Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 130/2015 - 29

- 30

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra a v právní věci žalobkyně: V. K., zastoupené JUDr. Petrem Dočekalem, advokátem se sídlem Gogolova 228/8, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2015, čj. OAM-593/ZA-ZA14-K08-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2015, čj. - 32,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 2. 2015 neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle až , o azylu (dále jen „“).

II.

[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze. Městský soud ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Zdůvodnil, že žalobkyně v průběhu správního řízení neuvedla skutečnosti, pro něž by jí žalovaný mohl udělit azyl podle až 14 . Za důvod neochoty vrátit se do vlasti označila obavy z povolání ke službě zdravotnického pracovníka v ozbrojených silách vzhledem k tomu, že v srpnu 2014 obdržela předvolání k dostavení se na vojenskou správu. Neuvedla, že by případný výkon služby zdravotnického pracovníka mohl být uplatněn diskriminačně. Městský soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, čj. - 49 (pozn.: jedná se o rozsudek čj. - 49), podle něhož odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu, není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím.

[3] Dále se městský soud ztotožnil s tím, že nebyly naplněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle . Žalobkyni nehrozí vážná újma, neboť pochází ze západu Ukrajiny, kde je situace klidná. V zemi původu neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by pro žalobkyni mohly znamenat vážnou újmu. Soud souhlasil také s tím, že nebyly naplněny důvody ani pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny. Žalobkyně mohla svou pobytovou situaci řešit dle zákona o pobytu cizinců.

III.

[4] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodu dle Nesprávné posouzení právní otázky spatřovala v tom, že již v průběhu správního řízení doložila předvolání ke službě zdravotnického pracovníka k bojům v Doněcké a Luhanské oblasti. Poukázala na to, že v České republice mají povolený trvalý pobyt její nezletilé děti a manžel. Soud se však bez podrobnějšího zkoumání spokojil se zdůvodněním správního orgánu, že situace na západě země, odkud stěžovatelka pochází, je klidná a v zemi původu neprobíhá vnitřní ozbrojený konflikt. Stěžovatelka tedy namítla, že se soud dopustil zásadního pochybení, neboť nevypořádal všechny námitky účastníků řízení. Skutečnost, že stěžovatelka pochází ze západní části Ukrajiny, není dle jejího názoru dostatečnou a spolehlivou zárukou toho, že jí jako zdravotnímu pracovníkovi povolanému do ozbrojeného konfliktu nehrozí újma vážného ohrožení života. Upozornila na střety mezi vládními vojsky a proruskými separatisty i po novém příměří, které mělo platit od 1. září 2015. Také zdůraznila právo na respektování soukromého a rodinného života dle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Poukázala na nízký věk svých dětí (5 let a 4 roky) a hledisko nejlepšího zájmu a blaha dítěte uplatňované při aplikaci Úmluvy.

IV.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje své rozhodnutí i rozsudek soudu za souladné s právními předpisy, a odkázal na správní spis. Stěžovatelka v průběhu správního řízení neuvedla žádné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možné učinit závěr, že vyvíjela ve své vlasti činnost směřující k uplatňování politických práv a svobod, za níž by byla pronásledována. Důvodem pro udělení mezinárodní ochrany není ani snaha stěžovatelky žít v České republice se svou rodinou.

V.

[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu nepřijatelnosti a demonstrativním výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud zabýval např. v usnesení čj. - 39, na jehož odůvodnění na tomto místě pro stručnost odkazuje.

[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelky ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky. K tomu Nejvyšší správní soud podotýká, že odmítáním nástupu k výkonu základní vojenské služby jako tvrzeným důvodem pro udělení azylu či doplňkové ochrany se zabýval například v rozhodnutích čj. - 83, - 93 a - 49, přímo ve vztahu k Ukrajině např. v rozhodnutí čj. - 39.

[8] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou na základě Podle usnesení o odmítnutí kasační stížnosti nemusí být odůvodněno.

[9] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o věty první ve spojení s , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 6. ledna 2016

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu