatížen vadou, která má za následek jeho nezákonnost. Již v řízení před městským soudem byl totiž dán důvod pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. , neboť nebyly splněny podmínky soudního řízení a tento nedostatek nemohl být odstraněn. Úvahy městského soudu o tom, že bylo na místě žalobu projednat s ohledem na délku řízení a s ohledem na ochranu práv stěžovatelů, nejsou jakkoliv na místě, neboť pokud odpadl předmět řízení, nebylo vést řízení o čem. Případné zrušení rozhodnutí žalovaného by se nijak právní sféry stěžovatelů nedotklo, neboť v dalším řízení před žalovaným či katastrálním úřadem by nebylo o čem rozhodovat. S ohledem na tento závěr se nemohl Nejvyšší správní soud věcně zabývat správností závěrů městského soudu, potažmo žalovaného.
IV. Závěr a náklady řízení
[23] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s § 110 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , větou první, rozsudek městského soudu zrušil a rozhodl o odmítnutí žaloby. O věci při tom rozhodl bez jednání postupem podle § 109 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[24] V případě, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a současně rozhodl o odmítnutí žaloby, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§ 110 odst. 3 , věta druhá, s. ř. s. s. ř. s. ). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v tomto případě jeden celek a Nejvyšší správní soud rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s. s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 - 98).
[25] Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Pokud jde o osobu zúčastněnou na řízení, pak se výrok opírá o § 60 odst. 5 , větu první, s. ř. s. s. ř. s. , ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. , dle kterého osoba zúčastněná na řízení má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil, tato osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2016
JUDr. Radan Malík
předseda senátu