Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 177/2015 - 21

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: J. M., proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 7, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. – 36,

t a k t o :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. – 36, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2015, č. j. - 36, bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva financí (dále jen „ministerstvo“) ze dne 16. 5. 2013, č. j. MF - 42036/2013/3901, a věc byla vrácena Generálnímu finančnímu ředitelství (dále jen „stěžovatel“) k dalšímu řízení. Rozhodnutím ministerstva byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen „účastník řízení“) podle ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), o prominutí zbývající části penále na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997 ve výši 14.729.804 Kč. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že o žádosti v souladu s ust. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), rozhodovalo ministerstvo, ale podle daňového řádu již rozhodování o těchto žádostech do pravomoci ministerstva nespadá. Proto jako žalovaný vystupuje stěžovatel. Městský soud pak dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj v rozporu s § ust. 68 odst. 3 , ve znění pozdějších předpisů, není zřejmé, z jakých důvodů nebylo vyhověno žádosti účastníka řízení o prominutí penále z důvodu tvrdosti zákona, resp. ministerstvo se s argumentací účastníka řízení řádným způsobem nevypořádalo.

Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které namítal, že ve výrokové části napadeného rozsudku je uveden jako žalovaný, ačkoliv zrušované rozhodnutí je rozhodnutím ministerstva. Přesto, že městský soud v odůvodnění rozsudku odkázal na ust. daňového řádu, na tento případ je neaplikoval a nesprávně tak začal jednat se stěžovatelem. Městský soud pravděpodobně odkazoval na , kterým byl s účinností od 1. 1. 2015 novelizován o ust. až 259c. Tato ustanovení nově upravují pravomoc orgánů finanční správy rozhodovat o žádostech o prominutí příslušenství daně, jenž do té doby nebyla v daňovém řádu upravena. Pokud se městský soud při určení pasivní legitimace opíral o ust. a daňového řádu, která upravují pravomoc správce daně (podle současné organizační struktury finančních úřadů) promíjet příslušenství daně, poukázal stěžovatel na to, že se citovaná ustanovení použijí pouze u příslušenství vzniklého po 1. 1. 2015. Nově inkorporovaný procesní i kompetenční režim nelze vztahovat na příslušenství vzniklé před 1. 1. 2010. Současná úprava promíjení příslušenství daně je i z hlediska důvodů a podmínek promíjení odlišná od úpravy obsažené v zákoně o správě daní a poplatků. Toto potvrzují i přechodná ustanovení , která uvádí, že žádat správce daně o prominutí penále či úroku z prodlení je možné pouze u příslušenství vzniklého ode dne účinnosti této novely. K žádostem podaným a příslušenství vzniklému před tímto okamžikem se citovaný zákon nevyjadřuje. Lze tedy mít za to, že předešlá řízení budou dokončena orgány k tomu dosud příslušnými a za podmínek předchozí právní úpravy. Žádost o prominutí penále ve výši 14.729.804 Kč podal účastník řízení na ministerstvu dne 10. 7. 2006, tedy za účinnosti zákona o správě daní a poplatků. Předposlední rozhodnutí ministerstva o této žádosti bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. – 60. Další řízení o prominutí bylo tedy vedeno již za účinnosti daňového řádu, avšak v době, kdy neexistovala zákonná úprava promíjení příslušenství daně. Napadené rozhodnutí vydalo opět ministerstvo. Jak i městský soud v napadeném rozsudku uvádí, na tyto situace dopadá ust. daňového řádu. Toto přechodné ustanovení daňového řádu ukládá i nyní ministerstvu pokračovat po vydání zrušujícího rozsudku soudem v řízení o žádosti účastníka řízení podané v roce 2006. Existence nové úpravy promíjení příslušenství daně na způsobu ukončení řízení o dříve podaných žádostech nic nemění. Z výše uvedeného vyplývá, že orgánem, který má dále pokračovat v řízení o žádosti účastníka řízení o prominutí příslušenství daně je ministerstvo, které je tak orgánem pasivně legitimovaným v soudním řízení. Nebyla proto naplněna jedna z podmínek řízení, když napadený rozsudek byl vydán vůči stěžovateli jako žalovanému, který není v řízení pasivně legitimován. Rozsudek městského soudu je tedy nezákonný. S ohledem na uvedené důvody proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě podané kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ust. a 4 , vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ust. je žalovaným správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla.

