Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 78/2015 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 78/2015 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou právní věci žalobce L.K., bytem D. K. 11, T. n V. proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2015, č.j. X, t a k t o :
Žaloba se z a m í t á .
Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou dne 18. 12. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 10. 2015, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o žádosti žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona o důchodovém pojištění, neboť podle posudku lékaře oddělení lékařské posudkové služby OSSZ České Budějovice není žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 uvedeného zákona a nejedná se u něho o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 zákona.
V žalobě dále žalobce poukázal na své zdravotní obtíže, kterými trpí. Důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že u něho nadále přetrvávají zdravotní potíže, naopak jeho zdravotní stav se neustále zhoršuje, takže není schopen zaměstnání. Současně doložil i další lékařské zprávy. Požadoval, aby jeho zdravotní stav byl přešetřen.
Česká správa sociálního zabezpečení navrhovala zamítnutí žaloby, neboť napadené rozhodnutí je věcně správné, odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v posudku ze dne 16. 2. 2016.
Krajský soud doplnil řízení posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise zaznamenala subjektivní potíže udávané žalobcem, popsala výsledky odborných lékařských nálezů, především neurologické a psychiatrické povahy. Podle posudkového zhodnocení se u žalobce jedná o somatoformní poruchu, o specifickou poruchu osobnosti (astenická nevyzrálá, vyhýbavá se sníženou frustrační tolerancí s úzkostí a somatizaci v zátěži) a o recidivující lumbalgii bez kořenového dráždění, o lehkou poruchu dynamiky, o gonartrózu vpravo I. a II. stupně a o benigní hyperbilirubinemii.
Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je somatoformní porucha. Jde o minimální funkční postižení bez psychopatologie, myšlení je koherentní, poruchy vnímání nejsou, emotivita je v pořádku, kognitivní a exekutivní funkce odpovídají dosaženému vzdělání. Nestandardně strukturovaná osobnost je celoživotní záležitost a byla takto i v době jeho plného pracovního nasazení.
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 5 a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 5 do 10 %. Při maximálním zohlednění potíží žalobce lze využít dle komise horní hranici, a proto pokles pracovní schopnosti stanovila 10 %. Zejména charakter, ale také míra rozhodujícího postižení neumožňuje zařazení pod položku 5b) a vyšší. Pokud by se zvažovala za rozhodující příčinu osobnostní porucha se zvýrazněním a zafixováním nestandardních rysů, pak by šlo rovněž jen o lehké postižení (stavy se zhoršenou sociální adaptabilitou, disharmonickými postoji a chováním, osobnost anomální) s hodnocením dle kapitoly V položky 7 a citované přílohy k vyhlášce s maximálním ohodnocením poklesu pracovní schopnosti rovněž 10 %.
K datu vydání napadeného rozhodnutí, t.j. k 21. 10. 2015 nešlo o invaliditu.
Výsledek posouzení je shodný se závěrem ČSSZ ze dne 14. 10. 2015. Odlišně od závěru OSSZ ze dne 6. 8. 2015 je však konstatován dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Jeho problémy jsou dlouholeté ověřené psychiatrem a psychologem, vyšetřen byl i řadou dalších odborníků. Zdůvodnění, že se adekvátně neléčí, naše legislativa bohužel neumožňuje.
Ve shodě s předchozími posudky je posudková komise MPSV v tom, že posouzení v roce 2010 s uznáním invalidity bylo nadhodnocené a v rozporu se zhodnocením míry obtíží v podkladové dokumentaci (klinický psycholog, psychiatrické vyšetření provedeno nebylo).
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na lékařském odborném posouzení. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.
Soud vyšel při svém rozhodování především z uvedeného posudku posudkové komise, která přezkoumala stav žalobce v řádném složení za účasti odborného neurologa a odborného psychiatra.
Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vzala zřetel jak k subjektivním potížím udávaným žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů, především neurologické a psichyatrické povahy. Posudková komise učinila závěr, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá postižení uvedenému v kapitole V, položce 5 a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , kde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti 5 - 10 %. Komise stanovila pokles pracovní schopnosti žalobce při horní hranici, tedy 10 %. Závěr posudkové komise je shodný se závěrem ČSSZ ze dne 14. 10. 2015. Odlišně od závěru OSSZ ze dne 6. 8. 2015 však komise konstatovala dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Posouzení invalidity v roce 2010 bylo nadhodnocené.
Žalobce v žalobě poukázal na svůj neustále se zhoršující zdravotní stav a také uvedl, že není schopen dalšího zaměstnání. V souvislosti s tím předložil další lékařské zprávy, a to zejména vyšetření od PhDr. R. ze srpna 2015. Soud konstatuje, že tato zpráva je ve spise obsažena a komise se touto zprávou v posudku zabývala, vycházela z ní při posudkovém zhodnocení. Rovněž se posudková komise zabývala dalšími nálezy, které žalobce předložil, a to nález z rehabilitace a z ortopedie, zejména se jedná o zprávy ze dne 7. 12. 2015, 15. 12. 2015, 9. 2. 2016 a 15. 12. 2015, ze kterých vyplývá, že žalobce má akutní potíže kolen a páteře. Soud poznamenává, že k těmto zprávám přihlédnout nelze, neboť je rozhodný zdravotní stav žalobce ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy ke dni 21. 10. 2015. K ostatním lékařským nálezům po tomto datu soud v rámci tohoto řízení přihlédnout nemůže. Z posudkového zhodnocení vyplývá, že z těchto lékařských zpráv je patrno, že se jedná o lehký charakter a jeho funkční dopad se z dlouhodobého hlediska nemění. Stejně tak kardiologické zprávy ze dne 18. 11. 2015 a 8. 1. 2016 prokazují normální nález na srdci a poměrně značnou fyzickou výkonnost.
Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla za a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu
II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvýše 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s tím souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost za zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
Posudkem posudkové komise bylo prokázáno, že pokles pracovní schopnosti u žalobce představuje 10 %, proto žalobce invalidní není. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydání v rozporu s § 39 odst. 1 a § 56 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, a proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšná žalovaná nemá ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 21. března 2016
samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Zdeňka Soukupová