Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 66/2016 - 16

- 17

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) E. M., b) nezletilý D. M., zastoupen žalobkyní a) jakožto zákonnou zástupkyní, oba zastoupeni JUDr. Rostislavem Netrvalem, Ph.D., advokátem, se sídlem Zlatnická 78/1, Klatovy, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-401/ZA-ZA14-ZA14-2014 ze dne 12. prosince 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) a b) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2016, č. j. - 71,

t a k t o :

I. Kasační stížnost žalobců s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Rostislavu Netrvalovi, Ph.D., advokátu, se sídlem Zlatnická 78/1, Klatovy, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6.365 Kč, která je splatná do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu

O d ů v o d n ě n í :

[1] Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 29. ledna 2016, č. j. - 71, byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-401/ZA-ZA14-ZA14-2014 ze dne 12. prosince 2014, jímž žalovaný neudělil žalobcům mezinárodní ochranu podle , 13, 14, 14a a 14b , o azylu ve znění pozdějších předpisů.

[2] Krajský soud ve stručnosti shledal napadené rozhodnutí žalovaného zákonným. Shrnul, že žalobkyně, resp. od ní odvozeně i žalobce, neuvedli žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné učinit závěr, že by byli azylově relevantním způsobem pronásledováni. K tvrzení o národnostním útlaku pro někdejší národnostní původ jedné z větví předků žalobců (tatarská národnost), resp. ruské podoby jejich příjmení, citoval judikaturu Nejvyššího správního soudu sp. zn. ze dne 15. prosince 2006, týkající se výskytu obdobných jevů motivovaných předsudky a xenofobií a jejich azylové nerelevanci, nejde-li o projevy přímé, aktivně či pasivně podporované státní politiky nebo státní politikou trpěné nebo nedostatečně potlačované). Krajský soud také odkázal na dostupné informační prameny, které – ostatně nepříliš konkrétní – tvrzení žalobců nepotvrzují. Vyjádřil se též k případnému humanitárnímu azylu s tím, že žádné důvody hodné zvláštního zřetele nebyly shledány, krom toho na udělení tohoto typu mezinárodní ochrany není právní nárok. Skutečnost, že žalobci žili na území obývaném také volyňskými Čechy, sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není. Krajský soud se vyjádřil též k azylové relevanci vojenského konfliktu na Ukrajině, konstatoval ve shodě s žalovaným, že žalobci pobývají v oblasti, jež je plně pod kontrolou ukrajinské vlády, a poukázal na obecnou možnost vnitřního přesídlení.

[3] Žalobci (nyní stěžovatelé) napadli rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností. V nadmíru stručně formulované kasační stížnosti zopakovali, že na Ukrajině probíhá v části země ozbrojený vojenský konflikt, podporovaný mimo jiné vládnoucí nomenklaturou, že stěžovatelé v této zemi čelí politickému znevýhodnění a národnostnímu útisku, kterýž má militantní podtext, neboť otec stěžovatelky, resp. dědeček stěžovatele je původem Tatar, jím užívané příjmení je pozměněným příjmením z původně ruského M., které je užíváno výhradně v ruštině, nikoli ukrajinštině, a to pouze pro osoby muslimského původu. Oba stěžovatelé mají příbuzné z řad volyňských Čechů, jejichž národnostní útisk byl řešen i na vládní úrovni. Napadenému rozsudku pak vytkli, že je vůči nim nedostatečně konkrétní, resp. (nepřípustně) zobecňující, přitom naopak měla být individuálně řešena situace stěžovatelů.

[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je nepřijatelná. Podle nemusí být usnesení o odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost odůvodněno. Přestože by v tomto případě bylo namístě kasační stížnost odmítnout bez odůvodnění, Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění svého usnesení připojuje.

[5] Podle Nejvyšší správní soud kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany odmítne pro nepřijatelnost, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K tomu, kdy je kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany přijatelná, existuje početná a ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu (viz zejm. usnesení ze dne 26. dubna 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS), na kterou Nejvyšší správní soud i v tomto případě v podrobnostech odkazuje.

[6] Stěžovatelé k otázce přijatelnosti své kasační stížnosti, respektive podstatnému přesahu vlastních zájmů, především neuvedli žádné argumenty. Nejvyšší správní soud se proto toliko v obecné rovině zabýval důvody přijatelnosti kasační stížnosti ve smyslu citovaného usnesení č. j. - 39 a žádná pochybení v tomto směru, natož zásadní pochybení systémového rázu, v napadeném rozsudku krajského soudu neshledal. Ostatně stěžovatelé krajskému soudu vytkli jen ve velmi obecné míře jeho „nekonkrétnost“ a brojili proti zevšeobecňování situace na Ukrajině, sami však žádné konkrétní relevantní skutečnosti vztahující se k jejich osudům a situaci v kasační stížnosti nevznesli.

[7] Ve shodě s krajským soudem je nutno potvrdit, že stěžovatelé především neuvedli žádné azylově relevantní důvody. K tvrzeným problémům, jejichž základ leží v příjmení stěžovatelů a národnostní původu některých jejich předků, krajský soud přiléhavě citoval relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu (viz výše). Tvrzení o příbuzných z řad volyňských Čechů, samo o sobě azylově nerelevantní, nadto velmi obecné, se poprvé objevuje v kasační stížnosti – v žalobě tvrdili, že (toliko) žijí v oblasti obývané volyňskými Čechy, což mělo představovat podpůrný důvod pro udělení azylu (i) jim. I charakterem vojenského konfliktu na Ukrajině, včetně možností vnitřního přesídlení, se Nejvyšší správní soud ve své judikatuře již opakovaně zabýval (srov. např. usnesení sp. zn. ze dne 18. března 2015, či usnesení sp. zn. ze dne 9. prosince 2015) a krajský soud rozhodl správně v intencích dosavadní judikatury. Stejně tak se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval charakterem a výjimečností institutu humanitárního azylu (§ 14 zákona o azylu), jakož i kritérii soudního přezkumu neudělení humanitárního azylu (z poslední doby např. usnesení ze dne 27. srpna 2015, č. j. - 48, a rozhodnutí tam citovaná). Z judikatury plyne, že na azyl z humanitárních důvodů není právní nárok a posouzení důvodů žadatele je otázkou správního uvážení správního orgánu, které podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2004, č. j. - 48). Humanitární azyl dopadá toliko na závažné situace hodné zvláštního zřetele jako např. udělování humanitárního azylu osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. března 2004, č. j. - 55). Stěžovatelé neuvedli v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ani v dalším průběhu správního řízení a soudně správního řízení žádné okolnosti takto mimořádného charakteru, které by mohly být důvodem pro udělení humanitárního azylu, což dostatečně odůvodnil žalovaný i krajský soud.

[8] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti. Současně Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se krajský soud nedopustil ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že žádný důvod přijatelnosti z kasační stížnosti a napadeného rozsudku nezjistil, pročež kasační stížnost odmítl podle

[9] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

[10] Podle , ve spojení s , zástupci stěžovatele, který byl soudem ustanoven k ochraně práv stěžovatele, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený zástupce stěžovatelů (ustanoven byl již pro řízení o žalobě usnesením krajského soudu ze dne 19. listopadu 2015, č. j. - 37), JUDr. Rostislav Netrval, PhD., advokát, provedl v řízení před Nejvyšším správním soudem podle obsahu spisu jeden úkon právní služby, a to písemné podání soudu ve věci samé ve smyslu , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo podání kasační stížnosti. Jde přitom o společný úkon pro dva stěžovatele, podle advokátního tarifu mu náleží za každou osobu odměna snížená o 20 %. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3.100 Kč podle ve spojení s bodem 5 advokátního tarifu, a dále 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu. Odměna tedy činí celkem za dvě společně zastupované osoby 4.960 Kč, resp. s připočtením jednoho paušálu 300 Kč celkem 5.260 Kč, a dále částka odpovídající DPH ve výši 21 % (neboť zástupce stěžovatelů je, jak plyne z jeho podání na č. l. 58 spisu krajského soudu, plátcem DPH), celkem tedy 6.365 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena v přiměřené lhůtě jednoho měsíce ode dne právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2016

Mgr. Jana Brothánková

předsedkyně senátu