Podle obsahu správního a soudního spisu účastník řízení podal dne 10. 7. 2006 žádost o prominutí penále na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1997. O této žádosti rozhodlo ministerstvo v souladu s ust. § 55a odst. 1 zákona o správě daní a poplatků tak, že ji zamítlo. Rozsudkem městského soudu ze dne 9. 8. 2012, č. j. – 60, bylo rozhodnutí ministerstva zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Ministerstvo žádost účastníka řízení znovu posoudilo a opět ji zamítlo. Účastník řízení podal proti tomuto rozhodnutí žalobu a jako žalovaný správní orgán označil ministerstvo. Městský soud pak následně s ministerstvem jednal jako se žalovaným, tj. zaslal mu kopii žaloby s tím, aby se k ní ve stanovené lhůtě vyjádřilo, což ministerstvo učinilo, dále mu zaslal informaci o složení senátu včetně výzvy podle ust. a žádost o předložení správního spisu. V napadeném rozsudku však městský soud bez dalšího označil jako žalovaného stěžovatele, jemuž také věc vrátil k dalšímu řízení.

Podle ust. § 264 odst. 6 daňového řádu žádosti o prominutí daně nebo příslušenství daně, žádosti o prominutí daňového nedoplatku, žádosti o posečkání daně nebo její zaplacení ve splátkách, které byly podány podle dosavadních právních předpisů a které nebyly vyřízeny do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se posoudí podle podmínek obsažených v dosavadních právních předpisech.

V daném případě podal účastník řízení žádost o prominutí penále v roce 2006, tj. za účinnosti zákona o správě daní a poplatků, a tato nebyla do 1. 1. 2011, kdy nabyl účinnosti , vyřízena. V souladu s citovaným ustanovením daňového řádu proto musí být žádost po zrušení zamítavého rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení posouzena podle zákona o správě daní a poplatků. Jak vyplývá z jeho ust. je orgánem příslušným k vyřízení žádosti o prominutí penále ministerstvo. Z výše uvedeného proto vyplývá, že orgánem, který má pokračovat v řízení o žádosti účastníka řízení o prominutí penále, je ministerstvo, které je proto také i orgánem pasivně legitimovaným v řízení o žalobě podané účastníkem řízení. Z tohoto důvodu měl být v záhlaví napadeného rozsudku označen jako žalovaný ministerstvo, neboť bylo správním orgánem, který rozhodl v posledním stupni a jeho působnost vzhledem k přechodnému ust. daňového řádu nepřešla na jiný správní orgán. Městský soud však jako žalovaného nesprávně označil stěžovatele, aniž by tento postup měl oporu v jakémkoliv právním předpise a v odůvodnění rozsudku pouze obecně uvedl, že „podle daňového řádu z roku 2009 však již rozhodování o těchto žádostech do výlučné pravomoci Ministerstva financí nespadá, proto jako žalovaný vystupuje Generální finanční ředitelství.“ Skutečnost, že městský soud v písemném vyhotovení rozsudku označil za žalovaného stěžovatele, který je jiným správním orgánem, než se kterým soud po celou dobu řízení jednal a který byl také pasivně legitimován, a tomuto nepříslušnému správnímu orgánu vrátil věc k dalšímu řízení, je vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Z výše uvedeného důvodu je kasační stížnost důvodná, a proto Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu podle ust. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve věci rozhodl v souladu s ust. , podle něhož rozhoduje Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti zpravidla bez jednání, když neshledal důvody pro jeho nařízení.

V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem, který je vysloven v tomto rozsudku ( ).

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2016

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu