Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 24/2016 - 25

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: H. V. T., zastoupený JUDr. Irenou Slavíkovou, advokátkou se sídlem Wenzigova 5, Praha 2, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. - 28,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. - 28, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2016, č. j. - 28, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „ředitelství policie“) ze dne 23. 11. 2015, čj. CPR-27489-2/ČJ-2015-930310-V243, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odbor cizinecké policie (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 9. 7. 2015, čj. KRPA-427267-93/ČJ-2014-000022, kterým bylo stěžovateli uloženo správní vyhoštění podle ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a zároveň mu byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho roku, jakož i doba k vycestování z území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž podle ust. zákona o pobytu se na stěžovatele nevztahují důvody znemožňující vycestování.

Městský soud v rozsudku dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vyhoštění stěžovatele. Ve vztahu k tvrzenému vztahu stěžovatele s jeho družkou L. D., občankou České republiky, která byla účastníkem správního řízení o vyhoštění stěžovatele, krajský soud uvedl, že tento není natolik intenzívní, aby mohl být posuzován obdobně jako vztah rodinný. K tomu městský soud poukázal na dobu trvání jejich vztahu, jakož i na to, že ke sdílení společné domácnosti došlo až po zahájení řízení o správním vyhoštění. Podle názoru městského soudu navíc existence družského poměru na území České republiky není sama o sobě ještě důvodem pro mimořádnou aplikaci ust. § 119a odst. 2 a § 174a zákona o pobytu. Při využití této možnosti je nutné hodnotit i otázky jiné, které ve správním řízení a rozhodnutí hodnoceny byly, a městský soud nezaznamenal žádné vybočení ze zákonného rámce.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost. Podle jeho názoru byla nesprávně posouzena přiměřenost zásahu do jeho soukromého a rodinného života ve smyslu ust. § 119a a § 174a zákona o pobytu cizinců a čl. 8 Úmluvy a byl nedostatečně zjištěn skutkový stav věci. Stěžovatel žije ve společné domácnosti s družkou L. D., která je nezaměstnaná. Stěžovatel jí pomáhá finančně a s výchovou dětí. V budoucnu by s ní chtěl uzavřít sňatek. S dětmi družky vychází velmi dobře a vytvořil si k nim silné citové vazby. Svůj pobyt na území České republiky se snažil legalizovat, a proto podal žádost o udělení přechodného pobytu. V zemi původu nemá, na rozdíl od České republiky, žádné trvalé vazby. V České republice platí zdravotní pojištění a vede řádný život. Nepředstavuje žádné nebezpečí z hlediska bezpečnosti státu či veřejného pořádku. Poukázal i na nepřiměřenou délku vyhoštění. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Ředitelství policie ve vyjádření ke kasační stížnosti pouze odkázalo na shromážděný spisový materiál.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom shledal vadu uvedenou v odstavci 4, k níž musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ust. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.

Nejvyšší správní soud v dané věci dospěl k závěru, že řízení před městským soudem bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Touto vadou byla skutečnost, že městský soud nevyrozuměl o probíhajícím řízení osobu (konkrétně L. D.), s níž správní orgány jednaly jako s účastnicí řízení, která by mohla být přímo dotčena ve svých právech vydáním rozhodnutí ve věci samé, a nevyzval ji, aby oznámila, zda v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Podle ust. osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.

Podle ust. je navrhovatel povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení .

Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že neoznačí-li žalobce osobu, která přichází v úvahu jako osoba zúčastněná na řízení, nezbavuje to předsedu senátu povinnosti zjistit okruh takových osob, vyrozumět je o probíhajícím řízení a vyzvat je, aby oznámily, zda budou svá práva v řízení uplatňovat (viz např. rozsudky ze dne 2. 5. 2007, č. j. - 68, nebo ze dne 14. 10. 2010, č. j. - 97; všechny jsou dostupné na www.nssoud.cz).

V projednávané věci stěžovatel v průběhu správního řízení tvrdil, že žije ve společné domácnosti s družkou L. D., která je státní občankou České republiky a ze společného soužití s touto družkou dovozoval, že vyhoštěním by bylo nepřiměřeně zasaženo do jejich rodinného života. Správní orgány proto s družkou stěžovatele jednaly jako s účastnicí řízení – byla vyslechnuta jako účastník řízení, v záhlaví správních rozhodnutí byla označena jako účastník řízení a rozhodnutí obou stupňů jí také byla doručována.

S ohledem na uvedené skutečnosti, které jsou zřejmé již z obsahu napadeného správního rozhodnutí, měl městský soud družku stěžovatele vyrozumět o probíhajícím řízení a vyzvat ji, aby oznámila, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 17. 1. 2014, č. j. - 48 a ze dne 23. 4. 2015, č. j. - 31. Jestliže městský soud družku stěžovatele nevyrozuměl o probíhajícím řízení a nevyzval ji, aby oznámila, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. K takové vadě musel Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. - 75, ze dne 2. 5. 2007, č. j. - 68, nebo ze dne 12. 4. 2007, č. j. - 80). Pochybení městského soudu totiž představuje porušení věty prvé d, který se vztahuje také na případné osoby zúčastněné na řízení (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. , dostupný na http://nalus.usoud.cz). Podle citovaného článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Je-li postupem soudu dotčeno základní právo osoby, která se o probíhajícím soudním řízení vůbec nemusela dozvědět.

S ohledem na zjištěnou vadu řízení Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle ust. věta prvá před středníkem zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Ostatně identicky postupoval Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 14. 1. 2016, čj. - 27.

Podle ust. , zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského (městského) soudu a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, je tento soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem ve zrušovacím rozhodnutí. V tomto řízení bude na městském soudu, aby v souladu s ust. vyrozuměl družku stěžovatele o probíhajícím řízení a vyzval ji, aby sdělila, zda v řízení bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení. V případě, že odpoví kladně, zajistí městský soud plné uplatnění jejích práv podle ust.

Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl v souladu s ust. 109 odst. 2 , podle něhož rozhoduje o kasační stížnosti zpravidla bez jednání.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. února 2016

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu