Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 25/2016 - 20

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: A. M., zast. Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Nile House, Karolinská 654/2, Praha 8 – Karlín, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2015, čj. CPR-38990-3/ČJ-2015-930310-C220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, čj. -17,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení

[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím nevyhověla podle , o pobytu cizinců na území České republiky, žádosti žalobce, a ze zařízení pro zajištění cizinců (dále jen „“) jej nepropustila.

II. Řízení před krajským soudem

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou krajský soud zamítl s odůvodněním, dle něhož podmínky v , ve kterých zajištění žalobce probíhá, neshledal - na rozdíl od žalobního tvrzení – v rozporu požadavky plynoucími z a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z navazující judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Krajský soud konstatoval, že úrovní materiálních podmínek se žalovaná v žalobou napadeném rozhodnutí zabývala v dostatečném rozsahu. Zdravotní péče se cizincům v případě potřeby poskytuje bezodkladně a poskytování právních služeb cizincům ze strany převážně nevládních organizací je činěno plně v režii těchto subjektů s tím, že žalovaná v poskytování právních služeb nijak nebrání. Ve vztahu k námitkám o nedostatečné velikosti a uzpůsobení prostoru v , který žalobce obývá, žalovaná trefně zmínila, že žalobce poukazoval na podmínky v B.-J., zatímco v době vydání napadeného rozhodnutí byl přemístěn do D., vůči němuž již žádné konkrétní námitky nevznesl.

III. Kasační stížnost a vyjádření žalované

[3] Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti [ ], kterou konkrétně shledával v „porušení a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zejména tím, že materiální podmínky v zařízení pro zajištění cizinců, ve kterých probíhá zajištění žalobce, neodpovídají požadavkům vyplývajícím z a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z navazující judikatury Evropského soudu pro lidská práva“. Kasační stížností tedy pouze rámcově zopakoval tvrzení obsažená v žalobě. Podrobnější argumentaci, ač k ní vyzván, stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu nepředložil.

[4] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že se námitkami uvedenými v kasační stížnosti zabývala ve správním řízení, vypořádala je svým rozhodnutím a reagovala na ně i svým stanoviskem k žalobě.

IV. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu

[5] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku ( ), a to osobou oprávněnou ( ) a řádně zastoupenou ( ). Kasační stížnost obsahuje též – byť v minimálním rozsahu – konkrétní specifikaci důvodu, pro který stěžovatel považuje napadený rozsudek za nezákonný ve smyslu

[6] Nejvyšší správní soud následně přistoupil k posouzení kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Nejvyšší správní soud žádné pochybení v řízení před krajským soudem či v jeho rozhodnutí neshledal. Krajský soud řádně přezkoumal napadené rozhodnutí žalované a opodstatněně došel k závěru, že materiální podmínky, ve kterých zajištění žalobce probíhá, nebyly v rozporu s požadavky čl. 5 odst. 1 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a z nich plynoucí judikatury Evropského soudu pro lidská práva. Hodnocením úrovně těchto podmínek se dostatečně zabýval jak krajský soud, tak žalovaná ve svém rozhodnutí (srov. str. 3 a 4 rozhodnutí žalované). Odůvodnění stěžovaného rozsudku též plně odpovídá požadavkům zákonnosti.

V. Závěr a náklady řízení

[9] Kasační námitka uplatněná stěžovatelem nebyla Nejvyšším správním soudem shledána důvodnou a ani z přezkumu dle a 4 , který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Kasační stížnost stěžovatele byla proto v souladu s větou poslední zamítnuta.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. března 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu