Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 As 249/2015 - 31

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: E. K., zast. Mgr. Alžbětou Schirlovou, advokátkou se sídlem Francouzská 16, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 8. 2015, čj. OZZ-68/ÚLK-2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2015, čj. -15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Předmět řízení

[1] Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra, Oblastní zdravotnické zařízení Praha, vydalo dle , o specifických zdravotních službách, dne 22. 7. 2015 lékařský posudek, evidenčního čísla 151/2015, o zdravotní způsobilosti žalobce pro přijetí k bezpečnostnímu sboru (dále jen „posudek“), v němž mimo jiné konstatovalo, že žalobce je zdravotně způsobilý pro výkon služby na služebním místě s omezením v posudku popsaným.

[2] Návrh žalobce na přezkoumání posudku žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 8. 2015, čj. OZZ-68/ÚLK-2051, zamítl a napadený posudek potvrdil.

II.

Řízení před Městským soudem v Praze

[3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Městský soud v Praze podle a napadeným usnesením odmítl pro kompetenční výluku vyplývající z

[4] Městský soud v odůvodnění odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2006, čj. -85. Uvedl, že v případě žalobcem napadeného rozhodnutí jde o odborné medicínské hodnocení; nejedná se tudíž o posouzení právních otázek. Nadto rozhodnutí samo o sobě nepředstavovalo právní překážku výkonu povolání, neboť překážkou výkonu povolání by byl až případný právní úkon služebního funkcionáře spočívající například v nepřijetí do služebního poměru.

III.

Kasační stížnost

[5] Usnesení městského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností z důvodů podle

[6] V odůvodnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s vyloučením napadeného rozhodnutí z přezkumu v rámci správního soudnictví; k odmítnutí jeho žaloby došlo v rozporu s právními předpisy i ustálenou judikaturou. Stěžovatel připomenul nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. , na základě něhož argumentoval právní překážkou výkonu povolání a zásahem do základních práv zaručených d. Nadto se dovolával pravidla, že jakékoliv výluky ze soudního přezkumu je nutné interpretovat restriktivně. Neakceptování tohoto přístupu vedlo k odepření spravedlnosti.

[7] Stěžovatel také poukázal na neaplikovatelnost městským soudem citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť v jeho případě se jedná o přijímací řízení.

[8] Stěžovatel namítl též porušení základních práv zaručených mu a d.

[9] Napadené rozhodnutí a jemu předcházející podkladový posudek označil stěžovatel za „diskriminační z důvodu jeho genetického dědictví“ a rozporný s čl. 11 a 12 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Rozsáhle též argumentoval ve vztahu k nesprávnosti, nedostatečné celistvosti a přesvědčivosti, jakož i k jím tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.

IV.

Právní hodnocení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil otázku splnění podmínek řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti ( ), v kasační stížnosti, kterou podal včas ( ), uplatňuje přípustný důvod podle a v řízení o kasační stížnosti je zastoupen advokátem ( ). Kasační stížnost je tedy projednatelná, není však důvodná.

[11] Podle ustanovení a 4 je Nejvyšší správní soud při přezkumu rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, je-li jí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné či je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. Uvedené vady přezkoumatelné ex offo Nejvyšší správní soud v projednávané věci nezjistil.

[12] Pro rozsah přezkumu namítané nezákonnosti napadeného rozhodnutí městského soudu je relevantní judikaturou Nejvyššího správního soudu vytvořený závěr, dle něhož: „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou (...) a nezabýval se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže“ (srov. rozsudek ze dne 5. 1. 2006, čj. -65). Proto v nyní projednávané věci posuzoval Nejvyšší správní soud pouze splnění zákonných podmínek pro odmítnutí žaloby městským soudem, nikoliv však již namítanou nesprávnost a nezákonnost (protiústavnost) žalobou napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího posudku.

[13] Závěr městského soudu o odmítnutí žaloby pro výluku žalovaného rozhodnutí ze soudního přezkumu byl správný, byť jeho odůvodnění, zdůrazňující argumentačně právní názory vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2006, čj. -85, nebylo zcela přiléhavé. Judikatura vážící se k řešené otázce se totiž ještě i po vydání tohoto rozsudku významně vyvíjela.

[14] Rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu týkající se soudní přezkoumatelnosti lékařských posudků a na ně navazujících rozhodnutí nebyla jednotná, což vyústilo (k podané ústavní stížnosti) v nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. , kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2006, čj. -76. Návazně se věcí zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 20. 9. 2007, čj. -125, konstatoval, že: „úkon krajského úřadu, kterým byl přezkoumán ([…]) posudek lékaře závodní preventivní péče o zdravotní způsobilosti k práci […], není rozhodnutím ve smyslu Takový úkon je podle vyloučen ze soudního přezkumu. Žaloba proti takovému úkonu je proto nepřípustná a musí být odmítnuta podle “ Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu dále uvedl: „pokud posudek zařízení (lékaře) závodní preventivní péče není úkonem, jenž by přímo konstituoval práva nebo povinnosti ani zaměstnance, ani zaměstnavatele, pak tentýž závěr platí o přezkumném aktu, jenž se sice formálně řídí v procesu , ovšem materiálně na povaze úkonu nemůže ničeho změnit.“

[15] Názor rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu byl potvrzen a zobecněn v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. : „Podle názoru Ústavního soudu je posudek o zdravotním stavu souhrnem medicínských či biofyzikálních zjištění, k nimž dospěje posuzující lékař použitím exaktních přírodovědeckých metod. Tato činnost nemá nic společného s výkladem obecné právní normy a její následnou aplikací na zjištěný faktický stav. Jako rozhodnutí lze posudek vnímat jen v nejobecnějším smyslu tohoto slova, tedy že lékař při posuzování zdravotního stavu volí (rozhoduje) mezi tím, zda aktuální zdravotní stav zaměstnance umožňuje vykonávat dosavadní práci či nikoliv. Jinak platí, že o zdravotním stavu se nerozhoduje, ten se zjišťuje. Navíc zdravotní stav je nepochybně veličinou proměnnou.“

[16] K samotnému přezkumu lékařských posudků se Ústavní soud v uvedeném nálezu vyjádřil následovně: „Tentýž závěr platí ohledně povahy přezkumu lékařského posudku. Ani tento přezkumný akt nezakládá, nemění, neruší ani závazně neurčuje práva či povinnosti ve smyslu . Ostatně tento přezkum se omezuje pouze na otázku správnosti, neboť jeho výsledkem může být buď potvrzení vydaného posudku, nebo jeho zrušení, nikoliv však jeho změna.“

[17] Judikatura ve vztahu k (ne)přezkoumatelnosti lékařských posudků a na ně navazujících rozhodnutí je po citovaném rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu a nálezu Ústavního soudu ustálená (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 7. 2012, čj. 4 Ans 3/2012-33; ze dne 26. 6. 2013, čj. -38; ze dne 17. 4. 2014, čj. -31) a Nejvyšší správní soud nenalezl ani v projednávané věci důvod se od ní odchýlit.

[18] Také ve stěžovatelově věci hodnotí proto Nejvyšší správní soud žalobou napadený úkon žalovaného nikoliv jako rozhodnutí správního orgánu. Takový úkon je ze soudního přezkoumání vyloučen dle Kasační stížností napadený výrok o odmítnutí žaloby pro její nepřípustnost byl proto správný, ačkoliv jeho odůvodnění kompetenční výlukou dle správné nebylo.

[19] K argumentaci stěžovatele nálezem Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, , Nejvyšší správní soud uvádí, že v případě stěžovatele se jedná o skutkový stav zcela jiný, totiž o přezkum lékařského posudku vypracovaného před přijetím do služebního poměru, na který závěry uvedeného nálezu Ústavního soudu dopadat nemohou.

V.

Závěr a náklady řízení

[20] Kasační námitky uplatněné stěžovatelem nebyly Nejvyšším správním soudem shledány důvodnými a ani z přezkumu dle a 4 , který Nejvyšší správní soud provádí z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Kasační stížnost byla proto v souladu s ustanovením větou poslední zamítnuta.

[21] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. března 2016

Daniela Zemanová

předsedkyně senátu