Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ads 286/2015 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Marka Bedřicha a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobců: a) Mgr. M. N., b) Mgr. V. N., DiS., oba zastoupeni Mgr. Petrou Krnošovou, advokátkou, se sídlem Arbesova 409, Česká Lípa, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2013, č. j. MPSV-UM/4716/13/4S-LBK, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, č. j. - 50,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalobci n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobci jako stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, č. j. - 50, kterým byla zamítnuta jejich žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2013, č. j. MPSV-UM/4716/13/4S-LBK, jímž bylo zamítnuto jejich odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajská pobočka v Liberci (dále jen Úřad práce) ze dne 11. 7. 2013, č. j. MPSV-UP/21549/13/CL. Tímto rozhodnutím byla žalobkyně a) určena osobou oprávněnou pro přiznání dávky pěstounské péče a byla jí přiznána odměna pěstouna ve výši 36 000 Kč měsíčně ode dne 1. 3. 2013, a současně žalobci b) odměna pěstouna přiznána nebyla; to vše s odkazem na , , , a , o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Městský soud v napadeném rozsudku vycházel ze skutečnosti, že žalobci jsou manželé, přičemž žalobkyně a) byla ustanovena opatrovníkem nezl. F. Š. a současně jí byly svěřeny do péče nezl. K. H. a nezl. T. Š., žalobci b) byl svěřen do poručnické péče nezl. V. N., a oběma žalobcům jako manželům byla svěřena do společné pěstounské péče ještě jako nezletilá R. N. Za správnou označil aplikaci § 47i, který byl do zákona o sociálně-právní ochraně dětí vložen s účinností od 1. 1. 2013. Od tohoto data není rozhodné, zda je dítě svěřeno do výlučné pěstounské, popř. poručnické péče jednoho z manželů, nebo zda je svěřeno do péče společné, neboť i na dítě svěřené do péče výlučné je nahlíženo jako na dítě svěřené do péče společné. Podle § 47n cit. zákona pak náleží dávka pěstounské péče jen jednomu z manželů, který je určen buď jejich dohodou, nebo Úřadem práce.

Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají kasační důvod podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Rozsudek městského soudu nerespektuje pravomocná soudní a správní rozhodnutí upravující poměry nezletilých dětí. V případě nezl. V. N. měla být odměna pěstouna totiž přiznána stěžovateli b), neboť právě tomu byl soudem svěřen do péče. Ačkoliv jsou oba stěžovatelé osobami pečujícími podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí, neměl být na jejich případ aplikován tohoto zákona v tom smyslu, že dávka byla přiznána pouze jednomu z nich. Stěžovatelé považují užitá ustanovení zákona o sociálně-právní ochraně dětí za diskriminační, neboť přiznání či nepřiznání sociální dávky je cele závislé na rodinném stavu pěstouna. Tím jsou porušeny zásady sociální solidarity, univerzality a adekvátnosti, na nichž oblast sociálního práva stojí. Pěstounské dávky jsou vypláceny v zátěžových situacích, do nichž patří péče o osobu závislou na péči jiné osoby. Nelze považovat za spravedlivé, že stěžovatelé jakožto manželé jsou kráceni oproti párům nesezdaným, kteří tvoří rovněž společnou domácnost a dětem poskytují péči ve stejném rozsahu.

Ze všech těchto důvodů stěžovatelé navrhují zrušení napadeného rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný nevyužil možnosti podat ke kasační stížnosti vyjádření.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti ( , věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , 4 věta před středníkem ). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z , věty první

Ze správního spisu je zřejmé, že skutkové okolnosti, které vzal za základ svého rozhodnutí městský soud, odpovídaly obsahu správního spisu k datu podání žádostí o dávky pěstounské péče – odměny pěstouna. Stejně tak není pochyb, že oba stěžovatelé byli v postavení osoby pečující o dítě ve smyslu § 4a písm. b) zákona o sociálně-právní ochraně dětí (dále v zákoně jen „osoby pečující“). Městskému soudu nelze vytýkat, že nevzal v úvahu soudní a správní rozhodnutí o svěření do pěstounské či poručnické péče. Městský soud tato rozhodnutí správně konstatoval, ovšem nepovažoval, s ohledem na znění zákona, za rozhodné, že nezl. V. N. byl svěřen do poručnické péče pouze stěžovateli b).

V roce 2013, kdy bylo o dávky žádáno a o nich rozhodováno, byla pro jejich přiznání rozhodná následující právní úprava.

Podle § 47i odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí má nárok na odměnu pěstouna osoba pečující a osoba v evidenci. Podle odst. 2 téhož ustanovení mají-li takové postavení oba manželé, náleží odměna pěstouna pouze jednomu z nich. Obdobně je ve vztahu ke společné pěstounské péči manželů uvedeno v § 47n cit. zákona, že dávka pěstounské péče náleží pouze jednomu z manželů určenému na základě jejich dohody. Nedohodnou-li se manželé, určí příslušná krajská pobočka Úřadu práce, kterému z manželů se dávka pěstounské péče přizná. Tato ustanovení byla do zákona o sociálně-právní ochraně dětí vložena novelou provedenou s účinností od 1. 1. 2013.

