Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 24/2016 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: M. A. N., zast. Mgr. Ing. Janem Procházkou, LL.M. eur., advokátem se sídlem Karolinská 654/2, Praha 8 - Karlín, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. BOX 78, Praha 3, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 11. 2015, čj. CPR-38989-23/ČJ-2015-930310-C220, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2015, čj. -17,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žádostí podanou dne 26. 10. 2015 se žalobce domáhal propuštění ze Zařízení pro zajištění cizinců B. – J.. Měl totiž za to, že v zařízení pro zajištění cizinců mu nebyl jako osobě omezené na osobní svobodě poskytnut adekvátní prostor k obývání. V zařízení nebyla dostupná odpovídající úroveň zdravotní péče a nebylo mu tam v pravidelných časových intervalech poskytnuto přiměřené množství stravy. Nebyl mu zajištěn ani přístup k právní pomoci, či přístup k volnočasovým aktivitám. Žalobce se domníval, že o zajištěné cizince pečuje nízký počet sociálních pracovníků, kteří nejsou dostatečně kvalifikováni. Konečně měl za to, že neexistuje reálný předpoklad, že dojde k jeho vyhoštění, a proto by měl být okamžité propuštěn. Žalovaná rozhodnutím označeným v záhlaví této jeho žádosti nevyhověla.

[2] Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou. Krajský soud rozsudkem specifikovaným v záhlaví jeho žalobu zamítl.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti uvedenému rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost, a to z důvodů dle Namítá, že rozhodnutím žalované byl zkrácen na svých právech. Materiální podmínky v zařízení pro zajištění cizinců neodpovídají požadavkům vyplývajícím z a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ani navazující judikatuře Evropského soudu pro lidská práva.

[4] Žalovaná odkázala na vyjádření k žalobě.

[5] V kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že kasační důvody doplní v návaznosti na výzvu soudu. Měl tedy zjevně na mysli usnesení vydané dle Podle tohoto ustanovení nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Zdejší soud nicméně dospěl k závěru, že kasační stížnost, byť jen velmi strohá, splňuje všechny zákonné náležitosti. Proto Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 4. 2. 2016, čj. -10, který byl zástupci stěžovatele doručen téhož dne, sdělil, že podaná kasační stížnost obsahuje všechny náležitosti vyžadované a je tudíž projednatelná. Proto zde není důvod pro postup podle Současně soud stěžovatele poučil, že pokud hodlá kasační stížnost doplnit nebo blíže odůvodnit, má možnost tak učinit. Současně však soud stěžovatele upozornil, že by tak měl učinit bez zbytečného odkladu, neboť stížnost bude v brzké době věcně rozhodnuta. Stěžovatel dosud kasační stížnost přes svůj ohlášený záměr nedoplnil. Soud proto ve věci rozhodl, neboť stěžovatel dostal pro event. rozmnožení nebo upřesnění důvodů kasační stížnosti dostatečný čas.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti, a to v mezích uplatněného důvodu ( a 4 ); neshledal přitom vadu, kterou by se musel zabývat i bez návrhu.

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Soud předesílá, že obsah a kvalita kasační stížnosti v podstatě předurčují obsah a kvalitu rozhodnutí soudu (viz rozsudek NSS ze dne 23. 6. 2005, čj. -54). V kasační stížnosti stěžovatel namítl, že materiální podmínky v zařízení pro zajištění cizinců nevyhovují požadavkům a Úmluvy a na tyto články navazující judikatuře ESLP. Soud považuje tuto jedinou námitku za obecnou, nikoliv však v míře bránící jejímu přezkoumání. Proto se soud v souladu s zabýval pouze obecnými hledisky nezákonnosti napadeného rozsudku krajského soudu.

[9] Ze správního spisu plyne, že stěžovatel byl rozhodnutím ze dne 26. 8. 2015 zajištěn za účelem správního vyhoštění, neboť nepředložil žádný doklad totožnosti a vzniklo podezření, že se na území České republiky nachází neoprávněně [ , o pobytu cizinců]. Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody; rozhodnutí o zajištění přitom nabylo právní moci dne 26. 8. 2015. Žádostí ze dne 19. 10. 2015, podanou dne 26. 10. 2015, stěžovatel požádal o propuštění ze zajištění. Dále z obsahu správního spisu vyplývá, že stěžovatel byl nejprve umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců B. – J., od 29. 10. 2015 je umístěn v Zařízení pro zajištění cizinců D..

[10] Pro účely vymýcení svévolného a nezákonného zbavení svobody Úmluva v jednotlivých odstavcích čl. 5 garantuje práva osob zbavených svobody. Dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Jedním z nástrojů, jenž požadavky čl. 5 odst. 4 Úmluvy naplňují, je právě § 129a zákona o pobytu cizinců, dle kterého je cizinec oprávněn podat policii žádost o propuštění ze zařízení, ve které je povinen uvést veškeré rozhodné skutečnosti, kterých se dovolává a označit důkazy.

[11] Krajský soud se otázkou dostatečnosti materiálních podmínek, v nichž zajištění stěžovatele probíhá, dostatečně zabýval (viz rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2005, čj. -62). Krajský soud mj. dovodil, že se stěžovatel mohl domáhat zlepšení podmínek jeho zajištění po Správě uprchlických zařízení Ministerstva vnitra, která je provozovatelem zařízení v B. – J. i v D.. Právě Správa uprchlických zařízení má na starosti uspořádání obytných prostor pro cizince; svými sociálními pracovníky rovněž zprostředkovává psychologické služby. Dále zabezpečuje kvalifikovaný personál zařízení v náležitém počtu, zařizuje stravu a stanovuje možnosti kulturního a sportovního vyžití.

[12] Co se týče samotné úrovně materiálního zabezpečení poskytovaného v zařízení, zdejší soud má za to, že je jistě třeba, aby cizincům bylo poskytnuto přístřeší, aby jim byly zajištěny adekvátní hygienické podmínky, strava a zdravotní péče na lidsky důstojné úrovni. S každým člověkem musí být v České republice zacházeno lidsky důstojným způsobem. V žádném případě však není nezbytné poskytovat komfort na úrovni průměrných životních podmínek v České republice či dokonce na úrovni hotelových služeb. Cizinci musí rovněž strpět jisté nepohodlí, nedostatek soukromí i to, že jejich život v zařízení nebude naplněn aktivitou a zábavou (viz obecně rozsudky NSS ze dne 19. 1. 2016, čj. -29; a ze dne 21. 1. 2016, čj. -29; k extrémním podmínkám omezení svobody srov. rozsudek ESLP ze dne 15. 7. 2002 ve věci Kalashnikov proti Rusku, stížnost č. 47095/99).

[13] Jiný, vyšší standard materiálních podmínek panujících v zařízení pro zajištění platí pro pobyt nezletilých dětí, které jsou v zařízeních umístěné spolu s jejich rodiči (viz rozsudky ESLP ze dne 19. 1. 2010 ve věci Muskhadzhiyeva a další proti Belgii, stížnost č. 41442/07, a ze dne 19. 1. 2012 ve věci Popov proti Francii, stížnosti č. 39472/07 a č. 39474/07). Na rozdíl od dětí ovšem stěžovateli jako dospělému člověku nemůže vadit, že jde o zařízení obývané primárně dospělými osobami, nebo že je v něm silně patrná přítomnost policie.

[14] Stěžovatel v kasační stížnosti nespecifikoval, v čem měla spočívat nedostatečnost materiálních podmínek v zařízení, která měla údajně dopad na porušení čl. 5 odst. 1 Úmluvy. Proto se zdejší soud zabýval touto otázkou jen v obecné rovině.

[15] Nejvyšší správní soud ze všech výše uvedených důvodů kasační stížnost podle , poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.

[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. března 2016

Zdeněk Kühn

předseda senátu