Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Afs 12/2016 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Michala Mazance v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 3. 12. 2014, čj. 30599/14/5100-31462-707633 a čj. 31757/14/5100-41451-711232, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 5. 1. 2016, čj. – 49,

t a k t o :

I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á .

II. Kasační stížnost s e z a m í t á .

III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

IV. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Odvolací finanční ředitelství (dále „žalovaný“) zamítlo rozhodnutími ze dne 3. 12. 2014, čj. 30599/14/5100-31462-707633 a čj. 31757/14/5100-41451-711232 (dále „napadená rozhodnutí“), odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Liberecký kraj, Územní pracoviště v Liberci ze dne 21. 3. 2014 a 23. 5. 2014 a tato rozhodnutí potvrdilo.

II.

[2] Žalobce brojil proti napadeným rozhodnutím žalobou s návrhem na přiznání odkladného účinku u Krajského soudu v Brně, který unesením ze dne 23. 2. 2015, čj. – 11 postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Krajský soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku usnesením ze dne 14. 5. 2015, čj. .

[3] Žalobce požádal přípisem ze dne 8. 6. 2015 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o žalobě. Usnesením ze dne 14. 7. 2015, čj. - 30, krajský soud uložil žalobci, aby doplnil svou žádost o (1) vyplněný a potvrzený formulář o svých majetkových poměrech a (2) uvedení konkrétních důvodů, proč je třeba k ochraně jejích práv ustanovení zástupce.

[4] Usnesením ze dne 21. 8. 2015, čj. - 34, krajský soud nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce. Žalobce podal proti tomuto usnesení kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 22. 10. 2015, čj. - 16.

[5] Krajský soud žalobce znovu vyzval k úhradě soudního poplatku usnesením ze dne 8. 12. 2015, čj. – 44. Podáním ze dne 28. 12. 2015 žalobce opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 5. 1. 2016, čj. – 49, krajský soud zastavil řízení o žalobě, neboť žalobce neuhradil soudní poplatek ani v dodatečně stanovené lhůtě.

III.

[6] Žalobce (dále „stěžovatel“) brojil proti posledně uvedenému usnesení kasační stížností s návrhem na přiznání odkladného účinku. Zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[7] Stěžovatel namítl, že jeho žádost o osvobození od soudních poplatků byla důvodná. Tvrdil, že Krajský soud vydal napadené rozhodnutí na základě domněnek, uměle vykonstruovaného skutkového i právního stavu a v rozporu s podklady, které stěžovatel soudu předložil. Jeho včasná žádost o osvobození od soudních poplatků nebyla řádně vyřízena. Poukazoval na pravidlo, podle kterého pokud je v den rozhodování o zastavení soudního řízení doručena soudu žádost o osvobození od soudních poplatků, je třeba rozhodnutí o zastavení řízení zrušit.

IV.

[8] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

V.

[9] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[10] Kasační stížnost není důvodná.

[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostmi stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Přestože kasační stížnost míří proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, Nejvyšší správní soud nemohl odhlédnout od toho, že stěžovatel nadále tvrdil, že splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, k čemuž krajský soud nesprávně nepřihlédl. To ostatně žádal i pro řízení o kasační stížnosti. Navzdory tomu však neinformoval Nejvyšší správní soud o svých majetkových poměrech, ačkoli k tomu byl vyzván. Přestože se Nejvyšší správní soud již v této věci v minulosti zabýval tím, zda stěžovatel splnil podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, stěžovatel nadále tvrdil, že o jeho nové žádosti o osvobození měl krajský soud znovu rozhodnout a právě proto považoval usnesení krajského soudu o zastavení řízení za nesprávné. Nenamítl, že by soudní poplatek řádně a včas zaplatil nebo že by k jeho úhradě nebyl vzhledem k typu řízení povinen.

[12] Za těchto okolností proto Nejvyšší správní soud netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Podle může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Nejvyšší správní soud musel posoudit, zda je ustanovení zástupce nezbytné k ochraně práv stěžovatele. Dospěl k závěru, že tato podmínka nebyla v nyní projednávané věci naplněna. Kasační stížnost má v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat, z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení za nezákonné a čeho se domáhá. Předmětem posouzení je nadto otázka, zda v řízení před krajským soudem prokázal naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Z podstaty věci se jedná o nikoliv složitou, právně přehlednou otázku týkající se osobních a majetkových poměrů stěžovatele. Nejvyšší správní soud tedy dovodil, že v daném řízení není třeba ustanovit stěžovateli zástupce k ochraně jeho práv, proto zamítl žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

[13] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že předmětem přezkumu je v nyní projednávané věci usnesení soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Může se proto zabývat pouze námitkami stěžovatele směřujícími proti tomuto rozhodnutí. Nemůže posuzovat námitky napadající rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, proti němuž stěžovatel ostatně dříve neúspěšně brojil samostatnou kasační stížností.

[14] Žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků byla v řízení před krajským soudem již jednou zamítnuta usnesením ze dne 21. 8. 2015, čj. – 35. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře připustil, že mohou existovat okolnosti, za kterých je přípustná opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků. Bude tomu tak zejména tehdy, pokud žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, např. došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení (viz např. rozsudky ze dne 17. 6. 2008, čj. – 65, ze dne 5. 8. 2009, čj. – 119, nebo ze dne 28. 7. 2011, čj. – 106). Na tuto judikaturu krajský soud správně poukázal. V podání ze dne 28. 12. 2015 stěžovatel uvedl, že žádá o osvobození od soudních poplatků „na základě nového skutkového i právního stavu“. V opakované žádosti však neuvedl žádné nové skutečnosti ani důkazy. Prohlásil pouze, že skutečnost, že objektivně nemohl uhradit soudní poplatek, prokáže v řízení o kasační stížnosti, případně v řízení o ústavní stížnosti či stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva. V řízení o kasační stížnosti tak neučinil.

[15] Je na žadateli o osvobození od soudních poplatků, aby v souladu s doložil nedostatek prostředků. Soud zde nepostupuje z úřední povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. – 50). Bylo na stěžovateli, aby prokázal změnu poměrů, která by odůvodňovala opakované rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. To se nestalo. Za těchto okolností nebyl krajský soud povinen o žádosti o osvobození od soudních poplatků znovu rozhodovat.

[16] Podle , o soudních poplatcích, „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“ Krajský soud tudíž postupoval v souladu se zákonem, pokud vydal usnesení o zastavení řízení, protože stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě. Zaplacení soudního poplatku je jednou z podmínek řízení, jejíž nesplnění má za následek jeho zastavení [ zákona o soudních poplatcích za použití ].

[17] Nejvyšší správní soud neshledal napadené usnesení nezákonné, proto kasační stížnost zamítl ( ). Vzhledem k tomu, že rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

[18] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 15. března 2016

JUDr. Jan Passer

předseda senátu