Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 250/2015 - 74

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Befacoal s. r. o., se sídlem Sokolská 46/1795, Praha 2, zastoupené JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem Žitná 47, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2014, č. j. 20282/14/5000-14304-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2015, č. j. – 75,

t a k t o :

I. Soud n e p r o d l u ž u j e žalobkyni lhůtu k zaplacení soudního poplatku stanovenou usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. – 65.

II. Řízení o kasační stížnosti s e z a s t a v u j e .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) se kasační stížností ze dne 27. 10. 2015 domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení městského soudu, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného. Usnesením ze dne 20. 1. 2016, č. j. - 65, Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků a vyzval ji, aby ve lhůtě jednoho týdne od doručení tohoto usnesení uhradila soudní poplatek za kasační stížnost. Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 4. 2. 2016.

Dne 11. 2. 2016, tedy poslední den lhůty pro zaplacení soudního poplatku, byla Nejvyššímu správnímu soudu doručena žádost stěžovatelky o prodloužení lhůty ke splnění povinnosti zaplatit soudní poplatek o dva týdny, a to „z pracovních důvodů a z důvodu kontaktu s klientem“. Soud neshledal tuto žádost důvodnou, a proto stěžovatelce lhůtu stanovenou usnesením ze dne 20. 1. 2016 neprodloužil. V žádosti uváděné důvody jsou totiž zcela obecné, bez jakéhokoliv vysvětlení, které by mohlo žádost učinit přesvědčivější. Čas, který stěžovatelka dosud měla na zaplacení soudního poplatku, splatného dnem podání kasační stížnosti, byl více než dostatečný. Nadto vzal soud v úvahu, že stěžovatelka byla v prodlení se zaplacením soudního poplatku i v řízení před městským soudem (zde jí z tohoto důvodu bylo zastaveno řízení) a nynější žádost o prodloužení lhůty se tak jeví jako účelová snaha opět oddálit zastavení řízení, aniž by však byla odstraněna překážka bránící věcnému vyřízení věci. Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že takto stěžovatelka, resp. její zástupkyně postupuje opakovaně (srov. např. věc vedenou pod sp. zn. ), včetně podání žádosti poslední den lhůty, ačkoliv důvody pro její nedodržení jsou stejné a byly známy již dříve.

Podle ustanovení , (dále jen „ “) soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Z ustanovení , o soudních poplatcích, vyplývá, že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

Do dnešního dne stěžovatelka soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti nezaplatila. Lhůta stanovená v usnesení ze dne 20. 1. 2016 přitom uplynula dne 11. 2. 2016, tj. týden od doručení usnesení stěžovatelce. Ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem (ani následně) tedy stěžovatelka soudní poplatek neuhradila, a soud proto řízení podle zákona o soudních poplatcích ve spojení s zastavil. O tomto následku byla stěžovatelka v usnesení Nejvyššího správního soudu poučena.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. února 2016

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu