Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ad 64/2015 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce F.P. bytem B. 52 zastoupeného opatrovnicí A.P. bytem B 52, okres P, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 8. 2015 č.j. X, t a k t o :

Žaloba se z a m í t á .

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou dne 22. 10. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 21. 8. 2015 č.j. X, jímž bylo změněno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 5. 2015 tak, že výše invalidního důchodu žalobce pro invaliditu třetího stupně se snižuje na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně.

Vady napadeného rozhodnutí žalobce spatřuje v tom, že nebylo přihlédnuto k výsledkům psychologického vyšetření hodnotící úroveň mentálních funkcí a bylo vycházeno z odborných nálezů psychiatra. Není dostatečně reagováno na výsledek neurologického vyšetření, nedostatečně se vysvětluje, co vedlo ke změně stupně invalidity. Z posouzení žalobce vyplývá, že jeho postižení je nahlíženo jako středně těžké, přitom jedná se o postižení závažnější s významnějším dopadem na pracovní schopnost. O tom svědčí v žalobě citované lékařské nálezy. V posudku z 31. 7. 2015 není odůvodněno, proč došlo ke snížení invalidního důchodu. Žalobce postrádá údaj o tom, zda došlo ke zlepšení zdravotního stavu, jeho stabilizaci, spojené s adaptací na situaci vyvolanou zdravotním postižením nebo k nadhodnocení zdravotního stavu případně k posudkovému omylu.

Česká správa sociálního zabezpečení navrhla zamítnutí žaloby, protože napadené rozhodnutí je věcně správné, jestliže odpovídá závěrům, které učinila posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

Z posudkového spisu vyplynulo, že žalobce byl od účinnosti pro účely dávek státní sociální podpory posouzen jako osoba dlouhodobě zdravotně postižená. Tento stav přetrvával při dalších kontrolách. V roce 2009 v řízení o přiznání mimořádných výhod byl posouzen jako občan těžce zdravotně postižený, přičemž toto postižení podstatně omezuje pohybovou schopnost s odkazem na odst. 3 písm. f) přílohy č. 2 k vyhl. č. v novelizovaném znění. Lékařská posudková služba Úřadu práce v Písku posuzovala zdravotní stav žalobce dne 29. 8. 2006 pro účely projednávání žádosti o poskytnutí příspěvku na celkovou opravu motorového vozidla. Ve spise jsou založeny další posudky o zdravotním stavu žalobce pro účely poskytování dávek podle zákona o státní sociální podpoře. Pro účely žádosti o poskytnutí příspěvky na zvláštní pomůcku na zakoupení motorového vozidla byl opakovaně posouzen tak, že nejedná se o osobu s těžkou vadou nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardací pro účely poskytnutí příspěvku na pořízení motorového vozidla. V řízení o žádosti o průkaz osoby se zdravotním postižením byl dne 24. 9. 2014 žalobce posouzen jako osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Uvádí se, že nejde o osobu se zvlášť těžkým funkčním postižením nebo úplným postižením nebo s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace. Tento závěr byl potvrzen v námitkovém řízení.

Invalidita třetího stupně byla žalobci přiznána 18. 11. 2010 pro cévní postižení mozku a míchy a pro dětskou mozkovou obrnu. Toto postižení bylo hodnoceno jako těžké, odpovídající postižením podle kapitoly VI položka 1 písm. d) přílohy k vyhl. č. a rozsah ztráty pracovní schopnosti byl stanoven ve výši 70 %. Kontrola invalidity skončila v roce 2013 se stejným výsledkem. Ke změně stupně invalidity došlo při kontrole dne 9 4. 2015, kdy posudkový lékař poukázal především na výsledky psychiatrických a psychologických vyšetření a uzavřel, že hlavní invalidizující onemocnění představuje stav po dětské mozkové obrně s frustní spastickou triparézou s levostrannou převahou. Rozsah ztráty pracovní schopnosti stanovil podle kapitoly VI položka 1 písm. b) přílohy k vyhl. č. ve výši 35 % a takto stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti zvýšil o dalších 10 procentních bodů na celkových 45 %. Tento posudek byl podkladem pro vydání rozhodnutí žalované ze dne 11. 5. 2015, kdy invalidní důchod žalobce byl snížen z důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

Proti tomuto rozhodnutí byly uplatněny námitky, ve kterých se poukazuje na výsledky odborných lékařských vyšetření, popisuje se zdravotní stav žalobce a požaduje se přešetření věci.

V řízení o námitkách byl pořízen posudek o invaliditě, kdy posudkový lékař stanovil klinickou diagnózu, uvedl podklady, ze kterých bylo vycházeno a uvedl, že podle dokumentace nepovažuje pracovní potenciál žalobce za zcela vymizelý a hodnotí symptomatiku, obtíže žalobce komplexně při postižení očním, motoriky i retardace mentální pro dětskou mozkovou obrnu jako středně těžké funkční postižení. Toto postižení bylo podřazeno kapitole VI položka 1 písm. c) přílohy k vyhlášce a byla využita horní hranice této položky pro stanovení poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 % s přihlédnutím k tíži všech postižení včetně medikací kompenzované epilepsie. Takto stanovená míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá celkovému postižení pracovního potenciálu. Nejedná se o postižení těžké, protože to je vyhrazeno pro stavy s těžkou motorickou, senzorickou, řečovou a kognitivní dysfunkcí, o které se u žalobce nejedná. K námitce žalobce se uvádí, že oduznání invalidity třetího stupně dochází na základě posudkového nadhodnocení při předchozích prohlídkách. Zdravotní stav žalobce je dostatečně zhodnocen 60 % poklesu pracovní schopnosti.

Z tohoto posouzení zdravotního stavu a jeho dopadu do pracovního potenciálu žalobce vychází napadené rozhodnutí, jímž bylo prvostupňové rozhodnutí změněno a žalobci snížena výše invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Posudek je nahlížen jako úplný a je-li prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav činí 60 %, pak žalobce není invalidní ve třetím stupni, ale ve stupni druhém. To pak odůvodňuje invalidní důchod snížit se zřetelem k podmínkám vyplývajícím z § 39 odst. 2 písm. c) zákona.

Žalobce doložil s žalobou další lékařské zprávy a usnesení Okresního soudu v Písku o tom, že je opatrován A.P., která jej jako zákonný zástupce zastupuje při právních úkonech a správě majetku v rozsahu vypočteném v usnesení z 25. 6. 2010. tyto písemnosti byly předloženy posudkové komisi Ministerstva práce a sociálních věcí.

Soud řízení doplnil posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Posudková komise popsala pracovní a osobní anamnézu a odborné lékařské nálezy, především neurologické, rehabilitační, ortopedické, psychiatrické a psychologické povahy a uvedla výsledek vyšetření žalobce očním lékařem. V posudku se dále uvádí, že žalobce byl posudkovou komisí ve stejném složení za účasti stejného neurologa a psychiatra posouzen dne 3. 11. 2015 pro účely rozhodování o průkazu osoby zdravotně postižené. Z výsledků tohoto posouzení bylo vycházeno, protože není předpoklad, že by novým vyšetřením žalobce v intervalu dvou měsíců od jednání předešlého byly zjištěny nějaké nové posudkově významné skutečnosti. Z těchto důvodů byl posudek vypracován v nepřítomnosti žalobce a nebyla vyžadována dokumentace praktického lékaře. Bylo vycházeno z odborných nálezů vypočtených v posudku a výsledku vyšetření odborných lékařů psychiatra a neurologa v posudkové komisi z 24. 9. 2014 a 3. 11. 2015. Výsledky těchto vyšetření, při kterých byl žalobce přítomen, jsou v posudku popsány. Na základě těchto podkladů byla stanovena klinická diagnóza, podle které je žalobce stižen dětskou mozkovou obrnou na podkladě předčasného porodu, má spastickou triparézu s levostrannou převahou, více vyjádřenou v dolních končetinách, lehkého stupně, je na horním pásmu lehké mentální retardace, je osobou závislou, nezralou, emočně labilní, má kombinované postižení pravého oka s praktickou slepotou, lehký astigmatismus vlevo, strabismus oboustranně – stav po operaci retinopatie nedonošených po kryopexi oboustranně, trpí sekundární skoliózou páteře kompenzovanou a sekundární epilepsií na léčbě.

V posudkovém závěru se uvádí, že u žalobce jde dlouhodobě o nepříznivý zdravotní stav, který omezuje fyzické, psychické i smyslové schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti, přičemž dominujícím je postižení psychické. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jsou následky dětské mozkové obrny v souvislosti s předčasným porodem, v souvislosti s dětskou mozkovou obrnou a nedonošeností jsou přitom všechny poruchy zdravotního stavu uvedené v diagnostickém souhrnu.

Při hodnocení funkčního postižení při dětské mozkové obrně s jeho dopadem na pracovní potenciál se podle platné legislativy při stanovení míry pracovní schopnosti zhodnocuje rozsah a tíže poruchy motorické, senzorické, řečové a kognitivní. Stran motorického postižení je u žalobce přítomen handicap spíše lehký, ani postižení senzorické není posudkově významné (zde je nezbytné zmínit, že pro funkční jednookost je dán v platné legislativě pokles pracovní schopnosti pouze ve výši 20 % podle kapitoly VII položka 4a) přílohy k , v novelizovaném znění), stejně tak nemá žalobce žádný významný deficit v oblasti řeči. Uvedená problematika by indikovala použití kritéria pro dětskou mozkovou obrnu s lehkým funkčním postižením, kterou byl žalobce hodnocen lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku. K tomu přistupuje sekundární epilepsie, která při dlouhodobé léčbě byla kompenzována, léky byly vysazeny, pro recidivu záchvatů byly opět nasazeny. S ohledem na předchozí dobrou reakci na léky lze předpokládat, že při déle trvající léčbě dojde opět k plné kompenzaci. Ani tato problematika tak posudkově nespadá do těžkého funkčního postižení, je zde významné i to, že převažující jsou jen tzv. malé záchvaty typu zakoukání.

K problematice vyhodnocení stupně psychického postižení s jeho dopadem na pracovní potenciál komise jako rozhodnou shledala jednak dlouhodobou klasifikaci míry psychické dysfunkce včetně vyhodnocení dosaženého vzdělání, rozhodné jsou i závěry z vyšetření psychiatrických při jednání posudkové komise v létech 2014 a 2015. Podle závěrů z vyšetření psychiatrických v obou létech nejde v žádném případě o mentální retardaci středně těžkou. Závěry z vyšetření psychologem z 26. 3. 2015 a psychiatrem z 22. 5. 2015 komise nepovažuje za plně validní. Posuzovaný byl dlouhodobě veden podle nálezů psychologa jako lehká mentální retardace, adekvátně tomu absolvoval zvláštní školu a zvládl se vyučit v oboru pomocné truhlářské práce. Jedinci se střední mentální retardací by toto nezvládli. Pokud je u dítěte diagnostikována lehká mentální retardace, může se v čase jeho psychická výkonnost zhoršit, pak je adekvátní uvádět například regres ve vývoji, organickou demenci či jinou obdobnou diagnózu, měl by být přitom doložen proces či nemoc, pro kterou ke zhoršení kognitivních funkcí došlo. U žalobce není ale zjištěno žádné takové onemocnění, které by mohlo být podkladem pro propad v mentálních schopnostech. Při rozporovaném psychologickém vyšetření žalobce podal špatný výkon, což lze jednoznačně dávat do souvislosti s jeho emoční nestabilitou a osobnostní poruchou, byla tak jednorázově zjištěna nižší aktuální úroveň mentálních a mnestických funkcí, než jakou disponuje. Podle psychologického vyšetření je porucha osobnosti posuzovaného středně těžká, což lze posudkově akceptovat. Psychiatricky není žalobce soustavně sledován, závěr z jednorázového vyšetření psychiatrem nelze považovat pro posouzení za rozhodný vzhledem ke skutečnosti, že psychiatr nevyhodnotil vývoj stavu a nevyrovnal se s předešlou odbornou dokumentací, není nijak vyhodnocena skutečnost, že byl veden jako lehká mentální retardace a proč by mělo dojít k propadu mentálních funkcí, z vyšetření psychiatra není zřejmé, že jím bylo provedeno podrobné testové vyšetření.

Míra psychické dysfunkce v kombinaci s ostatními následky dětské mozkové obrny vede ve svém komplexu k použití položky pro dětskou mozkovou obrnu s trvajícím středně těžkým funkčním postižením. S ohledem na skutečnost, že posuzovaný má při osobnostní poruše významně sníženou frustrační toleranci, je indikováno volit horní hranici taxace míry poklesu pracovní schopnosti, tedy 60 %. Všechny následky dětské mozkové obrny jsou přitom do použitého posudkového kritéria vzaty, žalobce nemá jinou zdravotní problematiku s dopadem na jeho pracovní potenciál, proto není důvodné případné taxační navýšení míry poklesu pracovní schopnosti z důvodů zdravotních. Komise shledává žalobce za schopného lehké fyzické práce ve volném pracovním tempu, tedy za výrazně ulehčených pracovních podmínek, nutno je respektovat omezení platná pro záchvatovitá onemocnění a tomu rozsah ztráty pracovní schopnosti odpovídá. Není důvod k navýšení poklesu pracovní schopnosti ani z důvodů pracovní kvalifikace, tu žalobce získal zcela adekvátně ke svému kombinovanému handicapu. Komise tak hodnotila žalobce identickým posudkovým kritériem, které bylo zvoleno lékařem lékařské posudkové služby žalované v námitkovém řízení. Jedná se o zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. , zdravotní postižení není takového stupně, závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Není důvod k použití a 2 vyhlášky.

Uvádí se výsledky přezkoumání závěrů posudkových lékařů prvního a druhého stupně, kdy bylo vycházeno z maximálně možné objektivizace zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků. Lékař první instance nevycházel ze správného použití posudkových kritérií, to bylo napraveno posudkovým lékařem instance druhé.

Důvodem ke snížení stupně invalidity je i při trvajících potížích žalobce posudkové nadhodnocení při jednání posudkového lékaře v létech 2010 a 2013. Žádný z následků dětské mozkové obrny není a v minulosti nebyl na úrovni těžkého funkčního postižení, tedy na úrovni těžké motorické, senzorické, řečové a kognitivní dysfunkce. Bylo nesprávně konstatováno, že žalobce je schopen pracovat jen za mimořádných podmínek, čemuž neodpovídá funkční postižení žalobce.

Posudková komise reagovala na obsah žaloby a uvedla, že posudková rozvaha se psychickým handicapem podrobně zabývá a poukazuje se na to, že jedno vyšetření psychologa, kde žalobce ve stresu podal špatný výkon, není posudkově rozhodné, naopak posudkově rozhodné je vyhodnocení dlouhodobého vývoje stavu žalobce, které svědčí jen pro lehkou mentální retardaci, aktuálně zhoršený výkon tak nebyl rozhodný pro vyhodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Opakované vyšetření neurologem nesvědčí pro přítomnost těžkého funkčního deficitu. Důvodem ke snížení stupně invalidity je posudkové nadhodnocení v minulosti. Žádný z následků dětské mozkové obrny není na úrovni těžké funkční vady, za těžké funkční postižení posudková komise nepovažuje ani jejich souhrn a kombinaci. Všechny jednotlivé následky dětské mozkové obrny jsou přitom v použitém posudkovém kritériu vyhodnocovány. V případě, kdy mají posuzovaní více zdravotních poruch s dopadem na jejich pracovní potenciál, se jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti za jednotlivá zdravotní postižení nesčítají. Nálezy citované v žalobě posudková komise vyhodnotila a tyto nálezy nejsou podkladem pro uznání invalidity druhého stupně.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Rozhodnutí o snížení invalidního důchodu pro snížení stupně invalidity je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.

Krajský soud při svém rozhodování vyšel především z uvedeného rozsudku posudkové komise, která přezkoumala zdravotní stav žalobce v řádném složení za účasti odborných lékařů psychiatra a neurologa. Posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, přičemž vyšla z odborných lékařských nálezů, především psychiatrické, neurologické, ortopedické, rehabilitační povahy a měla k dispozici nález očního odborníka. Vycházela ze zjištění učiněných při vyšetření žalobce v posudkové komisi učiněných v posledních dvou létech a k dispozici byla celá řada nálezů založených v posudkových spisech. Na základě takto stanovené klinické diagnózy označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jímž jsou následky dětské mozkové obrny v souvislosti s předčasným porodem.

Pro stanovení dopadu tohoto postižení do pracovního potenciálu bylo poukázáno především na to, že zhodnocuje se rozsah a tíže poruchy motorické, senzorické, řečové a kognitivní. Z hlediska motorického postižení jedná se o lehký handicap, zhodnoceno bylo též postižení oční, nebyl shledán žádný významný deficit v oblasti řeči. K tomu přistupuje sekundární epilepsie, kterou též nelze podřadit pod těžká funkční postižení. Poukazuje se též na druh záchvatů, které jsou označeny jako malé, typu zakoukání.

Posudková komise se vypořádala s psychickým postižením a jeho vlivu na pracovní potenciál, vzala v úvahu dosažené vzdělání a učinila zjištění, že v žádném případě nejedná se o mentální retardaci středně těžkou. Reagovala na vyšetření psychologem z 26. 3. 2015 a psychiatrem z 22. 5. 2015 a poukázala na to, že žalobce byl z hlediska psychologických nálezů veden jako osoba s lehkou mentální retardací, zvládl zvláštní školu a vyučit se v oboru pomocné truhlářské práce, což by při střední mentální retardaci nezvládl. Ke zhoršení lehké mentální retardace může dojít při regresu ve vývoji a takový proces či nemoc by musely být zjištěny. To se však u žalobce nestalo. Jednorázové zjištění nižší úrovně mentálních amnestických funkcí, než jakými žalobce disponuje, souvisí s jeho emoční nestabilitou a osobnostní poruchou. Psychiatricky žalobce není soustavně sledován, proto jednorázové vyšetření psychiatrem nelze považovat za rozhodné, tím spíše za situace, kdy psychiatr nevyhodnotil vývoj stavu a nevypořádal se s předchozí odbornou dokumentací. V posudku se uvádí, že nebyla zhodnocena skutečnost, že žalobce byl veden s lehkou mentální retardací a z jakého důvodu by mělo dojít k propadu mentálních funkcí.

Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti pro uvedené chronické postižení bylo vycházeno z důsledků, kterými se toto postižení projevuje, bylo zjištěno, že žalobce netrpí dalšími postiženími s dopadem do jeho pracovního potenciálu. Posudková komise se zabývala postižením žalobce sekundární epilepsií, které je zahrnuto v poklesu pracovní schopnosti v rozsahu 60 % podle kapitoly VI, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. V posudku se výslovně uvádí, že všechna postižení žalobce mají původ právě v postižení dětskou mozkovou obrnou.

Posudková komise se zabývala možností aplikace předpisu o korekčních faktorech ve smyslu a 2 vyhl. č. , kdy neshledala důvod pro aplikaci tohoto předpisu, když poukázala na žalobcem získanou pracovní kvalifikaci adekvátně k jeho kombinovanému hendikepu.

Posudková komise vysvětlila, v čem spočívá rozpor mezi původním uznáním invalidity třetího stupně a současným posudkovým nálezem, přičemž poukázala na nadhodnocení postižení žalobce při posouzení stupně invalidity v létech 2010 a 2013. Výslovně uvedla, že žádný z následků dětské mozkové obrny není a v minulosti nebyl na úrovni těžkého funkčního postižení a byl učiněn nesprávný závěr o tom, že žalobce může pracovat jen za mimořádných podmínek.

Posudková komise reagovala na žalobní výhrady medicínského charakteru, které se vztahovaly k hodnocení psychického hendikepu žalobce, kdy poukázala na to, co bylo uvedeno o nálezech psychologa a psychiatra. Z hlediska dlouhodobého vývoje stavu žalobce se dovozuje, že jedná se o lehkou mentální retardaci. Neurologická vyšetření pak nesvědčí pro přítomnost těžkého funkčního deficitu. Důvodem ke snížení stupně invalidity je posudkové nadhodnocení v minulosti, posudková komise se zabývala následky, které postižení dětskou mozkovou obrnou žalobci přineslo a uvádí o nich, že nejde o těžké funkční vady a k takovému závěru nelze dojít ani v souhrnu a kombinaci tohoto postižení. Tyto následky aplikované posudkové kritérium zhodnocuje.

Jestliže posudková komise stanovila úplnou klinickou diagnózu, označila rozhodující zdravotní postižení způsobující dlouhodobě o nepříznivý zdravotní stav, to podřadila příslušné položce vyhlášky, zabývala se dalšími postiženími žalobce, reagovala na medicínské výhrady uvedené v žalobě, především s odkazem na psychologické, psychiatrické a neurologické vyšetření, zabývala se dalšími postiženími žalobce a učinila úsudek o možnosti aplikace předpisu o korekčních faktorech, vysvětlila, v čem spočívá rozdíl mezi dříve uznaným třetím stupněm invalidity a současným posudkovým náhledem, pak považuje soud posudek posudkové komise za úplný a přesvědčivý, je-li jím činěn závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a způsobuje 60 % rozsah ztráty pracovní schopnosti.

Jednotlivé stupně invalidity upravuje § 39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. O invaliditu třetího stupně jedná se tehdy, činí-li rozsah ztráty pracovní schopnosti pojištěnce 70 a více procent (§ 39 odst. 2 písm. c) zákona), jde-li o rozsah ztráty pracovní schopnosti v rozmezí 50 – 60 %, jedná se o druhý stupeň invalidity (§ 39 odst. 2 písm. b) zákona).

Je-li posudkem posudkové komise prokázáno, že rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce pro chronické onemocnění činí 60 %, pak jedná se o druhý stupeň invalidity podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona. V důsledku toho žalobce nemá nárok na invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, ale má nárok na invalidní důchod druhého stupně. Proto bylo na žalované respektovat ustanovení § 56 odst. 1 písm. d) zákona a výši důchodu snížit. To také žalovaná učinila.

Napadené rozhodnutí nebylo proto vydáno v rozporu s § 39 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 8. února 2016

samosoudkyně:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.