Postup žalovaného v době, kdy o určení osoby oprávněné pro přiznání dávky pěstounské péče – odměny pěstouna a o přiznání této odměny rozhodoval, tedy plně odpovídal znění zákona. Stěžovatelé v replice k vyjádření žalovaného k žalobě požadovali, aby městský soud podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení těchto ustanovení z důvodu, že právní úprava odměňování osob pečujících nezakládá stejné podmínky pro pečující osoby žijící v manželství a pro osoby nesezdané.

Je pravdou, že před výše označenou novelou tento zákon podobné ustanovení neobsahoval, nicméně , o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. 12. 2012, stanovil v , že při společné pěstounské péči manželů náleží dávky pěstounské péče jen jednomu z manželů. Novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí byl výrazně změněn jak způsob odměňování tak i výše odměny.

Městský soud k návrhu na zrušení rozhodných ustanovení zákona správně poukázal na skutečnost, že tato již byla opětovně změněna novelou zákona o sociálně-právní ochraně dětí provedenou s účinností od 1. 1. 2014. V současné době tedy zní: (p)okud jsou osobou pečující nebo osobou v evidenci oba manželé nebo dva poručníci, náleží odměna pěstouna pouze jednomu z nich. Na pěstounskou péči vykonávanou druhým manželem nebo poručníkem se pro účely stanovení výše odměny pěstouna podle věty první hledí jako na společnou pěstounskou péči. Ustanovení pak nově zní: (p)ři společné pěstounské péči manželů náleží dávka pěstounské péče jen jednomu z manželů určenému na základě dohody manželů. Nedohodnou-li se manželé, určí příslušná krajská pobočka Úřadu práce, kterému z manželů se dávka pěstounské péče přizná. Totéž platí i v případě, kdy jsou do funkce poručníka soudem společně jmenováni manželé nebo jiné dvě osoby, které o dítě osobně pečují. Tato novela byla přijata v návaznosti na nový umožňující jmenování dvou osob do funkce poručníka ( ). Současně ovšem tato novela reagovala i na skutečnost, že rodinné prostředí, které je v poskytování péče preferováno, vytvářejí nejen manželé, ale poskytují je i páry nesezdané, přičemž oběma těmto formám soužití je třeba vytvořit stejné podmínky. Dále též novela řešila problémy plynoucí ze stávající právní úpravy, která vedla k účelovému svěřování dítěte do péče jednoho z manželů, a tedy k zastírání společně poskytované péče s cílem vyloučení omezení odměňování při společné péči manželů (k tomu srovnej Komentář zákona o sociálně-právní ochraně dětí, Miloslav Macela a kolektiv, Wolters Kluver, Praha, 2015).

Samotná skutečnost, že rozhodná ustanovení zákona byla novelizována, ovšem neznamená, že by nebylo možno podat návrh podle y, pokud by soud dospěl k závěru, že zákon, jehož bylo v řízení použito, byl v rozporu s ústavním pořádkem. Ustanovení , o Ústavním soudu, z něhož plyne nepřípustnost takového návrhu, bylo totiž korigováno rozhodovací činností Ústavního soudu. Ten opakovaně vyslovil, že i v případě zrušeného zákona či jeho ustanovení lze deklarovat jeho protiústavnost, pokud je třeba na soudem posuzovaný vztah tuto formálně neplatnou úpravu aplikovat, a to zejména v případech, v nichž se již zrušená norma dotýkala vztahu mezi jednotlivcem a státem (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. , nebo nález ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. ; oba dostupné na www.nalus.cz).

Nejvyšší správní soud ovšem dospěl k závěru, že v daném případě není podání takového návrhu namístě. Ustanovení § 47i a § 47n zákona o sociálně-právní ochraně dětí ve znění rozhodném v roce 2013 sice mohlo zakládat určitou nerovnost ve výši dávek poskytovaných pečujícím osobám, ovšem cílem nebyla diskriminace pečujících osob žijících v manželství; spíše se jednalo o neúmyslné, potenciálně možné, a časově omezené zvýhodnění nesezdaných pečujících osob žijících ve společné domácnosti. V tom Nejvyšší správní soud neshledal ani porušení zásad solidarity, univerzality a adekvátnosti v intenzitě vyžadující deklaraci protiústavnosti již neplatné právní úpravy. K tomu lze dále poznamenat, že námitka porušení těchto zásad nebyla ani součástí žaloby, o níž městský soud rozhodoval.

Kasační stížností napadený rozsudek městského soudu posoudil právní otázku v souladu se zákonem a naplnění kasačního důvodu podle shledáno nebylo. Stejně tak rozsudek netrpí žádnou z vad, k níž by kasační soud musel přihlížet z moci úřední ( ).

Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věta poslední jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o věta první , ve spojení s , podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, jež důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v tomto kasačním řízení úspěch neměli, proto jim právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Úspěšnému žalovanému s tímto řízením žádné náklady přesahující běžnou úřední činnost nevznikly, proto jim soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2016

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu