Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 76/2014 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a Mgr. Jiřího Gottwalda v právní věci žalobce UNIMEX-INVEST, s.r.o., se sídlem v Ostravě-Porubě, Svojsíkova 1596/2, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, 28. října 117, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.6.2014 č.j. MSK 70441/2014, ve věci určení právního vztahu,

takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 23.6.2014 č.j. MSK 70441/2014 a usnesení Magistrátu města Ostravy ze dne 5.5.2014 č.j. SMO/150475/14/Vnitř./Pěn se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.000,- Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23.6.2014 č.j. MSK 70441/2014, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Magistrátu města Ostravy ze dne 5.5.2014 č.j. SMO/150475/14/Vnitř./Pěn, kterým bylo ve smyslu ust. , , v platném znění (dále jen ) zastaveno řízení o žádosti žalobce o vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že „rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19.5.2008 vydané pod č.j. MOP 22726/2008 MOP S 596/2008 a navazující rozhodnutí odvolacího orgánu Magistrátu města Ostravy ze dne 12.8.2008 č.j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk nebyly nikdy navrhovateli (povinnému) platně doručeny s ohledem na absenci jeho statutárního orgánu a navrhovateli z nich proto nevznikly práva ani povinnosti“.

V podané žalobě žalobce namítl tyto žalobní body:

1) Zastavení řízení o návrhu podle ust. bylo podle žalobce nezákonné, neboť není dán žádný důvod pro takový postup. Podle žalobce existují pochybnosti o platnosti a vymahatelnosti jím označených rozhodnutí z roku 2008 a ust. je prostředkem nápravy takového škodlivého stavu.

2) Odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně je podle žalobce zmatečné a netvoří logický celek způsobilý obstát v přezkumném řízení. Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje vlastní odůvodnění postupu podle . V návaznosti na to žalovaný nepředložil žádnou právní úvahu o nepřípustnosti návrhu žalobce učiněného podle , když pouze opakoval závěr učiněný prvostupňovým správním orgánem, aniž by jej zdůvodnil. V rozhodnutí chybí jakékoliv skutkové a právní úvahy.

3) Žalobce se domáhal určení, zda právní vztah vznikl, což ust. umožňuje. Žalobce již v odvolání namítal, že institut řízení o určení právního vztahu lze použít i ve vztahu k rozhodnutím, o jejichž legalitě, vymahatelnosti či existenci jsou důvodné pochybnosti. Žalovaný tuto námitku řádně nevypořádal. Žalovaný se nesprávně vyhnul meritornímu výroku rozhodnutí a řízení zastavil, aniž vyslovil, zda předmětný právní vztah spočívající v povinnosti žalobce vznikl, zda trvá či nikoliv. Žalovaný, pokud se domníval, že je nemožné návrhu vyhovět, měl jej zamítnout podle , nikoliv však řízení zastavit. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu pak mělo být přezkoumatelně odůvodněno.

4) Žalobce odmítl argumentaci žalovaného obsaženou v poslední části napadeného rozhodnutí týkající se zamítnutí žádosti o navrácení v předešlý stav, kdy v jiném řízení byla řešena otázka neplatného a vadného doručování v roce 2008. Podle žalobce se i žalovaným zmiňovaných usneseních Magistrátu města Ostravy ze dne 5.9.2013 č.j. SMO/296143/13/Vnitř./Pěn a žalovaného ze dne 21.10.2013 č.j. MSK 131831/2013 správní orgány vyhnuly hodnocení doručování z roku 2008.

5) Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný se nevyjádřil ke klíčovým námitkám žalobce, a to otázce doručování v souvislosti s neexistencí statutárního orgánu. To, že žalovaný rezignoval na přezkum těchto otázek, je podle žalobce nezákonné.

6) Žalovaný porušil ust. , neboť žalobce brojil proti stavu, kdy rozhodnutí z roku 2008 bude vynucováno přes svou neplatnost od počátku po neomezenou dobu, přičemž neexistují prostředky jeho změny či zrušení. Žalovaný se nezabýval obnovením pokojného stavu a porušil tak ust. , , a 3 .

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že trvá na svém závěru o zjevné nepřípustnosti žádosti žalobce, kterou ve smyslu ust. správní orgán I. stupně usnesením zamítl. Poukázal přitom na judikát Nejvyššího správního soudu (dále jen NSS) ze dne 7.5.2008 č.j. -55. Současně nepřipadalo v úvahu meritorní posouzení věci. Z kontextu napadeného rozhodnutí je podle žalovaného zřejmé, že důvody pro zamítnutí odvolání a potvrzení usnesení správního orgánu I. stupně byly řádně rozvedeny. Žalovaný se shoduje s tvrzením žalobce ohledně stejného odůvodnění napadeného rozhodnutí a usnesení správního orgánu I. stupně, ovšem důvodem je názorová shoda hodnocení návrhu žalobce. Žalovaný se domnívá, že argumenty žalobce plynou z nepřesného pochopení zákonných ust. a . Dále žalovaný zdůraznil, že žalobce svým návrhem žádal, aby bylo deklaratorně rozhodnuto, že jím označená rozhodnutí z roku 2008 nebyla nikdy žalobci doručena a nemohla z nich tedy pro žalobce vzniknout práva ani povinnosti. Žalobce mísí dohromady dvě věci, a to práva a povinnosti, jež měly vzniknout a otázku doručení těchto rozhodnutí. Doručením rozhodnutím však nevzniká právní vztah ve smyslu ust. , neboť je to záležitost čistě procesní a nikoli meritorní povahy. Proto nebylo možno podle žalovaného dospět k jinému závěru, než podanou žádost zamítnout pro zjevnou právní nepřípustnost. K otázce doručení označených rozhodnutí se žalovaný odmítl podrobněji vyjádřit, neboť tyto skutečnosti nejsou předmětem řízení. Navíc se k těmto skutečnostem vyjadřoval již v rozhodnutí ze dne 21.10.2013 č.j. MSK 131831/2013. Závěrem zdůraznil, že předmětem usnesení správního orgánu I. stupně a napadeného rozhodnutí byl procesní postup správních orgánů a nikoli materiální posouzení věci. Z téhož důvodu se žalovaný nezabýval skutečným stavem obnovení pokojného stavu. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , v platném znění – dále jen ) a byl vázán obsahem žalobních bodů uvedených v žalobě (ust. ).

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce podal dne 18.4.2014 u Magistrátu města Ostravy jako správního orgánu I. stupně (dále jen správní orgán I. stupně) návrh na zahájení řízení podle ust. , jímž se domáhal vydání „deklaratorního rozhodnutí, že rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19.5.2008 vydané pod č.j. MOP 22726/2008 MOP S 596/2008 a navazující rozhodnutí odvolacího orgánu Magistrátu města Ostravy, odboru vnitřních věcí ze dne 12.8.2008 pod č.j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk nebyly nikdy navrhovateli (povinnému) platně doručeny s ohledem na absenci jeho statutárního orgánu a navrhovateli z nich proto nevznikly práva a povinnosti“. O návrhu žalobce rozhodl správní orgán I. stupně usnesením ze dne 5.5.2014 č.j. SMO/150475/14/Vnitř./Pěn tak, že řízení o žádosti podle ust. zastavil, jelikož byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. V odůvodnění usnesení je kromě podrobné rekapitulace obsahu návrhu žalobce shrnut také obsah shora označených rozhodnutí z roku 2008, ve vztahu k nimž se žalobce postupu podle ust. domáhal. Tento skutkový stav je správnímu orgánu znám z jeho úřední činnosti (poznámka soudu: rovněž krajskému soudu je obsah označených rozhodnutí známý z jeho předchozí úřední činnosti – např. žaloba na přezkum v jiné věci žalobce vedená pod sp. zn. ). Rozhodnutím Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne 19.5.2008 č.j. MOP 22726/2008 bylo vyhověno návrhu PaedDr. M. V. na poskytnutí ochrany proti zřejmému zásahu do pokojného stavu dle ust. , , ve znění pozdějších právních předpisů a navrhovateli jako odpůrci bylo nařízeno obnovit nepřetržitou dodávku vody do bytu č. 5 ve 3. poschodí v domě na náměstí M. Š. 885/7 v O.-M. O., a to nejpozději do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 12.8.2008 č.j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk je pak rozhodnutím odvolacího orgánu v téže věci, jímž bylo podané odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno. V další části rozhodnutí správní orgán I. stupně poukázal na text ust. , podle něhož lze rozhodnout o tom, že právní vztah vznikl a kdy se tak stalo nebo že právní vztah trvá, anebo že právní vztah zanikl a kdy se tak stalo. Správní orgán I. stupně dále dovodil, že pokud navrhovatel svou žádostí požaduje vydat rozhodnutí toho znění, že určitá práva a povinnosti vůči němu nikdy nevznikly, je nutno vycházet z toho, že vydání rozhodnutí takového obsahu předmětné ustanovení jako přípustnou variantu neupravuje, a proto je návrh žalobce zjevně právně nepřípustný. S odkazem na ust. řízení o žádosti usnesením podle ust. zastavil. V závěrečné části usnesení (str. 6) správní orgán I. stupně vyjádřil úvahu k důvodům návrhu, na které žalobce ve své žádosti poukázal, tj. že nemůže v důsledku rozhodnutí plně disponovat se svou nemovitostí, čímž dochází k újmě na jeho vlastnickém právu. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které se obsahově v podstatě shoduje s později podanou správní žalobou a žalovaný o něm rozhodl napadeným rozhodnutím, v jehož odůvodnění se ztotožnil se závěry správního orgánu I. stupně včetně výkladu ust. a potvrdil správnost procesního postupu.

Podle ust. správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo.

V posuzované věci správní orgány obou stupňů vyložily citované ustanovení tak, že v jeho smyslu se žadatel může domáhat toliko pozitivního rozhodnutí. Krajský soud tento názor správních orgánů nesdílí a má za to, že je v rozporu se základními principy logického myšlení. Názor správních orgánů představuje zcela neopodstatněný restriktivní výklad citovaného ustanovení a vede k absurdnímu závěru, že by pomocí tohoto ustanovení nebylo možno dosáhnout rozhodnutí, že určité právní vztahy nevznikly nebo nezanikly. Stanovisko správních orgánů je také v rozporu s obsahem komentáře k , který výslovně uvádí, že: „…Ustanovení znamená, že v jakýchkoliv případech, kdy právní úprava svěřuje správním orgánům působnost (věcnou příslušnost) spočívající především ve vydávání rozhodnutí, popřípadě jiných správních úkonů, jimiž se zakládají práva a povinnosti (opatření obecné povahy), mohou tyto správní orgány podle a za podmínek v něm uvedených rozhodovat též o tom, zda určitá práva a povinnosti, tj. právní vztahy, vznikly nebo nevznikly či zanikly nebo nezanikly. To platí i pro případy, kdy je správním orgánům ve zvláštních zákonech svěřeno rozhodovat spory vyplývající z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů. I v těchto případech je možné domáhat se na základě deklaratorního rozhodnutí“ (srov. komentář, 2. vydání, JUDr. Josef Vedral, Ph.D., RNDr. Ivana Hexnerová, BOVA POLYGON, Praha 2006; 2012, str. 1099).

Mylná úvaha správních orgánů obou stupňů v této premise základního významu pro posuzovanou věc pak vedla i k nesprávnému závěru, že žádost navrhovatele je zjevně nepřípustná ve smyslu ust. a taktéž následné nesprávné aplikaci ust. , tj. zastavení řízení z toho důvodu, že byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Se správními orgány se lze ztotožnit jedině v tom, že problematika doručování rozhodnutí z roku 2008, jakkoli ji žalobce zmiňuje v návrhu petitu rozhodnutí, jehož se domáhá, je právně bezvýznamná. Rozhodující je jeho požadavek na určení, že konkrétní právní vztahy vyplývající z označených rozhodnutí nevznikly. Již citovaný komentář dále vymezuje zákonné podmínky, které musejí být kumulativně splněny, aby k vydání deklaratorního rozhodnutí ve smyslu ust. mohlo dojít (podrobně str. 1098-1100 citovaného komentáře). Vedle podmínky existence věcné a místní příslušnosti správního orgánu je to podmínka podání žádosti a dále povinnost žadatele prokázat, že vydání deklaratorního rozhodnutí v určité věci je nezbytné pro uplatnění jeho práv. Důkazní břemeno a povinnost zjišťovat podklad pro rozhodnutí leží tedy zejména na žadateli, který musí prokázat, že je vydání deklaratorního rozhodnutí nezbytné pro uplatnění jeho práv. Jak judikoval např. Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 12.10.2015 č.j. -32 „Vydání deklaratorního rozhodnutí podle nemá sloužit toliko jen ke konstatování, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo, ale má být zejména nezbytným podkladem pro následné další konkrétní kroky žadatele k ochraně jeho subjektivního práva, přičemž účel vydání deklaratorního rozhodnutí musí být jasně pojmenován a musí být rovněž právně uskutečnitelný, tj. musí být zřejmé, že určitá práva konkrétnímu žadateli svědčí a musí být prokázáno, že v jejich ochraně a následným krokům ve věci je rozhodnutí podle nezbytné a že jej tedy nelze dosáhnout jinak“. Žalobce jako navrhovatel shledává nezbytnost vydání deklaratorního rozhodnutí pro uplatnění jeho práv především v tom, že má za to, že v důsledku označených rozhodnutí z roku 2008 nemůže plně disponovat se svou nemovitostí, čímž je omezován výkon jeho vlastnického práva (str. 4-5 podaného návrhu). Správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí učinil v tomto směru správní úvahu (str. 5 odst. 5 až str. 6 odst. 4 prvostupňového rozhodnutí), a to poměrně podrobnou a věcnou, která však nemá místo v procesním usnesení dle ust. , když ve své podstatě je úvahou o meritu věci. Proto soud nemohl k těmto závěrům správního orgánu I. stupně přihlédnout. Obdobně judikoval např. Krajský soud v Plzni, který ve svém rozsudku ze dne 30.11.2011 č.j. -56 dospěl k závěru, že přezkoumává-li soud zákonnost výroku rozhodnutí, jímž došlo k zastavení správního řízení z některého z důvodů uvedených v z roku 2004, nemůže se v řízení o žalobě proti takovému rozhodnutí zabývat ničím jiným, než posouzením otázky, zda zde byl či nebyl důvod pro zastavení správního řízení.

Na základě shora uvedené právní argumentace krajský soud dospěl k závěru o důvodnosti žalobních bodů 1) a 3). Naopak nedůvodným shledal krajský soud žalobní bod 2), neboť rozhodnutí správních orgánů obou stupňů důvody postupu podle ust. výslovně obsahují, soud je však vyhodnotil jako nesprávné. Důvodností dalších žalobních bodů se krajský soud s ohledem na procesní stav věci nezabýval, neboť to považuje v této fázi řízení za nadbytečné, příp. předčasné.

Na základě shora uvedeného krajský soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil pro nezákonnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku ( ). Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. s.ř.s, když procesně úspěšnému žalobci vznikly náklady zaplacením soudního poplatku ve výši 3 000 Kč. Vzhledem k odlišné úpravě a , , v platném znění (dále jen ), týkající se nabytí právní moci rozhodnutí, stanovil soud žalovanému k plnění lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. , a ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Ostravě dne 11. února 2016

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu